Touha

19.dil

Emily

Jarní paprsky mě lechtaly na obličeji.

"Zapoměli jsme včera zatáhnout."Řekla jsem svým tichým hlasem .

Mohutné tělo se za mnou pohnulo a víc si mě přitáhlo do obětí.

"No měli jsme dost jiné práce." Jeho hluboký hlas byl jako spoušteč.

Moje tělo se rozechvělo." Chtěla bych dneska zajít na oběd k našim a strávit nějakou chvíli s bratrem ." Ten jenom zamručel v nesouhlas, ale pak si povzdechl.

"Dobře, ale opatrně." Na to jsem jenom kývla a dál si užívala tu jeho přítomnost.

Až teď mi došlo, že mi tak hrozně chyběla jeho blízkost.

To asi bude z části způsobeno poutem mezi družkou a druhem, ale stejně. Ještě před měsícem jsem byla z něho k smrti vyděšená.

A momentálně mě chybí když odjedu na týden.Vysprchovala jsem se a oblékla si bílé tričko, béžovou sukni až na zem,sandáli a riflovou gizku.

Sešla dolů na snídani a tam to už žilo. Thomas se zazubil, když jsem vstoupila do místnosti. Jacob si nandával snídani a na druhý talíř taky.

"Ten bude asi pro mě že?" Místo odpovědi mě políbil na čelo a podal mi talíř. Jedli jsem mlčky. "Mio nechceš se mou jet k našim? můžeš navštívit tátu."

Ta se usmála a přikývla, protože měla pusu plného jídla. Dojedli jsem a vyjely směr půlnoční smečka. Jacob s Thomasem šli do kanceláře dělat práci.

Už jsem videla známou příjezdovou cestu a vdechla vůni starého domova. Zaparkovala jsem na svém místě které bylo od okamžiku kdy jsem odjela prázdé.Vystoupily jsme a ke mě se přiřítila horda masa.

" Wille" Vykřikla jsem když mě zase mačkal jako be mě chtěl udusit. Wil mě pustil a políbil na čelo.

" Chyběla si mi, ségra "

Měla jsem slzy nakrajíčku. On mě taky chyběl a moc.

Celé dopoledne jsem si povídali. Mia zmizela ve svém starém domově a byla s tatou. "Wille nechceš se proběhnout jako za starých časů?" Will se jenom pousmál a už se proměnoval na vlka "To beru jako souhlas." Proměnila jsem se taky a běžela z ním.Dovádeli jsme, kousali, skákali na sebe a dělali totální blbosti, potom si chytli zajíce a dokonce jsem se i o něho poprali. Ale bylo to bratrské takže neškodné.

Myslela jsem na to, že to nesmíme přehánět, kdybych tu zaknučela.
Jacob by se za mnou rozběhl území neůzemí.Ono kňučení ve vlkodlačím svetě je volání svého druha. Druh ji slyší ve své hlavě a instinktivně ji chce orchánit.

Dorazili jsme na oběd. Táta už jedl. Já jsem ho jenom objala kolem krku a šla si taky nabrat. Povídali a smáli jsem se u toho. Bylo to zase jako dřív.Někdy kolem 1h odpoledne jsme zase s Miou vyrazily zpět.
Ten smutek v bratrových očích byl viditelný. Přijela jsem a šla do kanceláře. Bylo to jasný, že ještě bude za stolem.

Zaklepala jsem, ale už nečekala na vyzvání a vešla. On se připravoval, že něco řekne ale když mě viděl. Obličej mu povolil a přelétl přes něj úsměv.

" Konečně si zpátky " obešla jsem stůl a sedla si na jeho klín.

"Jsem" právě teď jsem dorazila." On mě objal kolem těla a začal mě očuchávat.