Když kouřím, tak piju

2.

Začalo se teprve v sedm, je 19:27 a už to tu žije, jak kdyby tu kalili už od rána.

Několik lidí už se stihlo opít/zhulit/zfetovat...

Lea tady semnou ze začátku byla a slibovala, že neodejde, ale samozřejmě si našla nějakou mužskou společnost se kterou odešla, takže jsem tu zůstala opět sama.

Domů se mi ještě nechce, tak vezmu kelímek s nějakým alkoholem a rozhodnu se jít prozkoumat zahradu.

Na zahradě je pár lidí, co zvrací nebo jen leží na zemi, protože jim je špatně.

Tyhle všechny lidi překročím a sednu si trošku dál od lidí na zem.

Dnes je krásně vidět měsíc.

Koukám na nebe a u toho myslím na tátu.

Táta umřel, když mi bylo jedenáct.

Teď je mi šestnáct, tudíž je to pět let, ale i přes to to bolí..

Zažívali jsme spolu krásné chvíle.
Vždy říkával, že tu nebude navždy, ale nikdy jsem mu to nevěřila a říkala, že si dělá srandu...

Nedělal.

V den, co se to stalo, mu bylo hodně špatně a říkal, že se jde jen na chvilku prospat.

Šla jsem ho po třech hodinách vzbudit.
Dýchal dost obtížně, ale vzbudil se a z posledních sil mě chytl za ruku a zašeptal ,,Miluju tě Mio, i mámu"

A to byly jeho poslední slova..

Možná, kdybych tenkrát zavolala záchranku, tak se nic z toho nestalo, ale byla jsem z toho tak mimo, že jsem nevěděla co dělat..

Teď tady sedím, koukám na oblohu a opět cítím, jak se mi slzy kutálí po tvářích.

,,ehm ehm, čau, nemáš zapík?" koukne na mě vyšší blonďák.

,,um.. j-jo jasně" vykoktám a z kabelky vytáhnu zapalovač.

Sice mi je šestnáct, ale tak cigareta denně mě nezabije, ne?

Zapalovač mu podám, on si ho ode mě vezme a zapálí si cigaretu, pak se na mě zadívá.

,,Proč tu jsi tak sama?" zeptá se a sedne si vedle mě.

,,Nejsem tu sama, ale kamarádka odešla za někým" pokrčím rameny a otřu si slzy.

,,Proč pláčeš?" otočí hlavu na mě a upřeně na mě kouká.

,,Nepláču" vytáhnu z kabelky cigarety, jednu vezmu z krabičky a zapálím ji.

,,To vidím" uchechtne se a dál na mě upřeně kouká.

Řekla bych, že taky bude mírně podnapilý, ale rozhodně méně, než tak třičtvrtě lidí tady.

,,mhm" odpovím a koukám do země.

,,Někoho mi připomínáš" řekne po chvilce, co si mě prohlíží.

,,Asi ne hele, neznám tě" kouknu na něj a potáhnu si z cigarety.

,,Nejsi ty.. Ta borka, jak ju Vojtěch pomlouval? A pak ju osahával v tom pokoji?" zeptá se a mně se ihned vybaví ta odporná vzpomínka.

~fleshback:

Že já se vždy nechám ukecat na takovou píčovinu, jako je jít chlastat.

Moje nejlepší kámoška zmizela nejspíš za nějakým borcem a nejlepší kámoš? Ten to tu pořádá a pomlouvá mě snad před všema kdo tu jsou.