Music is our love!(CZ)

25.díl- Dylan from London

"A po reklamě se můžete těšit na novou hvězdu Dylana Coopera. Tento mladý muž pochází z Londýna, a proto se tento pořad bude jmenovat Dylan from London! Zůstaňte u obrazovek." slyšela jsem z televize ve středu večer. S Charliem jsem od té návštevy u něj nemluvila. Vlastně jsem od té doby nemluvila s nikým. Jsem jen zavřená v pokoji. Najednou mi zazvonil mobil. Na displeji se ukázala fotka Charlieho. Přijmula jsem hovor. "Tak co? Koukáš se?" zeptal se hned. Přikývla jsem. "Jsi tam Alex?" v tu chvíli jsem si uvědomila, že mě nevidí. "Jo jsem a ano, koukám." potvrdila jsem. "Jsi v pohodě?" zeptal se. "Ne. Ty jo?" mlčel. Bylo mi jasný, že není. V televizi se objevil Dylan a něco říkal. Rozloučila jsem se a položila to. Zhlasila jsem televizi a poslouchala. "Máte hodně fanynek, jak vidím." řekl reportér a kamera ukázala spoustu pištících holek. Dylan se zasmál a zamával jim. "Ano. Všechno se to seběhlo hrozně rychle. Jeden den jsem byl obyčejný kluk, kterého nikdo neznal a teď mam fanynky." řekl a usmál se. Nebyl to pravý úsměv. Byl falešný. "Myslíte, že vám nějáká z nich může ukrást srdce?" Dylan se kousl do rtu. Byla jsem napjatá jako nikdy. "Ne nemůže. Jsem doslova blázen do jedné holky, se kterou jsem ještě před týdnem chodil do školy." málem mi spadla brada. Nevěřím, že to řekl. "A pozdravíte jí pro případ, že se kouká?" zeptal se reportér. "Ahoj Lexi! Ještě jednou se ti za všechno omlouvám. A ještě bych chtěl pozdravit bratra. Čau bro, snad jsi na mě hrdej." řekl a celou dobu mával do kamery. On se mi omluvil před miliony lidí. Měla jsem slzy v očích. Když potom na koncertě zpíval, brečela jsem úplně. Nejvíc mě ale dostalo to, co se stalo na konci koncertu. "Blíží se nám závěr večera." oznámil Dylan do mikrofonu. Seděl na dřevěné vysoké židli a někdo mu donesl kytaru. "Tahle píseň bude pro dívku, kterou nadevše miluju. Bohužel jsem se zachoval jako idiot a uvědomil si to až tady. S tou dívkou jsme tenhle song složili společně. Takže to je pro tebe Alex. Miluju tě." řekl a začal zpívat naši písničku. Brečela jsem, ale zpívala jsem s ním. Když skončil, měl slzy v očích taky. Najednou jako by dostal nápad. Vyskočil ze židle, zamával fanynkám a běžel do zákulisí. Už když běžel, vytahoval něco z kapsy. Pak naskočily reklamy.
Super. Začal mi zvonit mobil, tak jsem ho vzala do ruky. Neznámé číslo. "Haló?" ozvala jsem se. "This is my heartbeat song and I wanna play it." zazpíval hlas, který bych poznala všude na světě. "Dylane?" už jsem měla slzy v očích. "Alex. Miluju tě. Mrzí mě, že jsem ti ublížil. Dáš mi ještě šanci to napravit?" byla jsem docela naštvaná. "Jak asi?! Dylane jsi ve ŠPANĚLSKU! To není zrovna za rohem!" řvala jsem do mobilu. Mlčel. Čekala jsem ještě dlouho. Očividně neměl argument. "Už mi prosím nevolej." řekla jsem mezi pláčem a típla to. Musím se z toho dostat. Šla jsem do koupelny a napustila si vanu. Doma nikdo nebyl. Naložila jsem se tam asi na. Vylezla jsem, vyfénovala si vlasy, nachystala si oblečení na zítra do školy a sedla ke keyboardu. Hrála jsem všechno možný. Potom jsem zkusila složit písničku. Za hodinu a půl jsem měla hudbu. Texty mi jdou líp. Sedla jsem si ke stolu, před sebe jsem se dala papír a do ruky propisku. Zaměřila jsem se na svoje utrpení. Na to jak mi ublížil. Pokusila jsem se napsat svoji bolest na papír. Potom jsem to dala do rýmů a bylo to. Večer jsem to už měla hotový. Když nad tím teď tak přemýšlím, za chvilku budu ve třeťáku, za dva týdny mi bude osmnáct a za chvilku budu moct dělat věci sama. To se mi hodí. Ještě jednou jsem si zazpívala svoji novou písničku a šla spát.
Ráno jsem se probudila v celkem dobré náladě. Oblíkla jsem se do toho, co jsem si včera nachystala, vzala si batoh a šla dolů. Na ledničce byl vzkaz: Ahoj Lexi. Snad dnes pujdeš do školy. V ledničce máš k snídani salát, tak si ho sněz a jdi na bus. PS: nemysli na něj. Pa:*
Celá mamka. Ono se lehce řekne, abych na něj nemyslela. Zapla jsem si mobil a měla jsem 36 zmeškaných hovorů. Všechny od něj. Z lednice jsem si vzala ten salát. Všechno jsem snědla a umyla talíř. Najednou se mi navalilo. Rozběhla jsem se na záchod. Vyzvracela jsem celou snídani. To je hrozný. Poslední dobou je mi pořád špatně. Asi si zajdu k doktorce. Dneska po škole. Vzala jsem si batoh a šla na bus. Jess tam dneska nebyla. Zavolala jsem jí. "Ahoj Lexi " ozvalo se. "Ahoj Jess. Ty dneska nejdeš?" hned odpověděla. "Ne dneska ne. Dozvěděla jsem se to dneska, jinak bych ti to řekla dávno. Jedeme s našima na tři týdny k babičce." vysvětlila. "Aha. Tak si to tam užij. Pá zlato." poslala jsem jí pusu. "Ahoj puso" tipla jsem to. Takže dneska ve škole jen s Kylem.
A je to tu. Konec příběhu se rychle blíží. :))
Nissa