Když kouřím, tak piju

21.

Středa a to znamená jen jediné. Za dva dny je konec školy a taky se stěhujeme.

Upřímně? Stále nechci, ale možná se začínám i trošku těšit, protože alespoň nebudu mít na očích Petra.

Nechci ho už nikdy vidět a to symbolizuje taky to, že jsem si ho blokla všude možně, kde to jen šlo.

Bolelo mě to, neskutečně moc to bolelo, ale jemu to bylo jedno.

Nejde o fyzickou bolest, jde o to, že si domů přivedl dvě štětky a chtěl po mně aby jsme dali čtyřku? To ne. To bylo moc.

Stejnak nechápu jak se mnou může jeden den začít chodit a další den se sjet, pořezat mě, přivést si dvě holky a ještě chtít abych s nima šla do čtyřky?

Nechápu to.

Nesnáším Petra Adámka.

Calin měl pravdu..

Po škole doprovodím Leu na bus, protože mám ještě čas než pojede mně a pak se vydám zase ke škole, abych mohla jít na zastávku.

,,Tak Petr tě přeci jen odkopl?" ozve se za mnou

Otočím se a uvidím Vojtěcha, kterému na tváři pohrává úsměv.

,,Drž hubu a starej se o svoje" odpovím nepříjemně a otočím se zase zpět

,,Ale notak princezno, přece sis nemohla myslet, že to s tebou myslí vážně" myslela..

,,Hezký, dík, čau" rozejdu se směrem na zastávku, ale on mě následuje, a když mě dojde, tak mě pevně chytí za ruku.

,,Neutíkej, když s tebou mluvím" zašeptá mi do ucha a táhne mě za školu na parkoviště.

,,Dopici můžeš mě pustit?" syknu nepříjemně

,,Ne" pokračuje, až dojdeme na zmiňované parkoviště

Natlačí mě na zeď školy, chytne mi ruce nad hlavou a začne mě líbat. Nespokupracuju, jen nehybně stojím a snažím se jakkoliv vykroutit z jeho sevření. Má strašně zvětšené zorničky, tudíž usoudím, že si taky něco dal.

,,Ale notak princezno neser mě" dá mi facku

,,Pusť mě" šeptnu

,,Ani náhodou, my si ještě užijeme" zasměje se a druhou rukou mi vjede pod tričko na boky, pak míří výš k mým prsům.

,,Řekl, že ne ty kokote" ozve se a následně ho někdo srazí na zem

Kouknu se na toho "někoho" a stojí tam Calin.

,,Dobrý?" zeptá se směrem ke mně.

Vojtěch nehybně leží na zemi, no ještě aby ne, když je úplně na sračky.

Místo odpovědi Calina obejmu a snažím se klidnit svůj dech. On mě též obejme a hladí mě po vlasech.

,,Už bude dobře" zašeptá po chvilce

,,Děkuju"

,,Není za co děkovat princezno, já jsem se ti přišel omluvit vlastně" koukne na mě nervózně

,,mhm, hezu" pustím ho

,,Ne, myslím to vážně, byla píčovina to říkat tvojí mámě, ale já jsem tě fakt chtěl ochránit před ním a asi už si sama poznala proč" mírně pokrčí rameny

,,Musím na bus, jede za chvíli" kouknu na hodiny, chci se vyhnout téhle situaci

,,Odvezu tě, ale chci aby jsme byli v pohodě.. Fakt tě mám furt rád" pohladí mě po ruce