Můj Kapitán

15

*pohled Barči*

Prubudila mě prudká bolest hlavy. Očividně jsem to včera přehnala. Zajímalo by mě, jak jsem se dostala domů. Jestli mě Ladislav vážně odvezl, nebo jsem se nějak dopravila sama.

Jenže když jsem otevřela oči, viděla jsem před sebou jen nahou hruď. Mužskou. Ajaj, snad jsem si někoho nepřivedla do bytu na vrznutí. Odhodlala jsem se zvednout zrak, abych dotyčnému viděla do obličeje. Zastavila jsem se u mohutných ramen. Ty už jsem někde totiž viděla. Takovéhle ramena má přece... doprdele! Moje oči rychle vystřelily k jeho obličeji. Stále spal, pokojně oddychoval a měl lehce pootevřenou pusu.

Chvíli jsem ho jen pozorovala, než jsem se vzpamatovala a uvědomila si, že by bylo lepší kdybych se od něho trochu vzdálila. Byla jsem na něho doslova nalepená.

Chtěla jsem se od něho odvalit na kraj postele, ale když jsem se pokusila pohnout, ucítila jsem, že má svojí ruku obmotanou kolem mého pasu. No, horší už to být nemůže. Snažila jsem se z jeho sevření vyprostit, ale marně.

„Přestaň se furt vrtět!" řekl Ladislav rozespale a svoji ruku kolem mě ještě víc sevřel. Bomba!..

„Super! Seš vzhůru. Zaprvý, můžeš mi vysvětlit, proč jsem ZASE s tebou v jedné posteli! Zadruhý, proč spolu ležíme v objetí? A zatřetí..." nestihla jsem to doříct, protože mi pán nevimcochci přímáčkl můj krásný obličej do svý až moc sexy hrudi.

„Víš, že když seš opilá, je s tebou větší sranda?" řekl furt dost ospale. Trochu jsem zkameněla. Zapomněla jsem na fakt, že když mě sem včera vezl, byla jsem dost v náladě a to nevěstí nic dobrého.

Odtáhla jsem se od jeho hrudi a podívala se na něj. Měl jednu ruku pod hlavou a koukal do stropu. Když ucítil, že se koukám na něj, pohled mi oplatil. Měl rozcuchané svoje kudrnaté vlasy a ospalé oči. Vypadal ještě líp, než normálně. Ale tím ho informovat nebudu.

„Co tak koukáš?" zeptal se, když jsem na něho koukala asi už nějakou chvíli. Sklopila jsem pohled zase k jeho hrudi, abych mu nekoukala do očí.

„Nic, jen..." zavřela jsem oči „říkala jsem včera něco... já nevim, něco, co bych ti jindy neřekla?" zeptala jsem se ho a modlila se, ať z něj nevypadne něco, co jsem fakt slyšet nechtěla.

"Až na to že si chtěla abych tě ojel, a nebo až na tu pusu tak asi nic" zasmál se s čímž naražel na tu naši sázku. A mně se včerejšek začal hodně rychle vybavovat..

Víš, že tahle noc by mohla být ještě lepší?" podivala sem se do jeho hnědých očí.

Ladislav se na mě podíval se smíchem. „Barčo, mně jen tak nedonutíš říct něco abych tu sázku prohrál "toto sem nečekala, bude to těžší než jsem si myslela.

Ladislav mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Ja už nemůžu fakt ne takto! Jestli to okamžitě neudělá on! Tak to udělám já a kdyz vim že poruším tu sázku ted mne dochází ze je fakt pitomá a on neni zas taky idiot a vysokým egem jak se zdá.

" Pitomá sázka," zašeptala jsem mu do ucha,"Copak? porušila bys ji?" přiblíží rty k těm mím ale nepolibil mně. To už se ale neudržím a udělám to já. On se do polibku vítězoslavně usměje a spolupracuje.

To snad ne, zanadavala jsem si pro sebe po vybavení toho jak sem prohrala  tu pitomou sázku. Když jsem se konečně uklidnila, zvedla jsem hlavu a viděla Ladislava, jak vstává.

„Kam jdeš?" vypadlo ze mě hned. Nevim, proč mě to zajímalo. Asi se mi prostě líbila jeho přítomnost.

„Jdu na záchod?" otočil se na mě a nadzvedl obočí. Nic jsem mu na to neodpovědela, takže se rozešel ke koupelně. Chvíli jsem jen koukala do prázdných dveří, než jsem se položila na záda a jen  koukala do stropu. Nevim co mu za tu noc přelétlo přes hlavu ale chová se jinak, řekla bych ze až odtažitě.

„Tak co se děje? Seš nějakej divnej" vyhrkla sem na něj kdyz se vracel z koupelny.

„Neřeš to prosím" odsekl. Stále koukal před sebe. Na pažích mu vyskakovaly žíly. To se mi líbilo, nebudu Ihát.

„Láďo, co se děje?" řekla jsem opatrně. Zhluboka se nadechl a opřel se o futra.

„Nechci ti to říkať" řekl se zavřenýma očima. Hlavou mi začalo lítat asi milion věcí, co by to mohlo být. A hlavně jestli to má něco společného se mnou.

„Notak, povídej" zaprosila jsem, pomalu se zvedla z postele a šla k němu.

„Nevim, co to se mnou děláš. A su z toho v prdeli, protože jsem si jasně řekl, že vztah nechci a ani ho nepotřebuju. Ale nikdy mě nikdo tolik nepřitahoval, jako mě přitahuješ ty. A to tě znám asi 4 týdny. Bojím se, co se se mnou bude dít až tě víc poznám. Nemáš ani páru jak moc nádherná holka seš. Ale nemůžeme spolu být. Kvůli mně a kvůli fotbalu." řekl a pak dlouze vydechl. Viděla jsem jak mu klesly ramena. Jakoby mu z nich spadly těžké šutry, které ho tížily.

„Láďo... taky mě přitahuješ, neříkám že ne, ale jestli nechceš aby mezi námi něco dál bylo po té včerejší noci, tak asi úplně nechápu proč mi tohle říkáš." odpověděla jsem mu nejistě.

Těžce si povzdechl„Protože se ti budu muset  asi vyhýbat, ikdyž fakt nechci a hlavně nechci aby sis to brala nějak osobně. Je to jen kvůli mně. Nemožu si s někým zas znovu něco začít. Nechci ti ublížit, takže na mě zapomeň a najdi si někoho, kdo tě bude milovat, ano?" řekl a položil mi ruku na tvář. Na místě, kde se jeho ruka dotkla mojí kůže jsem cítila příjemné mravenčení. Ale podle toho co právě řekl, je tohle asi naposledy co se mě dotýká.

„Baru, notak" všiml si první slzy, která se mi skutátela po tváři. Chtěl mi jí prstem setřít, ale než se mě stačil znovu dotknout, otočila jsem se.
„Přesně proto sem ti to nechtěl říkat." povzdychl si celkem smutně.

„Ne promiň, nevím proč mám na to takovou reakci. Necitím k tobě nic víc. Jasně, vzhledově mě přirahuješ ale nic jiného." řekla jsem už víc v klidu. Falešně jsem se na něj usmála.