Můj Kapitán

7

"Tak na vítězství," zvedne Láďa panák do vzduchu na přípitek. Kopnu do sebe panáka vodky a zakřením se. Je to neustále hnusný i když už ji piju asi po stý.

Jsme v baru a všude kolem je hudba. To je společně už asi s třetím panákem docela nebezpečná kombinace.

"Nevím, jak vy hoši ale já jdu tancovat," bouchnu do stolu a zvednu se.

"Počkej já jdu s tebou," zakřičí na mě Adam, jehož jsem poznala před chvílí. Ano další Adam. Třetí v řadě. Tenhle je na rozdíl od dalších dvou obránce. Není to úplně můj typ protože je mladší, nicméně je s ním sranda a já si dnešní večer hodlám užít se vším všudy. Ostatní se zasmějí, když začneme tancovat uprostřed tanečního pódia. Z reproduktorů hraje nějaké devadesátková pecka a my skáčeme do rytmu jak dva blázni.

"Potřebuju dalšího panáka," zakřičím.

"Tak já pro ně dojdu," oznámí hlasitě, abych ho slyšela a odejde. Píseň skončí a začne hrát nějaká pomalejší. Automaticky se začnu do pomalého rytmu hudby vlnit. S mojí vahou jsou tři panáky víc než dost. Podvědomě tu písničku znám jenom nevím, jak se jmenuje. Vadí mi, že si nemůžu vzpomenout.

Když už cítím, že se mi v mozku ty neurony propojují a já mám na dosah jméno té písničky, kterou znám a už jsem na ní někde tancovala, objeví se za mnou muž. Automaticky se k němu otočím. Miluju muže vážně hodně, ale ne ty, kteří bez dovolení sahají na moje tělo a myslí si, že můžou všechno.

"Nechceš objednat něco k pití?" zeptá se. Zakroutím hlavou, když od něj poodstoupím.

"Ráda bych abys mě nechal na pokoji," obeznámím ho s mým přáním.

"Ale no tak. Neříkej mi, že se tu vlníš takhle abych tě nechal na pokoji," křičí přes hudbu.

"To se žena nemůže bavit a tancovat bez toho aniž by ji otravovali idioti?" zeptám se spíš řečnicky. Odpověď je ne, nemůže. Vždycky tu takoví volové budou. Vím o tom své, prošla. jsem si spoustou klubů a diskoték

Ten týpek, kterému může být tak pět a dvacet mě chytne za zápěstí. Asi jsem to krapet přehnala. Možná jsem statečná a nebojím se mužům postavit, nicméně nevlastním schopnost se ubránit. Nikdy jsem žádnou sebeobranu nedělala. Vždycky jsem se z toho dostala.

Předtím než mi v mém opilého mozku dojde, že bych se měla bránit, u mě stojí někdo, koho bych vedle mě nečekala. Je to sám Láďa Krejčí.

"Co kdyby sis dal odchod a nechal moji holku na pokoji," dá mi ruce kolem ramen. Okamžitě se nadechuju, abych mu dala najevo, že tohle ne, jenže on ví co dělá. Ten oplzlý kluk smrdící po levné voňavce pustí moje zápěstí. A je to tu, teď mu budu muset být vděčná.

"Tak se tu nemá takhle nakrucovat," odsekne.

"Jediný, kdo tu někoho obtěžuje si ty. Takže si dej odchod," naznačí rukou, co má volnou. Ten chlápek odejde. Dobrovolně. To se musí holka ohánět klukem, aby byla respektována? Co to je za zvrácený svět?

"Děkuju" vděčně mu poděkuji a jdu za ostatníma.

Po asi šesti panákách a dvou koktejlech, jež nemám nejmenší tušení, jak se jmenují si konečně sednu. Člověk se tím neustálým tancováním unaví. U stolu zrovna sedí všichni tři Adamové, Martin s kterým jsem ještě nějak extrémně nemluvila, Tomáš a kluk, jemuž jsem tento týden opravovala zablokovaný krk.

"Kde bereš tolik energie?" diví se blonďatý Adam.

"To je tím, že nic nedělá," odpoví za mě Tomáš, který se mnou ještě neprohodil ani slovo. Jak to může vědět?Brní mi telefon.

David

Omluvím se a zvednu to.

"Ano Davide? Co chceš?" zním trochu nepříjemně.Protoze je mezi nami konec a stve mne ze mi zas volá a to je pořád dokola.

"Kde seš?" zeptá se bez pozdravu.

"V klubu s kluky z týmu? Co potřebuješ,"

"Tebe," odpoví jednoduše.

"Tak to je mi líto ale mezi nami nic neni a nikdy nic nebude," kroutím hlavou.A než stihnu zavěsit, tak mi kdo jiný než 37 sebere muj telefon.

"Inteligence zdraví Eden," začne hovor. Samozřejmě jak jinak než urážkou. To je takový hovado. "Barcu? Ta nemůže, zrovna se sápe po mým kamarádovi," směje a naráží na fakt, že se pokouším dostat ke svému telefonu přes toho druhého největšího vola v týmu. Ten největší má totožný můj telefon.

"Ladislave Krejčí okamžitě mi dej můj telefon," zavrčím.

"Že to není vtipný? Já se docela dobře bavím. Vy Slávisti jste ale měli vždycky blbý smysl pro humor. Teda jestli nějaký vůbec je," Uráží Davida, což mi vubec nevadía a já se rozhodnu si sednout, protože to nemá cenu.

"Tady má někdo špatnou náladu. Možná by sis měl najít holku. Na vztek je dobrý sex," dělá si z něj srandu. Kluci se kolem samozřejmě královsky baví. Já se nakonec zasměji taky. Zní tak komicky, že mu musím nechat, že má smysl pro humor. "Asi jsem se dotkl citlivého tématu. Zavěsil," zatváří se zklamaně. Okamžitě natáhnu ruku.Ale mobil mi navrátí ja se otočím zalozim si ruky na prsou ad si ten igiot nasere.

"Můžu ti jako omluvu nabídnout svůj byt. Bydlím blíž než ty a nikdo tam nebude ráno křičet," opře se o zeď. Jsem teď ve filmu, nebo proč mám pocit, že to na mě zkouší?

"Jak víš, že bydlím dál než ty?" škytnu.

"Trochu jsem si tě prolustroval," mrkne na mě.

"Proč bys to dělal?" nevěřím mu.

"Já nevím. Možná protože se mi líbíš, možná protože jsem slušně vychovaný a možná protože nechci aby si se takhle opilá někde potácela," myhne rameny. Sjedu ho pohledem ale v mé krvi je tolik alkoholu že je mi jedno kde přespím.

"Dobře, ale pod jednou podmínkou," vztyčím nebezpečně prst. "Nebudeš nic zkoušet," zamračím se. Ne, že bych mu nevěřila, já prostě nevěřím sobě a tomu, že bych mu řekla ne. Naskytuje se totiž blbá kombinace idiota a opilosti. To u mě nikdy nedopadne dobře.

"Když slíbíš, že nebudeš zkoušet nic ty," řekne a podáme si ruce.