Duplicate {Tom Kaulitz}

10

Je tu další týden, pátek. Seděla jsem v autobuse a už po několikáté si četla vytisknutý text na papíře.

Nevím jestli jsem s článkem spokojená, ale to nebudu asi nikdy. Dneska ho musíme odevzdat a na poslední hodině se dozvíme výsledky.

Je to respektive na známky, ale prostě ten kdo to bude mít nejlepší tak jeho článek si bude moct přečíst kdokoliv.

Dočetla jsem poslední odstavec kde píšu o psychologickém vlivu a nahlas jsem si povzdechla.

Papír jsem uložila zpátky do desek aby se nezmačkal a desky si uklidila do tašky. Podívala jsem se z okna a pozorovala Londýn po ránu.

Moje oblíbená aktivita.

Poznávala jsem ulici kde se nachází zastávka na které vystupuju. Popadla jsem tašku a když jsem se zvedla tak jsem ještě zkontrolovala že mám opravdu všechno.

Vyběhla jsem z autobusu a do tváří mi fouknul studený zimní vítr. Na polovinu února je až moc velká zima.

Ruce jsem si strčila do kapes ať se mi alespoň nějak udržují v teple a vydala se na cestu do kampusu.

Po známých cestičkách jsem se dostala až na moji fakultu. Ihned jsem vešla dovnitř kde bylo naštěstí mnohem tepleji.

Zabočila jsem směrem automat. Po ránu mě vždycky probudí až druhé kafe, takže si jedno vždy kupuju v automatu, pokud tedy není zrovna rozbitý.

Vybrala jsem si kávu s příchutí irské kávy a vhodila do automatu mince co jsem našla po kapsách.

Pozorovala jsem jak kelímek se pomalu plní. Když automat konečně dokončil svojí práci tak jsem kelímek vytáhla a dala si na něj plastový víko.

Spokojeně jsem vyšla schody až do čtvrtého patra a tam se vydala do učebny na konci chodby.

Tohle ranní cardio mě vždycky vyčerpá. S oddechnutím jsem se posadila na volnou židli a chvilku se musela nechat vydechnout.

Z tašky jsem si vytáhla notebook a desky s článkem. To bych nebyla já kdybych si ho ještě rychle nepřečetla.

„Ahoj Bello" ozval se dost povědomí hlas vedle mě. „Ahoj" oplatila jsem Vivi úsměv.

„To máš ten článek?" Ukázala na papír který jsem držela a já zoufale přikývla. „Furt si ním nejsem jistá" papír jsem položila na stůl před sebe a ona si ho vzala.

Pozorovala jsem ji jak si ho čte a čekala na jakoukoliv reakci v jejím obličeji. „Mně přijde v pohodě" s těmito slovy papír vrátila zpátky na stůl.

Teď jen doufat že to stejný si bude myslet i profesor...

Chvilku jsme si ještě povídaly než do, teď naplněné učebny, vešel profesor. „Dobrý den" nahlas nás pozdravil a vydal se za učitelský pult.

Odložil si věci a třída mezi tím napjatě čekala co bude dál. „Dneska, jak už jistě víte, se odevzdávají vaše práce" spojil ruce dohromady a všechny si nás prohlédnul.

„Ujistěte se že ve vašich papírech je někde napsáno vaše jméno a odevzdejte to prosím zde" ukázal na prázdný místo na pultu vedle sebe.

„Všechny vaše články pak s kolegy probereme a vybereme ten správný do Londýnských novin" znovu se usmál.

„Výsledky se dozvíte na konci dne" dořekl poslední slova a už jen čekal až se papíry začnou shromažďovat vedle něho na jedné kupě.

Čekala jsem až se začnou zvedat první lidi a až po nich se rozhodla taky vstát a svůj úkol na kterém jsem pracovala poslední týden a půl šla odevzdat.

Měla bych ho odevzdat? Co když nebude dostatečně dobrý a já se tak jen ztrapním.

Už od malička si nepřipadám dostatečně dobrá. Opustila mě matka, nebyla jsem ji dostatečně dobrá?

Otec si ze mě dělal otroka, nebyla jsem mu dostatečně dobrá? Jsem vůbec dostatečně dobrá dcera nebo ne?

Zavřela jsem oči a papír na tu kupu dalších papírů hodila. Rychle jsem se vydala zpátky na svoje místo a pozorovala jak další žáci odevzdávají svoje práce.

„Vypadáš dost vystresovaně" nadzvedla obočí Vivi když se vracela na svoje místo vedle mě.

„Možná trochu jsem?" Nejistě jsme ji odpověděla a ona si povzdechla. „Jsi, ale zbytečně. Určitě to dopadne dobře" pohladila mě rukou po rameni a já se usmála.

„Vypadá to že mám už všechny práce" promluvil nahlas profesor a kupu papíru si urovnal a potom odnesl na svůj stůl.

„Jak jsem říkal, výsledky se dozvíte na konci dne společně s dalšími žáky v aule" ještě jednou nám připomněl danou informaci.

„A teď se můžeme vrátit zpátky k reportážím" usmál se a ovladačem zapnul projektor nad jeho hlavou aby jsme mohli vidět jeho prezentaci o daném tématu.

Na notebooku jsem si zapnula svoje poznámky a snažila se věnovat pozornost slovům profesora které jsem si následně zapisovala.

Povídal nám o různých známých reportážích a jak vůbec fungují takové reportáže.

„Co máš jako další přednášku?" Šťouchla jsem do Vivi a potichu se jí zeptala. „Mám hodinu pauzu a pak mi začínají práva" odpověděla.

„Já mám rovnou komunikační teorii... nesejdeme se na konci školy u fontány?" Znovu jsem řekla potichu a ona jen kývla na souhlas a dál věnovala pozornost přednášce.

Čusík.
Moc se omlouvám že minulý týden kapitola nevyšla, ale opravdu jsem si na to bohužel čas nenašla.

Snad jste si užili halloween jako já a škola je zatím pro vás v pohodě.

Mějte se krásně, vaše Ally.