Music is our love!(CZ)

24.díl- Je pryč...

Zazvonila jsem a čekala, až Charlie otevře. Když konečně vyšel, pozdravil a pozval mě dál. Vešla jsem. "Jdi do obýváku. Uvařím kafe." přikývla jsem a šla. Sedla jsem si na gauč a koukala kolem. Všude byly fotky jejich rodiču nebo jich. Když jsem narazila na jeho fotku z doby asi před půl rokem, zarazila jsem se. Zase na mě padly vzpomínky. Charlie přišel tak po pěti minutách s dvěma šálky kávy. "Proč jsem měla přijít?" zeptala jsem se s předstíraným úsměvem. On se ale tvářil dost vážně. "Děje se něco?" docela jsem se bála. "Dylan odjel." hrklo ve mně. "Cože?!" vykřikla jsem. "Vlastně neodjel. Odletěl. Dostal nabídku věnovat se hudbě ve Španělsku." to už mi slzy tekly proudem. Jak mi to mohl udělat? Po tom všem. Vážně jsem doufala, že mu na mně záleží aspoň trošku. "Lexi nebreč. Nech si to po tomhle." řekl a podal mi obálku, na které bylo napsaný 'Pro Alex'. Otevřela jsem ji. Byl tam dopis a nějáký řetízek. Nejdřív jsem vzala dopis, rozložila ho a četla:
Lexi. Až tohle budeš číst, budu dávno ve Španělsku. Nemohl bych odjet bez toho, abych ti napsal, jak to všechno bylo. Když jsem tě poprvé viděl, na těch přijímačkách, okamžitě jsi mě zaujala. Tvoje krásné vlasy, dokonalá postava a ty oči. Když jsme spolu cvičili tu chorošku a tu píseň, chtěl jsem tě dostat do postele. Jenže když jsem tě poprvé slyšel zpívat, cítil jsem něco, co jsem nikdy v životě necítil. Jako bychom k sobě patřili. Začalo mě to děsit. Musel jsem někam vypadnout. Potom jsi přišla ke mně domů a já to prostě musel udělat. Jen tak pro informaci, lepší sex jsem v životě neměl. A přišel jsem na to, čím to bylo. Žádnou z těch svých kurviček jsem nemiloval. A teď to víš. Miluju tě, jako nikdy v životě nikoho. Jsi krásná, hodná, milá, chytrá, umíš zpívat a tančit. Jsi dokonalá. Vůbec ti nevadí můj styl, nevadí ti kouření, dokonce sama kouříš. Jsi pro mě ideální. Bohužel, zrovna toho se děsím. Nikdy jsem tamilovanej nebyl. Možná dělám chybu, když od toho utíkám, ale jiná možnost mě opravdu nenapadla. Omlouvám se ti za všechno. Nechtěl jsem ti nijak ublížit. Chybí mi tvůj úsměv a to jsem ho viděl asi dvě hodiny předtím, než jsem začal psát tenhle dopis. Je to pro mě nový. Jako láska. Nikdy jsem tohle nezažil. V obálce máš ještě řetízek. Bude značit, že i když tu nejsem, budu s tebou navždy. Vím, že to bude těžký, ale nechci, aby jsi na mě vzpomínala ve špatným. Prosím odpusť mi to. Miluju tě! Dylan xx
Když jsem to dočetla, nevěděla jsem co mám dělat. Charlie si sedl ke mně na gauč a obejmul mě. Nikdy jsme si nebyli moc blízko, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Objímal mě ještě asi pět minut a já mu brečela na rameno. "Nechceš zapnout ten řetízek?" zeptal se. Nejistě jsem přikývla a vyndala ho z obálky. Na přívesku bylo velké písmeno D. Když jsem to otočila, vzadu bylo vyryté 'forever'. Charlie mi to zapnul za krkem a já zůstala nehybně sedět. Koukala jsem se na zrovna dost zajímavou zeď. "Jestli ho chceš vídět, koukni se ve středu na televizy. Mělo by se to jmenovat Dylan from London." oznámil mi. "Dobře. Charlie?" zvedl hlavu. "Jestli s ním budeš mluvit, řekni mu, že jsem mu odpustila a taky ho miluju." řekla jsem se slzama v očích a zvedla se z gauče. "Teď mě omluv, ale jdu domů." šla jsem se obout. "Kdybys cokoliv potřebovala, stačí napsat, zavolat nebo prostě přijít. Budu tu pro tebe." tohlr mě potěšilo. "Kam se poděl ten drsňák a děvkař Charlie?" koukla jsem na něj. "Asi odjel s ním." pousmál se, ale byl to smutný úsměv. "Tak ahoj." rozloučila jsem se a on mě obejmul. Vydala jsem se směrem na autobusák. Je pryč..
Příběh se pomalu schyluje ke konci. Musíte to dočíst!!:) děkuju všem za každé přečtení a za votes:) miluju vás!!!
Nissa<33