Můj Kapitán

8

Do háje. Do háje. Do háje.

Proč ležím v cizím pokoji s tělem, které vypadá jako muž? A proč mám pocit, že je to někdo, u koho sem už spala? Pomalu se zvednu a nahnu se přes tělo toho někoho, jemuž vidím záda. A samozřejmě že je to přesně ten, kdo si myslím, že to je. Co jsem do háje dělala potom, co jsem zvracela do záchodu? Proč jsem skončila zrovna s ním tady?

Poslední co si pamatuju je hlava v míse záchodu, nic víc.

Koukám pod deku a mám na sobě JEHO triko. A žádnou podprsenku. Jenom kalhotky.

Zoufale si sednu na postel a jdu si se šílenou kocovinou pro ibalgin. Ten se naštěstí nachází na lince, asi s logickým předpokladem, že nám bude ráno blbě. Zapiju jedno růžové štěstí a hledám svůj telefon. Ten je na stole v kuchyni. Okamžitě si ho beru. Chci odepsat Lauře ale jenže místo toho koukám s otevřenou pusou do telefonu. Někdo, možná já, spíš ale Láďa poslal fotku nás dvou v posteli jí do zprávy.

Neříkej mi, že si se vyspala s klukem, co má lk37 kteréhl tak nesnášíš

Rozohněně se krásně prosvětleným bytem s moderním nábytkem a vybavením rozejdu do ložnice toho vola, jemuž nestačil ten rádoby vtipný hovor ze včera.

"Ladislave Krejčí vstávej nebo tě asi zabiju," zakřičím tak, abych ho probudila, což se podaří. Škubne sebou a otevře oči.

"Tobě taky dobré ráno, ježibabo," zaskučí. "Víš, že když jsem tě zachránil před týpkem na sex, neznamená to, že chci, aby si ječela ty na mě," skuhrá dál. Místo odpovědi mu dojdu pro vodu a ibalgin, protože z něj potřebuju dostat, co se dělo.

"Na, tady máš," podám mu prášek se skleničkou. To už sedí na posteli. Nemám tušení jestli pod tím něco má, ale radši se nekoukám. Chci věřit, že jsem s ním nic neměla. Jenže abych tomu věřila, nesměla bych se znát. Idioti jako on se mi líbí.

Ibalgin si vezme a zapije ho.

"Co je tohle?" ukážu mu fotku. Podívá se na telefon a na mě. Škodolibě se usměje.

"Ty nevíš co se včera dělo?" diví se.

"Kdybych to věděla, tak se neptám,"

"Tak to mě mrzí. Doufal jsem že si tu noc budeš pamatovat," zahraje zklamání, zatímco si užívá moji nevědomost.

"Spali jsme spolu?" doptávám se, když se k odpovědi nemá.

"Já nevím, jestli chceš slyšet pravdu, když tě takhle vidím," zasměje se, ale hned přestane a chytne se za spánky. Dobře mu tak, ať shoří v pekle.

"Takže spali. Achjo,"

"Nespali jsme spolu, neboj. Sotva jsme sem oba vylezli po schodech," vyvrátí mi moji představu o noci. V ten moment vím, že jsem řekla víc, než jsem měla. "Ale díky, že si přiznala, že by si se mnou něco mohla mít," zazubí se, jako malý prcek.

"Nemohla," zkřížím ruce na prsou.

"To už neukecáš," postaví se a odhalí tak svoie hezké tělo. Naštěstí není nahý, má na sobě spodní prádlo, tak jako já. Že mi nedošlo dřív, že si ze mě dělal srandu. Nemusela jsem vypadat, jak debil. "Nedělej, že se snažíš koukat jinam, včera si moje tělo komentovala jinak. A celkově si včera byla víc upřímnější. Možná bys měla pít každé ráno, aby ses pak nechovala jak ježibaba," urazí mě a uteče, což udělá dobře, protože se za ním rozběhnu. On je takový hulvát.

Jeho byt není velký, ale hezky zařízený. Dokonce tu má uklizeno. Bílé zdi však dodávají pocit sterility. Chtělo by to obrazy a víc kytek, když už nic jiného.

Jeho byt není velký, ale hezky zařízený. Dokonce tu má uklizeno. Bílé zdi však dodávají pocit sterility. Chtělo by to obrazy a víc kytek, když už nic jiného.

"Přemýšlím nad tím, co ti prvně uříznu, až se pohádám s Laurou, kvůli tobě," vrátím se k něčemu, co mi momentálně dost přetěžuje mysl.

"Kvůli, mě? Ty ses to rozhodla udělat," brání se.

"Víš, co? Já radši půjdu, jinak bych tě musela zabít," protočím oči.

"Nemáš za co. Až budeš potřebovat někde přespat, tak nechod za mnou," zakřičí na mě, protože už jsem venku z kuchyně. V předsíni si vezmu svoje věci, bouchnu dveřmi a opustím byt toho vola.

Zase kratší ale uz budou vychazet delší dlouhé