Music is our love!(CZ)

5.díl- O 6 měsíců později

*Vešla jsem do pokoje s bílími zdmi a červenou podlahou. Byl úplně prázdný, jen uprostřed byla židle, na které někdo seděl. Byl otočený zády ke mně a měl černé vlasy. Když si stoupl a otočil se, poznala jsem v něm toho kluka, kterho jsem tehdy potkala na schodech ve škole v Londýně. Pořád byl stejně krásnej. Začal se kě mně přibližovat. Když byl ode mě tak metr, začala odněkud z blízka hrát hudba.*

Probudila jsem se a promnula si oči. Dnes je 1.9. Za toho půl roku se toho hodně odehrálo. S Ronem jsem se kvůli neustálým hádkám rozešla. Stejně jsem to k němu přestala cítit u dávno. Nemilovala jsem ho vlastně nikdy, ale měla jsem ho nesmírně ráda. Na školu mě vzali, takže dneska jdu poprvé. Ohledně toho snu, co se mi zdál dneska, tak ten se mi zdá hodně často. Vstala jsem a vyžehlila si vlasy. Sprchovala jsem se včera večer, abych ráno stíhala. Jak já se znám, ještě dřív než teď v 6 bych asi nevstala. Vyčistila jsem si zuby a oblíkla si oblečení, co jsem si včera nachystala. Vzala jsem si kytaru rozběhla se po schodech dolů. Máma s Fredem už tam seděli. Snídani jsem měla na mém místě.

"Dobré ráno" pozdravila jsem je a oni mě taky. Naházela jsem do sebe snídani a vyšla z domu. Na sobě jsem měla džínové kraťasy s "dírama" na bocích a poloviční černé triko s nápisem "Cant stop love". Černé tenisky a přes rameno malou černou kabelku. V ruce jsem si nesla kytaru a šlapala si to na zastávku. Tam ještě nikdo nebyl, tak jsem si sedla na lavičku a čekala. Asi po dvou minutkách přišla Jess a hned po ní autobus. Když jsme nastoupili, začala jsem. "Zaspalas, že?" zasmála jsem se a ona semnou. "Jo. Nebo vlastně ani ne. Vstala jsem jak jsem měla, ale nestíhala jsem." pořád se smála. Zbytek cesty jsme mluvili o tom, jaké to asi bude, tam studovat, co tam bude za lidi atd. Po zhruba půl hodině jsme vystoupili a šli do školy. Tam jsme šli do hlavního sálu, kam měli přijít všichni nováčci. Bylo tam pódium, několik židlí, klavír a pár lidí. Sedli jsme si na dvě volné židle a čekali na příchod ředitele. Ten přišel tak za 5 minut a mezi tím došlo i pár dalších nových studentů. "Dobrý den. Je vás tu 20 nových lidí, které jsme přijali na tuto školu. Teď váš poprosím, aby jste se okolo sebe rozhlédli a zapamatovali si, koho vidíte, protože je budete vídat každý pracovní den." stejně jako ostatní jsem se rozhlédla, ale vlastně jsem hledala jen jednoho člověka. Konkrétně toho kluka, kterého jsem tu potkala na schodech. A opravdu tu byl. Seděl ode mě asi 6 metrů a když jsem na něj koukala, naše pohledy se střetli. Okamžitě jsem pohled odvrátila někam ke dveřím, které se po chvilce otevřeli, a do sálu vstoupili 3 lidé ve věku 20-28 let. Pozdravili nás a stoupli si vedle ředitele. "Toto jsou profesoři naší školy. Nyní se vám všichni postupně představí." jak to ředitel dořekl, začala jedna mluvit. "Takže dobrý den. Já se jmenuji Emily Stone, ale můžete mi říkat jen Emily. Je mi 25 let. Jsem profesorka zpěvu a tance, tak snad to spolu zvládneme." řekla a věnovala nám úsměv. "Dobrý den. Já jsem Jeniffer Ghost. Říkejte mi Jeniffer. Je mi 27 let a budu vám psát scény na různá představení a dohlížet na zkoušky." řekla nám už od pohledu protivná dámička. S tou to bude zajímavé. Ještě tam byl jeden muž. Řekla bych mu tak 29 let. "Dobrý den. Jsem Adam Clark. Můžete mi říkat jménem, stejně jako ostatním. Je mi 28 let a učím teorii hudby a hru na hudební nástroje." odhad na věk mám asi celkem dobrý. Teď znovu promluvil ředitel. "Takže já se taky představím. Jsem Paul Stevenson a jsem ředitel této školy. Já budu posuzovat, jestli jste různými zkouškami prošli, nebo ne. Doufám, že těch případů s 'ne' tady moc nebude." mrkl na nás a všichni se lehce zasmáli. Oči mi znovu zabloudili k tomu klukovi a ten na mě koukal taky. Zase jsem pohled odvrátila a poslouchala ředitele. "Teď přečtu, jestli jste ve skupině A nebo B. Rozdělené to není podle talentu, ale podle toho, jak jste v hudbě pokročilí." odmlčel se, ale potom pokrečoval a četl jména. "Jessica Laster skupina A." Jess se na mě usmála a chytla mě za ruku. "Matt Robinson skupina B." takhle pokračoval ještě dost dlouho. Pak jsem zaslechla svoje jméno. "Alexandra Morgan skupina A." jakmile to dořekl, stiskla jsem Jessice ruku. Ta byla šťastná že jsme solu, stejně jako já. "Dylan Cooper skupina A, Mike Long skupina B, Kyle Wood skupina A....." dál už jsem neposlouchala. Potom jenom řekl, ať skupina A jde za Emily a B za Adamem. Tak jsme se s Jess zvedli a šli za Emily. Ten kluk za ní šel taky, takže je s náma ve skupině. To je luxusní. Ona si nás odvedla do učebny zpěvu a tam jsme si sedli na posedali na gauče a křesla. Začínám to tu milovat. Emily nám oznámila, že se každý představíme a něco o sobě řekneme. Koukla jsem na toho kluka a on se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatila a věnovala se spolužákům, kteří se zrovna představovali. Nejdřív se měli přestavit holky. Jess byla první. Po ní Emma, Amy, Sarah a teď jsem na řadě já. "Jsem Alexandra. Lidi mi říkají Alex nebo Lexi a je mi 16." Emily přikývla a zeptala se na důvod přihlášení na tuhle školu. "Hudba je můj život, takže jsem celkově chtěla školu, kde jí budu moct studovat a taky..." odmlčela jsem se a polkla. "Můj táta si přál, abych sem chodila." řekla jsem a zamrkala, abych zahnala slzy. Jess mě pohladila po rameni a já se usmála. Emily asi došlo, jak to myslím a tak soucitně řekla "To je mi líto." Pak se představovali kluci. Nějáký Kyle, Mark, Chad, David a poslední byl na řade ten kluk. "Jmenuju se Dylan. Je mi 18 a bydlím se starším bratrem tady." takže se jmenuje Dylan. Hezký jméno. "Nechci být vlezlá do tvého soukromí, ale proč s bratrem a né s rodiči?" zeptala se profesorka. "Rodiče jsou mrtví." smutně se pousmál a Emily mu řekla to stejné co mně. "Nechci se vám plést do soukromí, ale čí lépe se budeme znát, tím lépe se nám spolu bude učit." všichni jsme souhlasně kývli. Do konce dne jsme probírali, co budeme během školního roku muset stihnout, dostali jsme rozvrh atd. Po škole jsme se vydali směrem na autobus, ale Jess zavolala teta, ať přijde na návštěvu, tak jsem pokračovala sama. Domů se mi ještě nechtělo tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít do parku. Když jsem se v něm procházela, na jedné z laviček jsem viděla sedět někoho povědomého. Šla jsem blíž a poznala Dylana.

Jak jsem řekla...na Dylana si zvykejte :D jinak tenhle díl je takovej slabej, ale potřebovala jsem Alex něják dostat na tu školu co nejdřív, protože mám nový nápady tak jsem prostě udělala díl o půl roku později. Teď už tam nic takovýho dlouho nebude, takže se ten příběh trochu ustálí a začne to být romantikando. :DDD v multimédiích máte Alexin outfit :))
Nissa♥