Music is our love!(CZ)

10.díl- první zkouška

Celou cestu se mi hnali slzy do očí. Až teď jsem si to uvědomila. Dala jsem Ronovi druhou šanci jen abych se nezamilovala do Dylana. Nevím proč to dělám, ale vždycky jsem taková byla. Už jako malá. Líbila se mi nějáká hračka, ale když mi mamka řekla, že je moc drahá, tak jsem si našla jinou, abych nebrečela kvůli té první. Jsem hrozná mrcha, ale co s tím už nadělám. Každopádně s Dylem bych měla zůstat kamarádka. Radši. Všechno bude jednoduší a já nebudu muset řešit zamilovanost. I když ten kluk by za to stál. S brekem jsem doběhla domů a rovnou šla do pokoje. Zamkla jsem se, lehla na postel a se slzama v očích koukala do stropu. Mamka ví, že když se mi tohle stane, má mě nechat samotnou, abych na ně zbytečně nebyla hnusná. Tak jsem si v hlavě promítala, jaký trápení bylo s Ronem minule a jaký by to mohlo být teď. Třeba horší, ale třeba taky žádný nebude. Co když se opravdu změnil? Po chvilce přemýšlení jsem usla.
V pondělí ráno jsem se dost těšilla do školy, protože nemáme žádné nudné přednášky ohledně matiky, fyziky nebo čehokoliv jiného, ale jen taneční a hudební hodiny. Přednášky máme vždy v úterý, ve středu a ve čtvrtek. Naházela jsem si do batohu svoje návrhy na tu písničku, co máme složit s Dylem a USB se songem na tu chorošku. Snídani jsem doslova zhltala, protože bych jinak nestihla autobus. Jess už byla na zastávce a jak mě viděla, začala si nervózně poklepávat na hodinky. Problém byl v tom, že hodinky neměla. Jen jsem se nad tím zasmála a bus přijížděl na zastávku. Doběhla jsem tam, pozdravila jsem tu kravku a obě jsme nastoupily. V půlce cesty Jess prolomila ticho a zeptala se mě. "Máte už s Dylanem něco hotový?" "Ne nemáme ještě nic. Dneska ho chci pozvat k nám, aby jsme mohli vymýšlet tu chorošku." "Jo tak k vám." koukla na mě laškovně Jessica a já ji praštila do ramene. "Jsi blbá." smála jsem se a to by nebyla moje nejlepší kámoška, aby nemusela mít poslední slovo. "Ty taky." smáli jsme se jak blbky a lidi už se na nás začínali otáčet. V Londýně jsme vystoupili a šli směrem ke škole. "Co myslíš?" zeptala jsem se. "Jak dlouho vám to s Mattem vydrží?" "Doufám že dost dlouho." usmála se zamilovaně a já věděla, že dál už vnímat nebude. Dala jsem si do uší sluchátka a vyndala si je až před školou. Ve třídě na mě mávl Dylan a já cupitala k němu, jako nějáký poslušný pejsek. "Ahoj Dyle. Naši dneska nejsou doma, tak co kdyby jsme šli k nám a vymýšleli tu choreografii?" zeptala jsem se radši hned, než bych na to zapomněla. "Ahoj Lexi. Jo klidně můžeme." usmál se tím úsměvem, kvůli kterému by mohli tát ledovce. Celých 6 hodin proběhlo tak něják normálně a my mohli jít domů. Jak jsme šli směrem k autobusu, já, Dylan a Jess, tak se Jessica zastavila a plácla se po čele. "Já zapomněla, že mmám jít k Mattovi. Mějte se." zamávala nám a byla za rohem. My s Dylem jsme šli celou dobu v tichosti. Neříkím, že by mi to vyhovovalo, ale každopádně to bylo lepší, než mu říct, že chodím s Ronem. Musím mu to říct, ale nevím jak. Bohužel on v autobuse to ticho přerušil. "Jak vlastně bylo na té párty?" zeptal se s úsměvem a potom dodal "Škoda, že jsem nemohl." usmála jsem se taky, ale úsměv mě přešel, když jsem si uvědomila, že mu musím říct to s Ronem. "Přišli jsme tam a otevřel nám Jessin dřív nejlepší kámoš Matt. Po té párty tam Jess zůstala a teď spolu chodí." zasmál se. "Co tam asi tak dělali že?" smál se pořád a pak znovu převedl téma na mě. "A cos dělala ty?" "Dala jsem se znovu dohromady se svým bývalým." zamumlala jsem. "Cože?" řekl překvapeně. "Že jsem se dala znovu dohromady se svým bývalým. Jmenuje se Ron." koukla jsem se na něj. Měl zmatený a zároveň smutný výraz, naznačil ústy "aha" a odvrátil hlavu k oknu. "Nevadí ti to?" zeptala jsem se. Otočil se spátky a hodil 'fake smile'. "Ne. Proč by mělo? Moc ti to přeju." řekl, a znovu se díval z okna. Nevěřila jsem mu, ale přemlouvat ho k ničemu nebudu.
Z pohledu Dylana
Tak tohle jsem nečekal. Zasáhlo mě to docela hodně, ale teď, když vím, že jí má někdo jiný, jí chci ještě víc. Nevím proč, ale prostě to tak je. Každopádně mám rozhodně dost velkou šanci. Vidím to. Vidím jak se na mě dívá a hlavně jí vidím na očích to, jak hrozně mě chce. Nejde to přehlídnout. Koukal jsem se z okna a cesta ubíhala. Když jsme dojeli do Lambethu, šťouchla mě do ramene a naznačila, že budeme vystupovat. Venku jsem prostě musel dělat, že mi to nevadí. Chci s ní být vpohodě. Je hrozně pěkná a mohla by s ní být v posteli sranda. "Kde bydlí?" koukla na mě nechápavě. "No ten Ron." vysvětlil jsem. "Aha. Tady v Lambethu." "A kam chodí na školu?" vyzvídal jsem dál. "Sem." super. Budu mít tím větší šanci, protože s ní budu zkoušet, chodíme spolu do skupiny ve škole a jeho uvidí jen občas. "Proč to chceš vědět?" zeptala se. Sakra...co teď? "Noo...jsi moje kamarádka, tak to prostě chci vědět." usmál jsem se a ona najednou zastavila. "řekl jsem něco špatně?" ona se zasmála. "Ne. Jen už stojíme břed bránou." koukl jsem se vedle sebe a něco takovýho jsem nikdy neviděl tak z blízka. Byla to obrovská vila. Nádherná vila. Velká příjezdová cesta začíínající krásnou, kovovou bránou, basketbalový koš, bazén a někde vzadu byla nejspíš ta tělocvična. Jsou asi hodně bohatí. "Co tak koukáš?" smála se mi a koukala na mě jak na debila. "Nic. Jenom, že máte krásnej dům." usmála se a bylo vidět, že neví, co na to říct. Otevřela bránu a my jsme šli dovnitř. Odemčela vchodové dveře a mě se naskytl pohled na chodbu. Vyzul jsem se a následoval ji do kuchyně. Udělala do dvou flašek pití a vedla mě k ní do pokoje. Právě jsem dostal chuť na hraní. Sakra. "Klidně si sedni na postel. Jen jdu na chvíli do koupelny." udělal jsem, co mi řekla a ona zašla do koupelny. Asi po minutě jsem zslechl jak řekla "doprdele". "Stalo se něco?" zavolal jsem. "Ne. Jen jsem si zapomněla oblečení v pokoji. Jdu si pro to, jestli to nevadí." "Proč by to mělo vadit?" nachápal jsem, ale když vyšla z koupelny jen ve spodním prádle, pochopil jsem. Nejradši bych se teď zvedl a rovnou jí tady ohnul. "Ne. Tohle mi fakt nevadí." zasmál jsem se, ale smích mě přešel, když se ohla pro něco do spodního šuplíku. Hlavně ať mi nestoupne. Ale tělo má dobrý. Znovu zašla do koupelny a já se mohl uklidnit. Když vyšla, měla na sobě typicky taneční oblečení a místo rozpustěných vlasů měla culík. "Kdyžtak se jdi teď převlíct ty." usmála se a já šel. Když jsem se oblíkl, šli jsme do tělocvičny. Byla vážně velká a já začal pochybovat, že tyhle lidi jsou smrtelníci. Asi po hodině zkoušení jsem měl té písničky po krk, ale musím uznat, že má Alex dobrý pohyby. Po hodině a půl jsme se shodli, že už to stačí a vrhli se na skládání písničky. Tohle je poprvé, co ji uslyším zpívat.

Další část je na světě. Dobrá zpráva je, že mi buď tento, nebo příští týden přijde mobil, takže budu psát jak šílená. :3 :D btw. Omlouvám se za chyby:)
Nissa♥