Music is our love!(CZ)

6.díl- první rozhovor

Chvíli jsem přemýšlela, jestli za ním mám jít nebo ne. Nakonec jsem zvolila "ne". Ani jsme spolu ve škole nemluvili a už bych za ním lezla. Takhle se ztrapnit nemusím. Sedla jsem si na lavičku asi o 20 metrů dál. Dala jsem si do uší sluchátka a poslouchala hudbu. Zavřela jsem oči a přemýšlela nad tím, jestli bych si s bím někdy neměla promluvit. Zrovna jsem si představovala, jaký by asi ylo s ním mluvit a co by jsme si říkali, když si ke mně někdo sedl. Nijak jsem to neřešila a dál poslouchala písničky. Pořád jsem ale měla pocit, že na mně visí pohled toho člověka, co vedle mě sedí. Otevřela jsem teda oči, koukla se a kdo vedle mě nesedí. Dylan. Vyndala jsem si sluchátka a vypla hudbu.
"Ahoj. Můžu si přisednout?" zasmál se. "Ahoj. No teď už ti to asi nezakážu." zasmála jsem se taky a on se představil. "Jsem Dylan. Ty jsi Alex, že?" věnoval mi ten nejhezčí úsměv na světě a já se málem rozprášila. "Jo jsem," taky jsem se usmála. "Jak tvůj táta umřel?" málem mi spadla brada po téhle otázce. "Pamatuješ si, kdo co říkal?" zeptala jsem se udiveně. "Vlastně ne." pousmál se. "Tak jakto že..." nenechal mě domluvit. "Pamatuju si jen tebe. Přišla jsi mi jiná než ostatní, tak tě chci poznat." tak tohle zahřeje u srdce, ale nijak jsem to nekomentovala. "Je to tak 8 let zpátky, ale když o něm mluvím, pořád to bolíZabil se při autonehodě. Jel s mámou z jedné oslavy a nějákej opilej parchant jel na červenou. Máma seděla na druhé straně, takže měla jen pár odřenin a zlomenou ruku, ale táta umřel." sklopila jsem hlavu, aby nebyli vidět ty slzy v očích. Dal mi ruku na rameno. "To mě mrzí." usmála jsem se. "Už s tím nic neuděláme. A jak umřeli tvoji rodiče?" "No. Naši byli jiní než ostatní rodiče. Nejspíš se to pak podepsalo i na mně." ukázal na sebe a oba jsme se zasmáli. "Prodávali drogy. Jednou si u nich jeden chlápek objednal asi 30 sáčků trávy, ale oni mu takové množství odmítli prodat. Zastřelil je." koukala jsem na něj soucitně a vyděšeně najednou. "To je mi líto. A ty jedeš v drogách?" koukl na mě výrazem typu 'Děláš si prdel?', ale pak se zasmál. "Ne. Já vážně drogy neberu." po chvilce jsme se smáli oba. Nevěřím, co mě to napadlo za blbost. "Máš hudbu asi hodně rád, že?" usmála jsem se na něj, když jsme se z těch záchvatů dostali. "Poslední rok a půl hudbou vlastně žiju." nechápavě jsem se na něj podívala. "Naši mi vždycky říkali, že bych měl dělat hudbu. Jenže já je neměl rád." zamyslel se."Ne. 'Neměl rád'. To zas ne, ale prostě to nebylo že bych je něják extra miloval. Jak dělali s těma drogama, tak jsem si řekl, že jim prostě jejich sny ohledně mě plnit nebudu. Takže jsem se hudbě nevěnoval, ale uvědomoval jsem si svůj talent. Když rodiče umřeli, nic mi nebránilo se hudbě věnovat. Dal jsem si přihlášku na tuhle školu, a vzali mě." usmála jsem se. "Někdy mi musíš něco zazpívat." oznámila jsem mu. I když ho uslyším ve škole, prostě jsem chtěla, aby zazpíval přímo mně. "To ty mně taky." usmál se a já si začala uvědomovat, že už je asi půl 6. Když s ním ten čas tak letí. "Promiň, ale musím jít. Za 25 minut mi jede autobus." řekla jsem a pomalu se zvedala. Vzala jsem si do ruky kytaru a on se zvedl taky. "Doprovodím tě." tak jsem na něj počkala a pomalu jsme šli. Po cestě jsme si povídali a pak jsme se zastavili u jednoho kluka, s kterým se Dylan začal bavit. "Charlie, tohle je moje spolužačka Alex. Alex tohle je můj brácha Charlie." "Ahoj Alex." pozdravil mě a usmál se. "Ahoj Charlie." úsměv jsem mu opětovala. "No nic brácho. Jdu Alex doprovodit na bus. Čau." "Mějte se." řekl, mrkl na mě a odešel. 

"Takže teď vím jistě 3 věci." zasmál se. "O čem?" zeptala jsem se. "O tobě." "Aha. A to jaký?" zasmála jsem se a on mi to řekl. "Za prvé. Nemáš ráda, když ti někdo říká Alexandro. Za druhé. Můj bratr se ti koukal na kozy." potom zmlkl. "A za třetí?" zeptala jsem se. "V noci se mi zdálo, že líbáš mýho bratra." "Tak za prvé. Co by na tom bylo špatnýho? A za druhé. Jak se ti o mně mohlo v noci zdát, když jsi mě ještě nikdy neviděl?" pousmál se. "Radši bych abys v tom snu líbala mě." To jsem mírně zčervenala. "A já už tě viděl." odmlčel se. "Nevím jestli sis mě vůbec všimla ty, ale já tebe jo. V den talentových zkoušek na školu jsem šel zrovna po schodech dolů, a minuli jsme se, když jsi ty šla s tvojí kámoškou nahoru." kdybys jenom věděl, že mně se o tobě taky několikrát zdálo. "Jo všimla jsem si tě." usmála jsem se na něj, ale to už jsme byli na autobusáku. Rozloučili jsme se s tím, že se zítra uvidíme ve škole a každej jsme si šli po svým.
Takže... tady máte další díl. Vím, že jsem ho slíbila okolo 9, jenže se mi vybil notebook, když jsem to už měla skoro dopsaný. Nasralo mě to maximálně. :D Takže jsem to musela psát znova tak mám hodinu a půl spoždění. Snad nevadí.:) :D 
Nissa♥