Touha

30.díl

Emily

Sedím na zadní sedačce auta s pohledem upřeným do dálky. Každý náraz do nerovnosti na silnici mi připomíná, že mám pocit, jako by mozek měl odejít někam jinam. Jacob sedí vedle mě, ale jeho přítomnost mi nepomáhá uklidnit se.

"Cítíš se v pořádku?" zeptá se mě s obavami v hlase.

"Pokouším se," odpovím slabým hlasem.

Na letišti je to ještě horší. Fronta na check-in se zdá být nekonečná a teploměr ukazuje hrozivě vysokou teplotu. Jacob se stará, drží mě za ruku a snaží se mi ulevit, ale cítím se, jako bych byla na pokraji zhroucení.

Nakonec, když nasedáme do letadla, cítím úlevu, že budeme brzy na cestě domů. Ale pak to zase přišlo. Jacob mi stiskne ruku a pokouší se mi pomoci uklidnit se, ale v tom okamžiku si přeji, abych byla kdekoliv jinde než v tomto letadle.

Přistáváme na letišti v Kanadě. Dovolená byla úžasná, ale zpáteční cesta se proměnila v noční můru.

Na letišti trávím delší dobu na toaletách, zatímco Jacob nervózně přechází před dveřmi, protože nemůže jít za mnou.

Stojím před umyvadlem a čekám, až se mi udělá lépe, ale zlepšení nepřichází. Každý nádech mi vyvolává nutkání zvracet. Jacob mi mezitím posílá zprávy:
"Jak ti je?"
"Neomdlela jsi tam?"
"Odpověz prosím, ať vím, že jsi v pořádku!"

Vyšla jsem z toalet až po hodině. Jacob měl v očích starost. Nastoupili jsme do auta a Jacob jel opatrně domů. Cesta byla dlouhá a museli jsme několikrát zastavit.

Konečně jsme dorazili domů. Auto pomalu vjíždělo na příjezdovou cestu a já jsem cítila, jak se mi žaludek konečně uklidňuje.

Jacob zastavil, vypnul motor a obrátil se ke mně.

"Už jsme doma, zlato," pohladil mě po ruce.

"Konečně.Cítím se už trochu lépe," odpověděla jsem s unaveným úsměvem.

Vyšli jsme z auta a já se opřela o Jacoba, když jsme šli k domu. Vzduch byl chladný, ale příjemný po dlouhé cestě.

Dveře se otevřely dřív, než jsme k nim došli, a na prahu stála Mia s Thomasem, oba s širokými úsměvy na tvářích.

"Vítejte zpátky!" vykřikla Mia a hned se vrhla ke mně, aby mě objala.

"Jak bylo na Maledivách?
A ty, jak se cítíš?"

Pokusila jsem se o další úsměv.
"Bylo to skvělé, ale cesta zpátky byla příšerná. Jsem ráda, že jsme doma."

Thomas poplácal Jacoba po zádech.

"Vypadáš, jako bys potřeboval týden Neměli jste si tam náhodou odpočinout. Co jste tam viváděli? Ne..nechci to vědět radši!!!"

Jacob propaloval pohledem a já se smála.

Za nimi se objevila Samanta, která se usmívala a držela v rukou talíř s čerstvými sušenkami.

"Připravila jsem vám něco na zub."

Všichni jsme vešli dovnitř a já jsem se okamžitě cítila lépe v pohodlí našeho domova.

Samanta nás vedla do obývacího pokoje, kde už hořel oheň v krbu. Jacob mě jemně usadil na gauč a přikryl mě dekou.

"Takže, co teď?" zeptala se Mia, když si sedla vedle mě. "Máš v plánu nějaké další dobrodružství, nebo si dáte chvíli klidu?"