Když kouřím, tak piju

22.

Dnes je čtvrtek 27.6. a to znamená, že zítra konečně končí škola a stěhujeme se.

Docela jsem se i začala těšit. Možná to bude fajn, snad.

Ráno jsem šla klasicky do školy a po škole jsem jela busem domů.

Už mám vše sbalené a jediné co mi v pokoji zbylo je matrace, pár kousků oblečení a nějaké věci, které ještě používám.

Přemýšlela jsem celý den opět o Petrovi, chtěla bych se s ním nějakým způsobem rozloučit, ale vím, že není dobrý nápad mu psát nebo za ním jít.

Vezmu papír a začnu psát.

Přišlo mi fajn se s tebou alespoň rozloučit, protože poslední měsíce jsi pro mě byl nejdůležitější člověk. I když to dopadlo, jak dopadlo, tak tě vždycky budu brát jako hodnýho, starostlivýho a citlivýho Péťu, kterej mě asi vážně měl rád. I když si dělal blbosti, milovala jsem tě, ale nejde do nekonečna odpouštět. Vážně mi na tobě strašně moc záleží, ale nevěru a ty slova už prostě nedokážu zapomenout.
Nejde o fyzickou bolest, kterou jsi mi způsoboval, možná si nechtěl, když tě to pak mrzelo, ale jde o psychickou, to je snad ještě horší.
Bolí mě tohle psát, ale vlastně si měl pravdu. Vztah na dálku by stejnak nefungoval, víme to už oba. Prožila jsem s tebou nejhezčí měsíc v životě, nevím jestli to bylo tím, že jsi vážně úžasnej člověk, nebo tím že jsme každý byl ve svém světě. Neberu ti nic zlý, i když to bolelo. Věřím, že jsi to tak nemyslel.. Alespoň se tím uklidňuju.. Věřím a přeju ti, že si jednou najdeš někoho úžasnýho, kdo tě bude brát takovýho jakej jsi. Jsi úžasnej člověk, jen ty drogy bys mohl omezit, děláš pak věci kterých lituješ a další den se omlouváš za něco co si nepamatuješ, že jsi dělal.. No nic, do toho ti mluvit nebudu, to už je tvoje věc.
Děkuju ti za všechno, budu na tebe vzpomínat snad jen v dobrým.

Mia<3

Dopíšu to a utřu si slzy. Tohle psát byla bolest, když to píšete někomu koho milujete, ale nemůžete s ním být, protože nevěříte, že by to neudělal znovu, nebo jestli to nedělal už předtím.
Vztah na dálku by s ním nešel, neměla bych jistotu, jestli s někým není nebo si pod vlivem drog něco neudělal.

Vezmu si na sebe mikinu, vezmu tenhle dopis a Petrovo dvě trička s mikinou, které tu stále mám a vyjdu ven.

Máma tu stejnak není, takže ji alespoň nemusím vysvětlovat kam jdu.

To oblečení dám do tašky, protože venku se poměrně dost rozpršelo a jdu na druhou stranu Telnice.

Plán je, že mu dám to oblečení i ten dopis za dveře a rychle odejdu.

Dojdu k jeho domu, kde se překvapivě svítí. Je okolo deváté večer, čekala bych, že tu ani nebude nebo s jeho spánkovým režimem ještě spí.

Věci dám před dveře, kde je i menší stříška, takže to nezmokne a otočím se na odchod.

,,Mio?" ozve se za mnou, když jsem už pomalu na odchodu

Otočím se a vidím Petra, jen v trenkách, vlasy má rozcuchané do všech směrů a oči má červené, vypadá že už dýl nespal.

,,um.. čau" pozdravím ho

,,Ahoj" rozzáří se mu oči

,,Jen jsem ti přišla vrátit tamto" ukážu na věci na zemi před ním

,,Co to je?" vezme tašku do ruky a prohrabe se tím

,,Tvoje oblečení" pokrčím rameny

,,To sis mohla nechat.. A tohle?" vytáhne ten dopis, který jsem tam dala

,,To si přečti potom sám"

,,Dobře.. Asi.. Semnou nic nechceš mít už, že?" zeptá se nervózně a věci si dá do chodby

,,Ne, nezlob se" odvrátím pohled na špičky svých bot

,,Můžu.. Tě alespoň naposledy obejmout?" zeptá se a já po chvíli váhání přikývnu

Rozejde se ke mně a pevně mě obejme kolem pasu, nacož ho obejmu kolem krku a jen stojíme v dešti.

,,Budeš nemocnej, měl bys domů" pohladím ho po vlasech

,,Ještě ne" popotáhne a já se odtáhnu

,,Proč pláčeš?" kouknu mu do očí

,,To se ti zdá" sklopí pohled

,,Nezdá, pláčeš Péťo" utřu mu palcem slzy

,,Protože mi budeš chybět" šeptne směrem ke mně

,,Ty mně taky.." povzdechnu si

,,Nechceš dovnitř?" zeptá se

,,Neměli-" dá mi prst na rty ještě než to dořeknu

,,Jen být spolu.. Ještě naposledy.. Prosím" poprosí a já nakonec souhlasím.

Jdeme k němu do obýváku, kde si sundám mikinu, která je totálně mokrá a sednu si vedle něj na gauč.

Má v ruce ten dopis a začíná ho číst.

Jen nehybně sedím vedle něj a přemýšlím, jestli byl ten dopis dobrý nápad.

Po přečtení na dopis chvíli jen kouká, pak se mu znovu spustí slzy.

Dám ruku kolem ramen a on mi spadne do klína. Dopis odhodí a pláče.

,,Neplakej, prosím.." šeptnu mu do ucha a dám mu pusu na tvář

,,Mio.. Měla bys jít" řekne po chvilce a zvedne se

,,Měla" vezmu si mikinu, kterou si opět obleču a jdu se obout.

,,Jen.. Furt tě miluju Petře a budu na tebe vzpomínat jen v dobrým" nečekám na jeho odpověď a co nejrychleji opustím jeho dům.

Podstatně celou cestu až domů běžím. Doma se svalím na postel.. Spíš matraci, která tu je a nechám slzy volně téct.

Ten blonďák mi bude strašně chybět..

-------

Dneska rok od alba President of sexico🥹