Music is our love!(CZ)

26.díl- A otec?

"Kyle?" oslovila jsem ho po škole. Otočil hlavu ke mně. "Mohl bys semnou jít k doktorce? Nechce se mi tam jít samotné." vypadal vyděšeně. "Půjdu. Co se děje?" zeptal se. "Poslední dobou často zvracím. Chci se nechat vyšetřit." přikývl a rovnou ze školy jsme šli. Po cestě jsme si povídali. Vypadlo z něj, že má dvě mladší sestry a že se mu líbí jedna holka ze školy. "Jaká?" zajímala jsem se. "Chodí s náma do skupiny." začalo mi to šrotovat. "Jess?" zeptala jsem se. Mlčel. "Ooooo" začala jsem řvát. To už jsme ale byli u mé doktorky. V čekárně jsme byli tak deset minut a už si mě vzala do ordinace. "Dobrý den." pozdravila jsem slušně. "Dobrý den. Co vás trápí?" jak to popsat? "Poslední dobou mám časté nevolnosti a většinou i zvracím. "Sedněte si prosím tady a natáhněte ruku. Vezmu vám krev." udělala jsem co řekla. Po nejdelší půl minutě mého života jehlu vytáhla a poslala mě zpátky do čekárny, abych počkala na výsledky. "Tak co?" zvedl se hned Kyle. "Počkáš tu semnou na výsledky krve? Říkala, že to víc než patnáct minut nebude." přikývl a znova si sedl. Vzpomněla jsem si na téma, které se probíralo venku. "Tak jak je to s Jess?" zčervenal. "Prostě se mi hrozně líbí, ale ona má přítele." zesmutněl a povzdechl si. "Popravdě si myslim, že jít o s ním moc nevydrží. Já jí to sice přeju a on je moc fajn kluk, ale není to kluk pro ni." povzbudivě jsem se usmála. Usmál se taky. "Morgan!" zavolala si mě sestřička. A je to tu. Dozvím se, co mi je. "Gratuluji. Naschledanou." řekla a podala mi papíry. Taky jsem se rozloučila. Moment. 'Gratuluji'? To snad ne! Koukla jsem do papírů a vážně. Jsem těhotná! Došla jsem za Kylem jako tělo bez duše. On se zvedl. Objala jsem ho a rozbrečela se mu na rameno. "Co se stalo? Je to vážný?" bál se. "Jsem těhotná Kyle." oznámila jsem mu to a brečela dál. "To je přece dobrá zpráva ne?" nechápal to. "To sice jo" odtáhla jsem se. "Ale to malé nebude mít otce." zavzlykala jsem. Už nic neříkal. Venku mi nabídl, že mě odveze domů. "Ty máš řidičák?" divila jsem se. Nevim o tom. "Když jsi nechodila do školy, složil jsem poslední zkoušky. Bydlím tady za rohem, tak jen skočíme pro auto a pojedeme." usmál se. "Děkuju. Za všechno." on je vážně nejlepší kamarád. Došli jsme k němu domů, nasedli do auta a vyjeli. Po cestě jsme si zazpívali. "A co řekneš mamce? Nebude naštvaná?" zapřemýšlela jsem. "Nebude. Mamka tohle pochopí." usmála jsem se. Zastavil před naším domem, rozloučili jsme se a šla jsem dovnitř. V obýváku seděla mamka a dívala se na televizi. "Ahoj. Myslela jsem, že nebudeš doma." koukala jsem se na ni. "Ahoj. Pustili mě z práce dřív." usmála se. Sedla jsem si vedle ní. "Mami?" otočila se ke mně. Když viděla můj výraz, úsměl jí zmizel a vypla televizi. "Děje se něco holčičko?" zeptala se ustaraně. "Ano. Mami jsem těhotná." bylo vidět, že ji to zaskočilo, ale kolem horké kaše chodím nerada. Nic neříkala. Rozbrečela jsem se. Ona mě objala. "Mně to nevadí, ale musíš to zvládnout hlavně ty. Nemáš radost? Bude mít úžasnou mámu." usmála se. "A otec? Kde bude ten? Bude jezdit po světě a ani nebude vědět, že má dítě." zaskočilo ji to. "Ty mu to neřekneš?" zeptala se. Pusou jsem naznačila 'ne'. "A co můj sen? Prostě asi těžko budu s břichem nebo později s batoletem jezdit po světě. To by nešlo." přikývla. "Jdi si lehnout. Udělám ti čaj a sušenky. Přinesu ti to a koukneme se na film. Hlavně už nebreč." objala jsem ji a udělala co řekla. Po půl hodině přemýšlení se opravdu otevřely dveře a dovnitř vešla mamka s čajem a sušenkama na podnosu. Udělali jsme si krásný odpoledne, ale potom jsem vzala do ruky mobil a v tu chvíli se to všechno změnilo.
Trocha napínavosti musí být:DD co myslíte, že se stalo?:0