Touha

12. díl

Jacob

Uplynulo pět dní od naší návštěvy půlnoční smečky. Thomas sedl za volant jednoho auta a já druhého. "Konečně bude v bezpečí u nás doma". Black tak konstatoval, protože jsme právě vyjížděli pro naši družku. Nebylo to nijak daleko. Cesta nám zabrala tak cca 15 minut.

Naše auta zastavila na známém místě. Alfa už stál před svým domem a očekával náš příchod. Přivítal jsem se s ním o on mi řekl kde mám svoji družku hledat. Zaklepal jsem na její pokoj.

A ona otevřela.

Byla nastrojená, což mě překvapilo.

Těsná sukně ji obepínala plné boky a blůzka se dvěma rozepnutými knoflíky nechávala prostor fantazii. Vlasy měla upravené do ulíznutého drdolu.

Olízl jsem si rty. Můj vlk se začal vzpouzet a chtěl ji mít pod sebou.

Pravděpodobně mě nečekala a chtěla někam vyrazit. "Kam se chystáš?" Doopravdy mě to zajímalo nechtěl jsem aby ji někde hrozilo nějaké nebezpečí. "Do města." ta potvůrka mě chtěla zabouchnout před nosem.

Chytil jsem dveře a vyškubl jí je z ruky. V lodičkách na vysokých podpatcích, v nichž měla parádní nohy a díky kterým byla o trochu vyšší zaškobrtla a málem spadla. Moje ruka vystřelila. Chytla ji kolem pasu a přitáhla si ji do náruče. "Přišel jsem si pro tebe Emily Brownová." Zašeptal jsem ji do ouška a cítil jsem jak jí srdce začalo bít rychleji.

Její výraz se změnil. Tvář ji zaplavila panika, strach a něco dalšího. Pohlédl jsem do těch světle modrých očí . Natáhla před sebe ruku a chtěla mezi námi udělat vzdálenost a odstrčit mě. Udělala mi tím spíše službu, protože jsem ji chytil za zápěstí a hodil jí na postel samozřejmě tak aby si neublížila. Pod tíhou mého těla se neměla šanci ani pohnout a to jsem se krotil abych ji nepřišpendlil úplně.

"To nebyla otázka. To byl rozkaz !!"

Tentokrát jsem se ušklíbl protože v této pozici jsem měl rozhodně navrch. "Chceš mě unést?" Zvedla bradu. Ani v této situaci, kdy prohrávala neztrácela hrdost.

" NE, půjdeš se mnou dobrovolně."

"Pokud nechceš aby smečky byli nepřáteli." Tuhle věc jsem nemyslel vážně nikdy bych ji neublížil, ale nějak jsem ji musel dovést k rozumu.

A to byl konec jejího vzpírání. Klesla jí brada. Pokusila se z mých očí vyčíst jestli blafuji.

Máš 20 minut aby sis zbalila drobnosti ,zbytek věcí but koupíme nebo ti pro to někoho pošlu. Postavil jsem se do rohu místnosti a sledoval, jak hází svoje osobní věci do kufru. Mezitím venku už Thomas dával kufr svoji družky do auta.

Za pár minut už stojíme před domem a ona se loučí se všemi z rodiny. Auto jede rychle. Celou cestu ani nedutá. Pomalu mi usíná opřená o okno auta.