Můj Kapitán

4

Seděli jsme tam a koukali si do očí. Měl bych přestat. Nevím, co se mnou dělá. Určitě to je ještě doznívání alkoholu.

„No, měl bych jít. Mám za hodinu trénink." zvedl jsem se a otočil se na odchod. Moje vychované já mi ale nedovolilo odejít.

„Nechceš někam hodit?" zeptal jsem se s pohledem upřeným opět do jejich očí.

„Ne, to je dobrý. Pojedu MHDčkem." usmála se a taky vstala. Měl jsem co dělat na ni necivět. Šaty, které měla jí skvěle zvýrazňovaly křivky. Tohle je špatný.

„F-fajn" snažil jsem se nekoktat.

„Co je, kapitáne?" založila si ruce na hrudníku a usmála se.

„Co by bylo?" nechtěl jsem, aby si myslela, že na mě má nějaký vliv. Ušklíbl jsem se na ní a napodobil její obličej.

Ona se ale dvěma kroky přiblížila až ke mně. Položila mi ruce na hrudník a já lehce znervózněl. Nenechal jsem na sobě ale nic znát a tak jsem jen dál stál s úšklebkem na mé tváři.

„Jen tak mimochodem, včera si byl velice přítulný." zasmála se. Lehce jsem zkameněl.

„Jak to myslíš?" nadzvedl jsem nechápavě obočí.

„No tak, seděli jste u našeho stolu s Čvančarou, a když jsem přišla a stoupla si za tebe, neváhal si a hned si mě čapl za pas a posadil sis mě k sobě." řekla klidně. Pak si stoupla na špičky a přiblížila se k mému uchu. „Na cizí holky se nesahá, ať už jsi kapitán ze Sparty"

Pak se na mě podívala a poplácala mě po rameni. Když odešla z ložnice, plácl jsem se do čela. Teď už to nezachráním. Chápu, proč si o mně myslí, to co si myslí. Alespoň to můžu svést na alkohol.

Když už se obouvala a bylo na odchodu, zamířil jsem k ní s mikinou v ruce. „Vem si jí, je tam chladno" řekl jsem a natáhl k ní ruku s mikinou v ní.

Podívala se na mě, nejdřív nechápavě, ale pak se usmála: „Děkuju." vzala si mikinu a oblékla si jí.

Pak se otočila a odešla z bytu. Snad dojede v pořádku. Vlastně co je mi do toho panebože! Ani ji neznám!

Vzal jsem si potřebné věci a vyrazil do garáže. Vyjel jsem směr Strahov. Celou cestu jsem přemýšlel, jestli dojela v pořádku. V těch mini šatech, co měla na sobě, to nebylo moc bezpečný. Zaparkoval jsem na Strahově a vytáhl mobil. Otevřel jsem instagram a napsal do vyhledávače její jméno. Hned první účet byl její. Otevřel jsem ho a vyjelo na mě několik fotek, kde se usmívá. Hodně cestuje. Poslední fotky jsou z Paříže. Zastavil jsem se ale i u fotek z Malediv. Hádejte kvůli čemu asi. Je fakt krásná. Přistihl jsem se, že se nad mobilem usmívám. Zatřásl jsem hlavou, abych se vzapamatoval. Nakonec sem klikl na sledovat uživatele.

Barča

Když jsem nasedla na metro, přemýšlela jsem o tom všem co se za poslední den stalo. Možná budu mít novou práci. Ve Spartě. To se mi líbí. Teda, pokud na to Ladislav nezapomene. Ladislav... Je o něco hodnější a slušnější než jsem si do včerejška myslela. Ale to nic neznamená.

Když jsem vystoupila z metra a už byla skoro u budovy, kde jsem bydlela, přišlo mi oznámení na mobilu.

*Instagram: Ikrejci vás chce začít sledovat*

Nevěřícně jsem si oznámení přečetla ještě jednou. To si mě tak moc oblíbil, že mě chce sledovat i na instagramu? Nebo mu snad chybím? Stalker..

Zandala jsem mobil do kapsy a vytáhla klíče. Když jsem otevřela dveře, zalila mě známá vůně domova. Zula jsem si boty a jako první jsem se rozhodla si jít udělat kávu.

Od rána jsem jí neměla a jsem až do teď k nepoužití. Sedla jsem si na sedačku k francouzskému oknu, které vnášelo do bytu většinu světla. Najednou jsem ucítila pánskou voňavku. Lekla jsem se, že mě třeba poctil návštěvou David. Ale ta vůně šla ze mě. Úplně jsem zapomněla, že mi Ladislav půjčil svou mikinu. Nasála jsem jeho vůni o něco víc. Ta vůně byla božská. Pánské voňavky jsou prostě mnohem lepší, než dámské. Minimálně v tom, jak dlouho na vás vydrží.

Jen tak sem otevřela instagram a chat s Krejčím budu přece slušná a ještě jedbou mu poděkuji za tu mikinu

                      Fakt moc děkuji za tu mikinu

Nemáš zač přeci, su jen velice slušný a zdvořilý:D

Mimochodem domluvil jsem ti na zítra schůzku s Rosou. V 14:00 buď na Letné. Přijdu pro tebe a zavedu tě k Rosovi. Nemáš zač!

Rychle jsem se posadila z lehu, když jsem si přečetla co napsal.

                  Jako fakt?! Děkuju moc Krejdo

Zaradovala jsem se. Až pak mi došlo, že jsem ho oslovila Krejdo, toho egoistického fotbalistu. Ale co už! Nestane se ze mě bezdomovec! Jupí!

Za málo. Ale někdy si to u tebe vyberu;)

Přečetla jsem si jeho odpověď. Začala jsem se trochu bát, co by po mě někdy mohl chtít.