Můj Kapitán

19

*posled Laďi*

Ještě nikdy  jsem se netěšil domu jako dnes po zápase. Ne kvůli mé únavě nebo tak, ale jen se prostě těším až si lehnu do postele a budu jí mít konečně vedle sebe, po tak náročném dni.

Adrenalin mi ještě docela koloval v žilách, a když pomyslím jen ta to že budu mít Barču u sebe a uvidim celou dobu, jak se usmívá, moje srdce se rozbušilo ještě rychleji, a otevřel ji dveře  svého auta.

Jakmile jsme se usadili v autě, nastartoval  jsem motor a vyjel na silnici. Cesta k mému bytu vedla přes klidné ulice, lemované stromy, které se třpytily na slunci. Barča se pohodlně usadila a pozorovala okolí, zatímco jsem si v duchu přehrával momenty ze zápasu.

„Víš, co se mi na tvém zápase líbilo? Tvoje přihrávky! Byly tak přesné! Jako kdybys měl oči na zadní straně hlavy,“ smála se Barča a pobavila tím i mně.

„Díky! Snažil jsem se. Ale bez týmu bych to nezvládl. Měli jsme skvělou chemii na hřišti." usmál jsem se a vzal ji za ruku

Cesta ubíhala poměrně rychle, a brzy  jsme dorazili k mému bytu. Po vystoupení z auta a krátkém pohledu na sebe jsme se usmáli a vyrazili k vchodu. Jakmile  jsem otevřel dveře, Barča vstoupila do mého útulného bytu.

*Pohled Barči*

Láďa se zatím vydal do kuchyně, aby mi připravil nějaké občerstvení. „Co si dáš k pití? Mám vodu, džus, nebo něco jiného, co bys chtěla?“ zavolal na mně z kuchyně.

„Džus bude super!“ odpověděla jsem a usmála se, když jsem ho viděla, jak se snaží najít sklenice.

Po chvíli se vrátil se dvěma sklenicemi džusu a talířem s ovocem. „Tady, prosím. Můžeš mi říct, jaký film jsme to chtěli sledovat?“

„Myslím, že jsi říkal něco o romantické komedii. Co třeba '500 dní se Summer'? Je to skvělé,“ navrhla jsem.

„Jasně, to je dobrá volba. Tak to pustíme,“ přikývl Láďa a zapnul televizi. Když se film rozjel, usadili  jsem se vedle sebe na pohovce, blízko u sebe.

„Tahle scéna je tak vtipná,“ smála jsem se, když se na obrazovce objevila komická situace.

„Jo, to je pravda. Ale já si myslím, že mě více baví ty romantické chvíle. Jsou tak… skutečné,“ řekl Láďa a podíval se na mně, a ja se na něj usmála.

Po několika vtipných momentkách filmu se atmosféra mezi náma začala měnit. Najednou jsem se ocitli blíž, a když se naše pohledy setkaly, Láďa mně políbil. Byl to jemný polibek, který se postupně prohluboval, a oba jsem cítili, jak je mezi nami silné spojení.

„To bylo… hezké,“ zašeptala jsem s lehkým úsměvem, když jsme se odtáhli.

„Jo, to bylo. Měl jsem na to chuť už delší dobu,“ přiznal mis Láďa a pohladil mně po vlasech.

Film pokračoval, ale oba  jsme se už více soustředili na sebe než na děj. Když se blížila závěrečná část, Láďa se zvedl a řekl: „Mám ti půjčit nějaké oblečení na spaní, aby ti to bylo pohodlněji?“

já ae jen usmála: „To by bylo skvělé! Děkuji ti.“

Láďa se vydal do své ložnice a vybral mi nějaké pohodlné triko a kraťasy. „Tady to je, měly by ti být akorát. Můžeš se převléknout v koupelně,“ řekl a podal mi oblečení.

„Díky! Hned se vrátím,“ odpověděla jsem mu a zmizela v koupelně. Láďa mezitím vyčistil stůl a připravil místo na spaní.

Po chvíli jsem se  vrátila. Měla jsem na sobě jeho triko, které mi sahalo téměř po stehna, a vypadala jsem v něm neuvěřitelně roztomile. „Jak vypadám?“ zeptala jsem se a otočila se.

„Úžasně! To triko ti moc sluší,“ usmál se Láďa a já cítila, jak mi srdce poskočilo.

„Děkuji! Teď si udělám hygienu, ať jsem svěží,“ řekla jsem a opět se vydala do koupelny, zatímco Láďa se posadil na pohovku.

Když jsem se vrátila, postel uz byla  připravená na spánek. „Tak co, jdeme spát?“ zeptala jsem se a přistoupila blíž k němu.

„Jasně, jdeme. Mám tu pohodlnou deku, tak se uveleb,“ řekl a ukázal na postel.Já si k němu lehla a on mně objal.

„Děkuji za skvělý večer, Láďo. Těším se na další,“ špitla jsem a zavřela oči.

„Já také, Barčo. Dobrou noc,“ zašeptal a v tu chvíli jsme se oba ponořili do klidného spánku, s myšlenkami na to, co nám budoucnost může přinést.

Cesta domů se proměnila v nezapomenutelný večer plný smíchu, blízkosti a náznaků něčeho krásného, co teprve mělo přijít.