2. Kočičí válečníci- Život Malenky

Kapitola druhá

Uběhlo několik týdnů od jmenovacího ceremoniálu Lištičky. Její bratr, nyní už Kaštan, se poučil ze svých chyb a po půl měsíci se ke své sestře připojil jako válečník. A tak Dubovému klanu zůstal jen jeden učedník, Měsíčnotlap. Naštěstí pro klan se z Hromkotětě a Stínokotěte měli brzy stát učedníci, plus naše hrdinka se Stínokotětem museli pořád uklízet pelechy starších a čistit jim kožíšky, což jedinému dubovému učedníkovi hodně pomáhalo. Hromkotě ze začátku chodila s nimi, ale brzy ji to přešlo. Radši honila brouky a učila se nové chvaty, než aby čistila špinavé podestýlky. Malokotě ji chápala a její kamarádka ji občas při práci chyběla.

Malokotě opatrně vyndávala nasátá klíšťata ze zamotané srsti Vrby. Přitom si zvědavě prohlížela Ořechův pahýl. Na Staršího byl stále mladý, ale bez nohy  nemohl bojovat ani lovit. Zjizvený ho tedy nechal dělat věci kolem tábora, ale naše hrdinka díky svému trestu věděla, že si hnědý kocour přeje projít se po lese a podívat se na známá místa. Malokotě sice ještě ani jedno z nich nenavštívila, ale díky jeho a Vrbčinému vyprávění si dokázala živě představit Ještěří skalky, Učednickou mýtinu, říčku rozdělující jejich a Horské území či Soví strom. 

,,Až budete venku, tak si dávejte pozor na kameny u Ještěří skalky. zdají se sice pevné jako ta největší hora, ale jeden špatný krok a může to skončit takto." řekl Ořech, když si všiml jejího pohledu. Opatrně svým pahýlem pohnul, jako by tam měl stále packu.

,,Bolí to pořád?"

Ořech se pousmál, jako by si na něco vzpomněl.

,,Ne, ale občas mám pocit, že ji tam mám...Že mi dorostla nebo jak bych to řekl..."

Jeho oči potemněly. Malokotě sklopila uši a dala se zprátky do práce. Nechtěla ho rozesmutnit.

,,A jak přišla o tlapku Plamínka?" zeptal se Stínokotě, který zrovna vzal do tlamičky čistý mech a dal ho do Ořechovi podestýlky. Malokotě na něj vrhla naštvaný pohled. Neměli by se bavit o někom za jeho zády.

,,Bylo to krátce po boji se Soumračným klanem." řekla Vrba a klidně obě koťata pozorovala. Oba přestali svých činností a zaposlouchali se do jejího vyprávění.

,,Když byl Velký špičák s Velkým rubínem a Velkým drápem zabit, tak byl klan zničen. Bez velitele to bylo jen spoustu vystrašených koček...Některé se dokonce přidali ke čtyřem klanům, u nás to byla Černota s jejími dětmi, Černovous, Jantar a Třešeň..."

,,Moje máma patřila do Soumračného klanu?!" Malokotě nevěřila svým uším. Její maminka patřila do Dubového klanu každým chlupem ve svém kožichu, tím si byla naše hrdinka jistá. Nikdy z ní necítila ten stejný pach jak z Černovouse a Černoty, ani neměla tak chladné oči jako oni. Navíc, její zrzavý kožíšek byl podobný jako ostatních z Dubového klanu.

,,Ano, byla to jejich léčitelka...nebo učednice léčitele. To kvůli její pochroumané pacce."

,,Tvůj otec ji ale naučil lovit a bojovat jako klanová kočka. Dal ji šanci na život válečnice a né léčitelky a ona ji popadla všemi drápy." vložil se do toho Ořech a pousmál se nad vzpomínkou, jak Dlouhovous urputně učil Třešeň.

,,Ano...A během jejího výcviku se zamilovali..."

,,Blé." přerušil Vrbčinu myšlenku Stínokotě a rozhodně se zadíval na Starší.

,,A jak přišla Plamínka o tu nohu?"

Malokotě převrátila jen oči, ale nic neřekla. I když byl Stínokotě statečný, tak byl taky občasně sobecký a tvrdohlavý.

,,Jak jsem řekla, některé kočky se stali součástí čtyř klanů...Ale někteří v sobě měli zakořeněnou nenávist. I bez velitelů z nich Soumračný klan nešel vyhnat. Říká se, že se vrátili na místo, kde žili předtím, tam kam kdysi šel Trn s dalšími třemi kočkami ze zbylých klanů...Všichni až na jednu kočku...."