Touha

28.díl

Emily

Ráno jsem se probudila s pocitem únavy. Jacob ležel vedle mě a jeho ruka byla jemně položena na mém břiše. Byl to uklidňující pocit, vědět, že je tady se mnou. Vnímala jsem jeho vůni a Rhea ve mě zakňučela " Přála bych si aby s námi zůstal tady v posteli celý den." Rheo já taky, ale Jacob má práci, takže bohužel.

Doktor včera totiž řekl, že musím zůstat ještě dva dny v posteli. A dá mi ještě zítra infuzi, abychom do těla dostaly dostatek vitaminu a minerálů. Takže mám spoustu času přemýšlet o naší nadcházející dovolené.

"Jak ses vyspala, lásko?" Jacob se na mě podíval s obavami ve tváři.

"Docela dobře, jen jsem pořád unavená," odpověděla jsem chraplavím hlasem, který jsem už dlouho neslyšela asi naposledy po té bitvě s Danteho smečkou.

"Doktor říkal, že to je normální. Potřebuješ hodně odpočívat," řekl a políbil mě na čelo.

"Zůstaň v posteli a já ti něco malého přinesu." Jacob vstal z postele a šel do koupelny se umýt. Když se vrátil, byl už převlečený ve svém klasickém obleku s kravatou.

"Chceš vodu a banán? Nebo raději suchý rohlík?" zeptal se zpoza dveří.

"Banán bude fajn," odpověděla jsem a on zmizel ve dveřích.

Mezitím jsem se šla osprchovat a převléct do čistého pyžama. S mokrými vlasy jsem se opět vrátila do postele. Dveře se otevřely a vešel Jacob s tácem v rukou. Položil ho na noční stolek a podíval se na mě starostlivě.

"Ty ses šla osprchovat? Nebylo ti špatně? Nemotala se ti hlava?" ptal se s obavou v hlase. Ach, ta jeho ochranářská povaha.

"Jo, šla. A ne, nebylo mi špatně ani se mi nemotala hlava. Jsem v pohodě," ujistila jsem ho a usmála se na něj, abych ho uklidnila.

Jacob se na mě podíval s úlevou v očích. "Dobře, hlavně odpočívej. Máš tady banán a vodu."

Přikývla jsem a vzala si banán z tácu. "Díky."

Jacob se posadil na okraj postele a vzal mě za ruku. "Odpočívej, a kdybys něco potřebovala, napiš mi nebo zavolej Mámu."

Lehla jsem si zpátky do postele.

" Mám teď schůzku ve městě,ale do oběda jsem zpět" přikývla jsem a Jacob mě políbil.

Ráno jak Jacob odešel jsem si četla knížku, kterou jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale nikdy jsem neměla čas.

Bylo to tak krásné, že jsem na chvíli zapomněla na všechny starosti.

...........

Kolem deváté hodiny jsem dokonce usnula. Slyšela jsem, jak mi zvoní mobil, ale nechtělo se mi ho zvedat.

Potom jsem zaslechla Samantu, jak s někým mluví do telefonu. "Neboj, spí, je v pořádku. Synu, klid, nemusíš být tak nervózní." Po tomto jsem znovu usnula. Probudila jsem se, až když mě někdo začal hladit po vlasech.

"Ahoj, ty už jsi zpátky. Kolik je?" zeptala jsem se, když jsem otevřela oči.

Jacob se pousmál a měl v očích úlevu.

"Jo, právě teď. Je přesně 13:34," podíval se na hodinky.

"Donesu ti vývar, ano?"