Duplicate {Tom Kaulitz}

2

Procházím se parkem v ulici, kde stojí i naše kavárna. Dneska mám tak zvaně "den volna" a tak si ho užívám co nejvíce, co můžu.

Přiblížím se k menšímu jezírku a vzpomenu si na moje dětství. Jak nevinná Isabellka se prochází se svým tátou po místním parku v jejich malým městě kousek od Londýna.

Moje dětství jsem milovala, a miluju ho dodnes. Ale co následovalo po něm...

Snažím se neřešit minulost, teta Maria mě to takhle naučila. Vždycky říkala "Nech minulost minulostí, budoucnost je to, co tě má zajímat".

Říká mi to od samého začátku co u ní bydlím, bude to už skoro čtyři roky... A já pořád řeším minulost.

Nesoustředím se na to, jak se zrovna dneska obléknu. Nesoustředím se na kluky a na můj milostný život. Nesoustředím se na to, co chci dělat po škole.

Soustředím se na minulost.

Každá dovednost co dělám mi přinese vzpomínky na dobrou část mého dětství nebo na-

„Bell!" Uslyším povědomí hlas za mými zády. Prudce se otočím a všimnu si blondýnky s šťastným výrazem.

„Ann!" Vykřiknu radostí a vrhnu se mé nejlepší kamarádce do objetí. „V kavárně jsem tě nenašla tak jsem to zkusila tady, a abrakadabra, Bella je přímo přede mnou" zasmála se.

„Jo, mám volno" mávla jsem nad tím rukou a úsměv ji oplatila. „Potřebuju ti něco říct! To je vlastně ten důvod proč jsem tě hledala" vyhrkla.

Očima jsem se koukla na lavičku vedle nás a ona přikývla. Šly jsme si sednout a já nadšeně čekala na tu zprávu kterou plánuje mi říct.

Vím že to není nic špatného, to by mi už brečela do telefonu. „Mamka dala mé sestře k narozeninám lístky, a já jdu s ní!" Vypískla.

Anna je člověk, který má radost z každé maličkosti. Jednou jsem ji v sedmé třídě koupila svačinu a ona mi ještě s úsměvem na tváři děkovala další tři dny.

„Cože?!" Vykulila jsem oči a sdílela radost s ní. „Jo! Na Tokio Hotel!" Začala dupat nohama a já se tomu zasmála.

Tokio Hotel? To mi něco říká.

„Nee! Přijela nějaká kapela co tu má tour. Teď si nevzpomenu na jméno... sakra! Něco z Tokia nebo co" „Takže japonci jo? To už se z grunge přešlo na japonský pop? Ty trendy jedou nějak rychle"

Něco z Tokia, Tokio Hotel... nemyslí Cass s Ann to stejný? Myslím že Anna si všimla mého zmateného výrazu.

„To je německá kapela, jsou v top desítce mladých umělců! Teď jsou na evropském turné" vysvětlila a já kývla hlavou na pochopení.

„To je skvělý Ann! Mám radost za tebe" hodila jsem ruku kolem její ramen a přitáhla si ji k sobě.

Vím že Anna miluje jakýkoliv styl hudby a bude si užívat popový koncert stejně jako metalový.

„No nic! Zítra ti napíšu jaké to bylo" zvedla se z lavičky a nasadila smutný výraz že už musí jít po tak krátké době.

„To musíš! Měj se" zamávala jsem jí a ona mi pohyb rukou oplatila. Jen jsem pozorovala jak její dlouhé blond vlasy za ní vlají a pomalu se vzdalují.

Mlčky jsem tam už seděla sama, jen já. Vytáhla jsem z kapsy mobil abych zjistila kolik je.

Pomalu bude už 12, čas oběda. Zvedla jsem se z lavičky s tím, že se vrátím zpátky do kavárny.

Londýn dneska není ani moc rušní. Bydlím skoro v centru tohoto velkoměsta a tak je to vzácnost.

Procházím mezi stromy až na konec parku. Přejdu na druhý chodník a po něm se vydám až ke kavárně s velkým nápisem "Morning Bliss" a logem, v něm je modrý východ slunce.

Než jsem vrazila do dveří abych vešla dovnitř tak jsem nakoukla na konec ulice, přesně tam kde se nachází Ericem zmiňovaný hotel.

Měl pravdu.

Před nim stálo stádo lidí, spíš dívek. Tokio Hotel... někdy jsem to určitě slyšela ale i přes to první věc, co jsem udělala když jsem vešla do kavárny, byla, že jsem začala na vyhledávači hledat jméno té kapely.

„To se už nezdravíme?" Uslyšela jsem hlas Erica a odtrhla jsem oči od telefonu. „Promiň jen něco zjišťuju" omluvným pohledem jsem se na něho podívala.

Šla jsem k pultu a Eric se mi kouknul z druhé strany do telefonu. „Tokio Hotel?" Vypadal zmateně ale Cass se nejspíš rozsvítilo.

„Jo! To je ta kapela!" Vyhrkla a vrhla se k nám. Na Google mi vyskočil jejich velký název a obrázek pod tím s odkazem na wikipedii.

Obrázek jsem si důkladně prohlédla a všimla si povědomého kluka na něm. Stejný dredy, stejný styl, stejný piercing a i oči.

Tvářil se vážně a společně s dalšími třemi kluky se díval do kamery. Vypadá to jakoby se ta fotka vyfotila někde na červeném koberci.

Za mými zády se ozval zvonek dveří. Eric a Cass se ode mě vzdálili aby se mohli věnovat zákazníkovy.

Mobil jsem zavřela a chtěla se podívat za sebe kdo jde. „Tak mi se dneska flákáme jo?" S hravým úsměvem řekl kluk, kterého jsem doslova zkoumala pár sekund předtím na telefonu.

Díky bohu že jsem ten mobil zavřela včas, a on neviděl co na něm dělám. To by byl trapas všech trapasů.

„Mám volno" ironicky jsem se usmála a on se tvářil překvapeně ale nechal to být.

Začal se věnovat Cass která pořád se šokovaným výrazem čekala na jeho objednávku. Myslím že jí taky došlo že je to ten člověk z té fotky.

„Uhm... poprosil bych pět lattéček a čtyři ty třešňové koláče, ty byly fakt dobrý" usmál se a ukázal na koláče ve výloze. Barb nezklamala.

Cass přikývla a vše naťukala do kasy. Tom ji dal peníze a ona jemu účtenku. „Přibyl další účastník kapely?" Zeptala jsem se a narážela na to, že si objednal pět káv.

„Ne to ne" zatřásl hlavou a pozoroval Erica jak připravuje kávy. Cass mu mezitím dala do papírového sáčku čtyři koláče.

Později ji Eric podal plato čtyř káv a jednu mimo v kelímcích s nápisem "Tom" ale bez srdíčka. Asi je tam kreslím jen já...

„Když máš to volno můžu tě pozvat?" Jeden kelímek mi podal a já se na něho překvapeně podívala.

Pomalu jsem ho přijala a pořád se jen mlčky překvapeně tvářila a čekala, až řekne že si dělá srandu.

Zdravíčkoo
Sice dneska není úterý ale rozhodla jsem se vydat kapitolu z jediného důvodu.

Gustav má narozeniny!

Takže když jsem vydala knížku na narozeniny dvojčat tak si myslím že by se hodila alespoň kapitola na narozeniny Gustava.

Snad se vám kapitola líbila, budu moc ráda za hvězdičku nebo komentář.

Mějte se, vaše Ally.