Touha

9, díl

Emily

Moje nohy vystřelily z postele. V pokoji jsem čekala na ten osudný okamžik, kdy mě navštíví můj údajný druh, ale to bude muset počkat, protože nám jde o kejhák Danteho smečka právě zaútočila.

Bylo již kolem 17h ,když jsme se shodli nad konečným plánem, jak odrazit útok .Se souhlasem jsme se všichni rozloučily a já zamířila k Mie "Opatruj se. "

"Budu." Obejmula jsem svoji nejlepší kamarádku co nejpevněji to šlo. V hlavním domě zůstávali děti, starší lidé a některé ženy a raději i pár bojovníků. Doufali jsme že nebudou potřeba, ale co kdyby? Nikdy nenechávejte nejslabší napospas.

Po skupinkách jsme vyrazili do boje . Po boku mi běžel můj zrzavý velký bráška, který na mě podle jeho slov, dá pozor. "jak jinak si jeho malinká sestřička," No jasně Rheo přestan si mě dobírat a radši se soustřeď. Panovalo ticho před bouří. Nikdo ani nepípnul.

U hranic se všichni rozutekli a začal boj. Z druhé strany se k nám rozebíhali a my jsme proti nim vyrazili stejnou rychlostí. Všude okolo se ozývaly zvuky bitvy . Vrčení, kňučení, štěkání, lámání kostí a spoustu dalšího.

Chytla jsem jednomu nohu a házela ze strany na stranu. Snažil se mě kousnout, ale než mi stihl něco udělat omdlel. "Ten už to nerozdýchá." konsatatovala Rhea. A další již vyrážel po mě a uznávám ,byl mnohem zkušenější. Máchala jsem směrem k břichu, čemuž se vyhnul a vysmál , ale překvapila jsem ho nepřipraveného a prokousla mu hrdlo.

U dalšího jsem přenesla váhu na přední tlapky a dokázala mu udělat dost ošklivou ránu. ZAKŇUČEL bolestí pak už to s nim šlo lehce. Dělal chyly kterých se dalo lehce využít. Jeden vlkodlak přesněji syn Alfy z Danteho smečky na mě naběhl z takovou rychlostí, že nebylo úniku.

Zatmělo se mi před očima a cítila jsem, jak se nade mnou někdo sklání a chce to ukončit. Will si toho všiml a běžel směrem ke mě, ale cestu mu zatarasil jiný vlkodlak. Jen jsem cítíla, jak se mi jeho tesáky zahryzávají do krku, když v tom ho někdo povalil a stoupl si mezi nás a já ale už nic než tmu neviděla.