Můj Kapitán

13

Ráno se probudím okolo 12 odpoledne s uvědoměním že dnes má být ten ples takže bych si měla vzít něco slušnèho na sebe nebo v nejhorším případě i koupit , nechci prohrát sázku s takým idiotem ale hezkým idiotem to musim uznat, je to přeci fotbalista a to hezký ale má ega až na strop a moc si myslí proto se těším až tu sázku prohraje a ja ho ztrapním na celé čáře, nad touhle myšlenkou se musim zasmát.To bude hodně jednoduché

Hned jak se odhodlam vyhrabat z teplé postele zamířím do koupelny a udělám veškerou hygienu a pak napiši mojí nejlepší kamarádce Lauře že potřebuji pomoc s výběrem šatů a taky aby mi udělala meka-up.

S.O.S!!

Co se děje hoří snad?!

To ne, ale potřebuji pomoc od odborného očka, jdu na ples a nevím co na sebe.

To si děláš ze mě srandu skýmmm!?

S mým oblíbencem LK37

To snad nee!, neříkala si že sním nechceš nikam jit?!

Jo, ale kluci navrhly sázku, a na konec sem na to kývla!

Dobře, vic mi řekneš az budu u tebe s tam za hodinu!

Mezi tim co čekám na Lauru, si pustím nějakou show na Netflixu abych se zas tak nudila, hodina naštěstí uběhne rychle za což sem ráda a Laura konečně dorazí.

"Ahoj kočko!,, obejme mně s úsměvem od ucha k uchu a ja ji to oplatím.

"Ještě ze si tady, sem úplně marná nevim co na sebe" řeknu tišeji, ale ona už beží do mé ložnice prohrabat skříň .

„Barčo, máš tady ještě ty bílé šaty s rozparkem, co jsme koupily minule?" ozvalo se ze dveří. Laura stála ve dveřích a usmívala se.

„Jo, mám jsou tu někde," zamumlala jsem a vrátila se ke kopání v šatníku.

„Tak co kdybychom je zkusily?" navrhla a vytáhla je z hlubin skříně. Bílé šaty s vysokým rozparkem na jedné straně byly přesně to, co jsem potřebovala. K nim jsem vybrala šedé podpatky a černou kabelku.

„Vypadáš nádherně," usmála se Laura, když jsem se postavila před zrcadlo.

„Díky," pousmála jsem se. „Jen doufám, že Ladislav se po tomto neudrží a prohraje tu sázku."

„Ale prosím tě," mávla rukou Laura. „Je to jen sázka. A hlavně, jdeš tam, abys poznala vedení."

V 6 hodin přesně zazvonil zvonek. Rychle jsem se podívala do zrcadla, upravila si vlasy a vyrazila ke dveřím. Třicet sedmička, stál na prahu a vypadal jako opravdový gentleman v černém obleku.Asi to vzal fakt važně.

„Jsi připravena?" zeptal se s lehkou ironií v hlase a podal mi ruku.

„Ano, jdeme na to," odpověděla jsem s falešným úsměvem a vydala se s ním k autu. Po celou cestu bylo hrobové ticho, to mne ani nijak nevadilo a tak sem opřela hlavu o okenko auta.

Po nějaké době sme prijeli na místo konání plesu a šli do budovy.

Ples se konal v nádherném sálu, kde byly stoly ozdobené květinami a světla se třpytila v tuctech křišťálových lustrů. Ladislav mě vedl k našemu stolu, kde už seděli ostatní členové týmu.

„Vítám vás na letošním plese," zaznělo z pódia. Kapitán týmu, měl proslov, který uvedl celý večer, ale moc sem ho neposlouchala. Následoval přípitek, při kterém se skleničky šampaňského blyštěly ve světle.

„Barčo, vypadáš skvěle," pochválil mě Tomáš, jeden z hráčů. „Krejdo, máš štěstí, že tě tady Barča doprovází."

„Díky, Tomáši," usmál se Ladislav nuceně a podržel mi židli, když jsem si sedala.

„Sabčo, musíme se jít bavit!" zasmála jsem se a začaly jsme probírat všechny novinky. Ale celou dobu jsem měla na mysli svůj plán - donutit Ladislava prohrát sázku, abych ho pak mohla nějak ztrapnit.

Začaly hrát první písničky a já se rozhodla jednat. Vstala jsem a přistoupila k třicet sedmičce.

„Pojď tančit," vyzvala jsem ho.

„Ale já nejsu moc dobrý tanečník," pokusil se vymluvit.

„To nevadí," usmála jsem se a vzala ho za ruku.

Na parketu jsem ho přitáhla blíž. „Víš, že v tom obleku vypadáš fakt dobře?" zašeptala jsem mu do ucha.

Láďa se zasmál. „Ty se mě snažíš donutit prohrát sázku, že?"

„Možná," odpověděla jsem s úsměvem a přitiskla se k němu ještě blíž. Tančili jsme několik písní, a i když jsem se snažila, Laďa zůstal v klidu a držel se sázky.

„Měla jsi mě za kokota a myslela si že ju prohraju?" zasmál se, když jsme se vrátili ke stolu.

„Jen jsem zkoušela své štěstí," odpověděla jsem a přisedla si.

Později v noci, když hudba zněla tišeji a světla ztlumeně blikala, jsem si ho znovu přitáhla stranou. „Víš, že tahle noc by mohla být ještě lepší?" podivala sem se do jeho hnědých očí.

Ladislav se na mě podíval se smíchem. „Barčo, mně jen tak nedonutíš říct něco abych tu sázku prohrál "toto sem nečekala, bude to těžší než jsem si myslela.

Ladislav mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Ja už nemůžu fakt ne takto! Jestli to okamžitě neudělá on! Tak to udělám já a kdyz vim že poruším tu sázku ted mu dochází ze je fakt pitomá a on neni zas taky idiot a vysokým egem jak se zdá.

" Pitomá sázka," zašeptala jsem mu do ucha,"Copak? porušila bys ji?" přiblíží rty k těm mím ale nepolibil mně. To už se ale neudržím a udělám to já. On se do polibku vítězoslavně usměje a spolupracuje.