Music is our love!(CZ)

4.díl- talentovky s překvapením

Celé to hrozně rychle uteklo a už bylo 27.února večer. S Jessicou jsme si celou dobu zkoušeli tu choreografii, ke které máme song Diamonds od Rihanny a každá sama písničku. Já si vybrala Wrecking ball od Miley Cyrus. Budu k tomu hrát na kytaru tak snad to dopadne dobře. Nevím co má Jess za písničku a ona neví, co mám já. Řekli jsme si, že to bude překvapení. Šla jsem do koupelny a vlezla do sprchy. Tam jsem se rozezpívala, protože budu ještě zkoušet. Umyla jsem si hlavu a nanesla balzám na vlasy. Když jsem vylezla ze sprchy, vyfénovala jsem si vlasy, převlékla se do spacího oblečení a nachystala oblečení na zítra, abych ráno nedělala zmatky. Sedla jsem si na kraj postele, vzala si kytaru a začala zkoušet. Když jsem byla asi v půlce písničky, vtrhla mi do pokoje máma.

"Promiň." omluvně se na mě koukla a já se jen usmála. "Hraj dál. Chci si tě poslechnout." řekla máma a sedla si na minigauč vedle postele. Znovu jsem zaćala hrát a do toho zpívat. Sem tam jsem se koukla na mámu a ta měla slzy v očích. Když jsem dohrála, už se jí kutálely po tvářích. Opřela jsem kytaru o postel a poplácala rukou vedle sebe. Ona si ke mně přisedla a koukala mi do očí.

"Máš talent, který se jen tak nevidí. Dokážeš hudbu procítit. Umíš zpívat a hrát srdcem. Máš to po něm." odmlčela se a sklopila hlavu. "Po tátovi." dodala a zlomil se jí hlas. Netrvalo to dlouho a cítila jsem mokré cestičky na tvářích. "On vždycky chtěl abys tam studovala. Když jsi śla ze základní školy, nechtěla jsem, abys šla rovnou tam, proto jsem ti o té škole ani neřekla. Jenže když jsem tě pak jednou slyšela zpívat, jako by mi něco říkalo, že tam musíš jít. Určitě si pamatuješ, jak jsem ti o ní poprvé řekla že?" přikývla jsem. "Prostě i kdyby tě tam nevzali, ale oni tě vezmou, tak na tebe budu pyšná. A myslím, že táta by byl taky." skončila svůj dlouhý proslov a já se nezmohla na nic jiného, než abych ji objala. Nemůžu uvěřit, že táta tohle chtěl. Že chtěl abych chodila na tuhle školu. Až teď mi dochází, že jsem ho vlastně skoro ani nepoznala. S mámou jsem si popřála dobrou noc a šla spát.

Ráno jsem tak trochu o půl hodinu zaspala. Takže snídani si koupím po cestě. Oblíkla jsem se, vyčistila si zuby, namalovala se a vyžehlila si vlasy. Kytaru jsem dala do pouzdra s nápisem "Music is my life." a šla dolů. Ten nápis je můj oblíbený citát. Obula jsem se, hodila jsem na sebe bundu a vyšla. Na zastávce jsem měla sraz s Jess, která už tam čekala.

"Ahoj Lexi." usmála se jak sluníčko a já si všimla, ź taky nese kytaru.

"Ahoj. Jak vidím, budeš se doprovázet kytarou." věnovala jsem jí dost široký úsměv a ona přikývla.

"Ty očividně taky." řekla a zasmála se. Přijel bus tak jsme nastoupili. Celou cestu jsme si povídali o těch talentovkách, já jí řekla o včerejším rozhovoru s mamkou, v Londýně jsem si koupila snídani a šli jsme ke škole. Když jsme jí konečně naśli, vstoupili jsme dovnitř a cupitali si to rovnou směr ředitelna. Šli jsme po schodech a minuli krásnýho kluka. Černý vlasy, tunely v uších, cerné džíny a triko. Typickej badboy. Z přední kapsy mu trčel řetěz od peněženky a ze zadní mu čouhala krabička cigaret. V ruce nesl bágl s kytarou a v uších měl sluchátka. Já bych na něm mohla oči nechat, ale on si mě ani nevšiml. Došli jsme k ředitelně a Jess zaklepala.

Z pohledu Dylana

"Děkuji vám za vaši účast na talentových zkouškách." řekl mi ředitel umělecké školy v Londýně. Právě jsem mu zahrál a zazpíval, abych se na tuhle školu dostal. Na hudbě mi začalo víc záležet až minulý rok, po smrti mých rodičů. Teď bydlím se starším bratrem tady. "Vypadá to aspoň nadějně?" zeptal jsem se s nadějí v hlase, zatímco jsem si kytaru dával do pouzdra. "Ano. Dokonce dost nadějně. Do začátku léta dostanete dopis o přijetí nebo omluvu za nepřijetí." oba jsme se zasmáli nad slovním spojením "omluva za nepřijetí", popřál jsem hezký zbytek dne a opustil ředitelnu. Do uší jsem si dal sluchátka a pomalu scházel schody. Nahoru šli zrovna dvě holky. Obě byli hezký, ale ta jedna mi vyrazila dech. Měla blond vlasy, které jí zakrývaly ramena a černé legíny. Triko s nápisem "I hate fake peoples." a v ruce drželi kytaru v černém pouzdře s nápisem "Music is my life." Bohužel si mě ani nevšimla tak jsem dělal, jako bych ji neviděl a šel dál.

Přidávám další díl :3 konečně.

Omlouvám se za moji neaktivitu, ale jsem nemocná a vůbec jsem neměla na psaní náladu, což by se odráželo potom i na kvalitě psaní a děje příběhu. Teď už je mi ale líp, tak budu zase přidávat často. :))

Dylana máte v multimédiích a být vámi, začala bych si na něj zvykat;):DD

Nissa♥