Můj Kapitán

18

*Pohled Barči*

Když se kluci připravoval na zápas proti Slavii, nemohla jsem si nevšimnout, jak se ve mně buduje vzrušení. Byla jsem odhodlaná podpořit kluky a ukázat jim, že jsem za nimi bez ohledu na všechno. Atmosféra v šatně byla nabita očekáváním, když se připravovali na zápas.

Usedla jsem si na moje místo a byla připravena pomoct když nekdo k hráčů bude potřebovat ošetřit a určitě jsem byla připravena i na 100% fandit. Energie byla elektrizující a nemohla jsem se dočkat, až zápas začne. Když rozhodčí zapískal, začal zápas.

Sparta začala zápas s divokým útokem. Hráči se pohybovali s precizností a odhodláním, předávali si míč bezchybně a vytvářeli šance na góly. Tribuna vybuchla nadšením, když Karabec vstřelil první branku, kterou Spartu posunula do vedení.

Kluci pokračoval ve své dominanci,
přičemž Laďa a Kuchta předváděli své vynikající dovednosti. Jejich rychlost a obratnost srazily obranu Slavie na kolena. Netrvalo dlouho a Krejčí se prosadil a zvýšil vedení Sparty na 2:0.

Atmosféra na stadionu byla vzrušující, fanoušci Sparty skandovali a povzbuzovali co nejvic mohli. Energie byla nakažlivá a zdálo se, že tým inspirovala k tomu, aby dali všechno.

S postupem zápasu Slavie vyrovnala na 2:2.Kluci neúnavně podporovali útok, vytvářeli šance a kontrolovali průběh hry aby se opět dostali do vedení.

"Musíme se soustředit a hrát jako tým," vybídl Laďa své spoluhráče před začátkem dalšího poločasu. "Je to důležitý zápas a musíme ukázat, že jsme nejlepší!" Vítězně je povzbuzoval.

Laďa se chopil míče na středové čáře a s rychlostí blesku pronikl přes obranu Slavie. S přesnou přihrávkou na Karabeca, který byl volný na pravé straně, se Sparta dostala do vedení. "Góóól!" zvolala celá tribuna po tom co trefil míč do sítě Slavie a zápas byl teď 3:2.

"Teď to musíme udržet!" křičel Laďa na své spoluhráče. "Ještě pár minut a jsme v cíli!"

Slavia se však nevzdala a v závěru zápasu se snažila snížit rozdíl. Jejich snaha byla však zmařena skvělým výkonem obrany kluků. Když se blížil závěrečný hvizd rozhodčího.

Tribuna vybuchla radostí, když bylo vítězství Sparty se skóre 3:2.

Po závěrečném hvizdu kluci oslavovali své vítězství na hřišti, a těšili se z nadšení a hrdosti, které z nich sálalo. Když jsem se pak za nimi vydala do šatny, cítila jsem radost a pýchu. Hráli srdcem a vzešli jako vítězové a bez nikoho zraněného.

Ve šatně panovala euforie a kamarádství. Hráči si blahopřáli k výkonu a chválili svůj společný úsilí. V očích Ládi jsem viděla štěstí. Napětí z dřívějška se zdálo, že se rozplynulo a nahradilo ho pocit jednoty a úspěchu.

Laďa přišel nadšeně ke mně a obmotal své paže okolo mého pasu, všechny pohledy směřovali na nás.

„Pojedeme domů, pojď," prohlásil potichu.

„My?" zeptala jsem se ho pobaveně. Chtěla jsem mu aspoň trošičku zvednout náladu.

„Nechcu být teď sám a ty jsi ideální adept, s kterým můžu strávit noc," pousmál se na mě. On a nechtít trochu prostoru a soukromí

„Mhm, tak pojd' kopačko." Chytla jsme jo za ruku a vytáhla ho za sebou. S jeho pomocí samozřejmě.