Můj Kapitán

3

Laďa

Probudil jsem se a myslel jsem, že mi praskne hlava. Asi jsme to včera s těmi oslavami s kluky po výhře trochu přehnali.

Snažil jsem se otočit a vstát z postele, ale neumožnilo mi to tělo, které mi leželo na hrudníku. Jestli to je zase Kara, tak už to na něho řeknu Sabině.

Jenže tahle osoba měla na Karu tmavé a dlouhé vlasy. Byla to holka. Doprdele, to je možná ještě horší než Adam.

Nevěděl jsem, co udělat. Nechtěl jsem jí vzbudit, ale zase jsem potřeboval vstát. Nebyla jiná možnost. Opatrně jsem jí podebral za záda a přesunul jí z mého hrudníku na polštář. Trochu sebou zamrskala ale spala dál. Až teď jsem konečně viděl obličej. Sakra!

Je to ta holka, kterou jsem viděl včera v klubu. Ale jak se tu vzala, to už si nepamatuju. Byla stále oblečená v těch bílích šatech co měla minulý večer. Sakra, vypadala fakt sexy. Doprdele! Doufám, že jsem se s ní nevychrápal.

Rozbolela mě ještě víc hlava a tak jsem se rozhodl ještě zůstat v posteli. Otočil jsem se na bok k té holčině. Byla moc hezká. Řekl bych, že spíš nádherná.

„Aaaaa" vyjekla. Myslel jsem, že mi bouchne hlava. Umlčel jsem jí svojí dlaní. Zamračila se.

„Prosím, nekřič." opatrně jsem jí dlaň sundal z úst.

„Proč jsem sakra s tebou v jedné posteli?!" řekla už o něco potišeji.

„Myslím, že sis mě včera oblíbila a škemrala, ať tě vezmu k sobě do postele." otočil jsem hlavu k její a usmál se.

„No to určitě, ty egoisto." protočila oči, "Přesně proto, tě nemám ráda. Moc si o sobě myslíš a mas ego až na strop" připomněla mi novinku, kterou mě včera už obeznámila.

„To byla jen sranda. Nemám páru, jak ses dostala ke mně do bytu. Ale nemáš zač za nocleh. Jen doufám, že jsme se spolu nevyspali." polk jsem.

„To doufej, protože jestli jo, máš ted celou zakrvácenou postel." řekla v klidu s pohledem upřeným na strop.

Vykulil jsem oči a zděšeně nadzvedl peřinu. Uff. Prostěradlo je čistý. Nemá ani páru, jak dráhy bylo!

Otočil jsem se k ní a ona zadržovala smích: „To nebylo vtipný" zvedl jsem prst.

„Promiň kočko, ale asi mi uteklo tvoje jméno." zeptal jsem se s očima upřenýma na ní.

„To znát nepotřebuješ." řekla a spojila svoje oči s mými.

„Notaaak" zaprosil jsem.

„Ne" odsekla a odvrátila pohled. „Ledaže..." zamyslela se. Trochu jsem se bál, co bude chtít.

„Dodělala sem ted fizioterapii a mám certifikat,  tak mě napadlo, jestli Sparta nehledá někoho na fizio." zazubila se na mě.

„Hmm." zamyslel jsem se. „Máš kurva štěstí, kočko. Naše fizioložka Jitka  si zlomila nohu a je mimo asi na 4 měsíce. Mohli by tě vyzkoušet a pak ti možná prodlouží smlouvu, když ti to půjde." řekl jsem s úšklebkem.

„Budou ze mě nadšení." řekla pyšně a opětovala mi úšklebek.

„Fajn, domluvím ti schůzku s Rosou, abych ti dokázal, že nejsu takovej egoisticky debil jak si myslíš." usmál jsem se spokojeně. Mě nejde nemilovat.

„Díky, ale furt si myslím svoje." probodl jsem jí pohledem.

„S tím asi dokážu žít. Ale teď chcu to tvoje jméno." naléhal jsem.

„Barbora Prokešová, spokojenej?" podívala se na mě s nadzvedlým obočím.

To jméno...Chvilku mi to šrotovalo, ale pak mi to docvaklo.

„Počkej, počkej, počkej! Ty si chodila s tím slávistou!" vytřeštil jsem na ní oči.

„Aghh, prosím tě, zapomeň na to prosím. Nejsem schopná o tom mluvit." schovala svůj obličej do dlaní. Naprosto chápu, že se tak cítí. Musí to být ostuda pro spartanku chodit se zvířátkem z Edenu.

„Co se stalo? Vypadali jste spolu eh spokojeně?" zeptal jsem se.

„Hele borče, znám tě asi 12 hodin. Fakt se s tebou nebudu bavit o mým ex. Nejsme žádní kámoši." odsekla jedovatě. To je fér.

„A příšerně mě bolí hlava, takže kdyby jsi byl od tý lásky a donesl mi ibalgin, tak ti možná nezakrvácím postel." ušklíbla se.

„Zaprvý, já tě sem nevzal dobrovolně, a zadruhýé to s tím krvácením není vtipný!" to už jsem se ale zvedal a šel do kuchyně pro vodu a ibalginy.

Když jsem se vracel, Barča seděla na posteli se zavřenýma očima a držela se za břicho.

„Je ti dobře?" zeptal jsem se a sedl si před ní.

„Menstruace. Jsem v pohodě" řekla, otevřela oči a zlehka se pousmála. Ten úsměv... Teda, co to melu! Žádný úsměv! Nic takovýho.

Seděli jsme tam a koukali si do očí...