Music is our love!(CZ)

7.díl-úkol

"Musíš přece jít." vyslovila Jessica už asi po dvanácté tu stejnou větu jen po cestě autobusem. Je úterý ráno a my jedeme do školy. "Mě se v pátek nikam nechce. A už vůbec ne na párty ke klukovi, kterýho ani neznám." jak jsem tu větu dokončila, samozřejmě, že Jess zase začala. "Prosím. Bude sranda. Zatancujeme si, něco popijeme a půjdeme domů." chvíli jsem přemýšlela a nakonec kývla, jako že jo. Je fakt, že už jsem dlouho nebyla na žádné pařbě. "Jsi úplně nejlepší Lexinečko." vrhla se mi kolem krku. "No jo, no jo. Já vždycky, ale asi by jsme měli vystoupit." rozřehtala jsem se při tom, jak se najednou zvedla, čapla kytaru a vylítla z autobusu. Potom jsem zopakovala stejný pohyby jako ona. Po cestě do školy jsem přemýšlela nad Dylem. Zajímalo by mě, jestli se semnou bude ve škole bavit, nebo ne. Zkontrolovala jsem na mobilu fb a měla jsem novou žádost o přátelství. Od Dylana Coopera. Ihned jsem to přijmula a už mi pípla zpráva.

"Ahoj. Jakto, že tu ještě nejste?" koukla jsem na hodiny a bylo už 8:15. "Omluv nás prosím. Jsme na cestě, zpozdil se autobus.:)" odepsala jsem a čekala na odpověď. "Emily se nezlobí. Nezapomeňte, že máme taneční hodinu, tak se musíte převlíct.:))" odpověděla jsem jen, že děkujeme a dál mobil neřešila. "S kým sis psala?" mám jí to říct nebo ne? Je to nejlepší kamarádka, takže kdybych jí to zatajila, zabila by mě. "S Dylanem." oznámila jsem jí jednoduše. "Počkej, počkej. To je ten bad boy z naší skupiny?" přikývla jsem a jí div nevypadli oči. Řekla jsem jí teda, jak jsem se s ním včera seznámila. Ve škole jsme se převlíkli a naklusali si to na hodinu. "Dobrý den Emily. Omlouváme se, ale zpozdil se nám autobus." řekli jsme a zapluli mezi ostatní. "Dobrý den. V pořádku holky, teprve se rozcvičujeme."

Po rozcvičce jsme si měli každý sednout a Emily vytáhla ze skladu klobouk. Hodila do něj několik papírků a "promíchala" to. "Takže. Teď si každý kluk vylosuje do dvojice dívku, se kterou bude plnit vaše první důležité cvičení. Tak kluci pojďte si." všichni kluci se zvedli a Dylan se na mě s úsměvem koukl. Když si vzal lístek, přečetl si ho a vyrazil směrem ke mně. "Asi na tebe mám štěstí." věnoval mi jeden z jeho dokonalých úsměvů. "Jen aby to nebyla smůla." zasmála jsem se a on semnou. Když jsme si chvilku povídali, přišla Emily, která předtím někam odešla. V ruce měla zase ten klobouk a vyzvala holky, ať si jdou vybrat na tu chorošku písničku. Zvedla jsem se, hodila po Dylovi pohled typu "teď já" a významně jsem si šla pro papírek. Měli jsme Shake it off od Taylor Swift. Dobře se na to tancuje, takže to nebude problém. "Tak cos vybrala?" "Shake it off." "To je dobrý. Akorát je tu jeden problém." odmlčel se. "Kde budeme zkoušet?" napadlo mě jen jedno místo, ale měla jsem strach z jeho reakce. Aby si třeba nemyslel, že jsme zazobanci. "No víš. Máme doma tělocvičnu, tak mě napadlo, že by to šlo tam." koukla jsem na něj a musela jsem se zasmát jeho výrazu. Měl otevřenou pusu a očividně hledal vhodná slova. "Máš doma tělocvičnu? Co ještě?" smál se a já si oddechla. Bála jsem se, že to vezme špatně. "No. Takový amatérský náhradní studio a venkovní bazén." "Já jsem rád, že mám doma mikrovlnku a ty si to jedeš s venkovním bazénem." zasmáli jsme se a pak ze mě vypadlo. "Hele. V pátek jdu s Jess do baru, tak jsem si říkala, že bys třeba mohl jít s náma." usmála jsem se a on mi to oplatil. Pak trochu zesmutněl a řekl "Já tak trochu slíbil bráchovi, že s ním pojedu v pátek k dědovi. Promiň." koukl mi do očí a já věděla, že nelže. "Jo dobrý. To byl jen takovej nápad." usmála jsem se a zazvonilo na přestávku. Další hodinu byla teorie hudby a tam nám Adam řekl, že druhá část našeho úkolu bude složit společně písničku a následně ji zaspívat před naší skupinou v sále na pódiu. To nebude problém.

Takže...tenhle díl je takovej slabší, ale slibuju, že vám to příště vynahradím. Jinak napadlo mě, že tenhle příběh bude napůl vymyšlený a napůl podle pravdy. Podle pravdy bude Dylovo chování atd. :))
Nissa