Můj Kapitán

11

Konečně přicházím domů. Unavená ale pobavená. S Láďou je sranda. Je to šašek. Jenže to, že se člověk neustále směje a nenudí, někomu jako jsem já, imponuje. A to je nebezpečný. Nemůžu s ním něco mít i když se mi líbí. Je to moje práce. Doslova. Stačí že jsem mu lhala, protože jsem tvrdohlavá a nechci být ta ponížená. Rychleji mluvím než myslím, což se mi vymstí.

Shodím ze sebe boty a mikinu. Jdu si rovnou lehnout na gauč. Dnešek byl šílený. Málo spánku, kocovina jako prase a Ladislav. Nejradši bych se opila, jenže to už by moje tělo asi nezvládlo. Taky bych si mohla jít zahulit, jenže na to je mi taky blbě.

"Už jsem se bál, že se nevrátíš," vyleká mě táta. co sem možná nezmínila porad bydlím s tatou ale mam i vlastí byt.Přijde ze své ložnice s tabletem a papíry. Přípravy na reprezentaci jsou v plném proudu.

Pár týdnů zpět totiž přišla zpráva, že bude mezi trenéry, které trénují český tým do osmnácti let. A já jsem na něj neskutečně pyšná. "Jak bylo v noci?" sedne si ke mně, takže musím uhnout nohama.

"V noci super, přes den to stále za prd," vzpomenu si na to, co jsem cítila v parku. "Měl si pravdu, spát s mím nejlepším kamošem byla blbost," pokračuji. Nesnáším, že má vždy pravdu.

"Co se stalo? Řekl ti pravdu?" pohladí mě po lýtku, jakmile vypne tablet. Tohle jsem na něm vždy milovala. Uměl vždy naslouchat a hlavně neignorovat moje hloupé problémy.

"Jo a já mu řekla, že je to můj kamarád a nic víc. Protože chci být upřímná a protože bych k němu nikdy necítila takovou lásku, jako k partnerovi. On se naštval, odešel a pak mi volal opilý. Nadával mi, což jsem chápala, jenže když mi řekl, že se vyspal s jinou holkou, já mu řekla, že jsem spala s Krejčím. Takže naše přátelství dost pravděpodobně skončilo," přiznávám zoufale, než naštvaně nebo smutně.

"Ty si s ním spala?" Zděsí se táta.

"Ne, proboha. Jenom jsem nechtěla být ta podvedená," plácnu ho po ruce. Vážně si to o mně myslí? Zrovna já? Ani náhodou.

"Ty si číslo," zakroutí hlavou se smíchem. Koukám, že se mu ulevilo. Ještě, že neví o tom, co jsme spolu dneska řešili.

"Budu muset do práce, musíme rozebrat zápasy s asistentem, zvládneš to tu?" ujistí se se zvednutím obočí. Vzhledem k tomu, že jsem sebevražedné sklony kvůli klukům nikdy neměla, nevadí mi, že odejde. A tak se zvedne, rozloučíme se a zabouchnou se za ním dveře.

Moje unavené tělo zapne televizi, abych aspoň na chvíli vypnula hlavu. A tak koukám na nějakou tv show. Je to sice blbost, uznávám, jenže je to vtipná blbost s kterou se můžu ztotožnit.

Když se zasměji naposledy a díl skončí, vezmu si telefon do ruky. Je tam zpráva od neznámého čísla. Chvíli přemýšlím, jestli ji chci otevřít, tak nějak tuším, kdo mi píše. Zvědavost mi ale nedá a tak kliknu na upozornění. Otevře se mi chat přesně s tím, s kým jsem myslela. Okamžitě si ho pojmenuji jako kopačka. Až pak si přečtu to, co mi napsal. Hned na to zjistím, že to není zpráva, ale video. Konkrétně video mně. Natáčím ho na jeho mobil a jsem dost v podnapilém stavu.

"Ahoj všichni, tady Barunka. Jsem tu s Ládíkem, který je nějaký naštvan.," mluvím do kamery se značně zamotaným jazykem. "Ládíku, pojď mi říct něco do videa," zakřičím na něj. Ozve se jeho hlas, nicméně mu nerozumím, protože je daleko od mikrofonu. Moje opilé já se zvedne a rozejde se někam.

"Řekni mi něco, no tak. Nebud' naštvaný Ládí," prosím ho. Namířím na něj kameru, takže vidím, že si dělá něco k jídlu v kuchyni. Je bez trička. Jenom v trenkách.A to jeho tělo.