Duplicate {Tom Kaulitz}

13

*20. února 2008*

„Jste připravená slečno Shirley?" Zeptal se mě Oliver který zrovna vešel do kanceláře.

Ještě jsem si rychle zkontrolovala otázky na veškeré celebrity a když tak si něco přepsala nebo dopsala na papír vedle.

Nahlas jsem si povzdechla a tužku odložila vedle papíru na stůl. „Snad jo". Oliver se tomu jen zasmál.

Rychle si dopil svojí kávu kterou mu asistentka před pár minutami přinesla a došel si pro zimní kabát který mu visel u dveří na věšáku.

Papíry jsem ze stolu shrnula na jednu hromadu a pak je zarovnala. Došla jsem si pro nějaké desky, zrovna jsem našla tmavě modré které mi ladily k šatům.

Papíry jsem na ně připnula a rychle se vydala za Oliverem z kanceláře pryč. Když jsem šla po chodbě až k výtahu tak ve mě stress stoupal víc a víc.

Budu dělat můj první rozhovor v životě a to s několika celebritami. Celý se to bude točit. Budu muset mluvit rozumně, usmívat se ale taky vypadat hezky.

Dost práce najednou.

Ve výtahu jsem jen mlčela. Jen jsem přemýšlela nad tím jak to bude probíhat.

Bude to jako když jsem v deseti letech vždycky koukala na televizi na různé rozhovory na červeném koberci se slavnými osobnostmi? Nebo to bude úplně jinak?

Výtah cinknul a otevřeli se dveře do přízemí. Sebevědomě jsem z něho vyšla a zdravila povědomé tváře.

U recepce stál Oliver a něco zkoumal na mobilu. Vypadal dost nervózně, ale rozhodně méně než já.

„V kolik máme být na místě?" Přistoupila jsem k němu a on na chvilku strhnul oči z obrazovky.

„Nejlépe v půl páté, třicet minut před začátkem akce ať si stihneme přichystat a další věci" odpověděl mi a pak se věnoval opět telefonu.

Nahlas jsem si povzdechla a opřela se o pult recepce. Nevěděla jsem co dělat. Prozkoumávala jsem obrazy v lobby kanceláře ale to mě za nějakou dobu omrzelo.

Znovu jsem si vytáhla desky s papíry a otázky si projela. Čím častěji si je přečtu, tím méně budu nervózní.

„Už jsou tady" vyrušil mě hlas Olivera a já zvedla oči od desek. Za oknem do ulice jsem spatřila černé auto s logem deníku The Sun jak parkuje před budovou.

Oliver uložil svůj telefon do kapsy a vydal se k východu. Byla jsem mu v patách. Podržel mi dveře ven a pak se mnou šel k autu.

„Ahoj Andrewe" pozdravil řidiče a sednul si na sedačku za něj. Já si sedla za nějakého chlapa s hnědými vlasy, typuju mu tak kolem 30.

„Druhý auto už je na cestě?" Zeptal se Oliver hnědovlasého borce. Ten jen přikývnul. Vůbec nevím o čem je řeč a tak jsem se radši vrátila k studování otázek.

***

Nacházeli jsme se kousek od centra Londýna. Naše auto zaparkovalo na placeném parkovišti naproti budově akce a tak jsme to neměli tak daleko.

„Slečna Shirley?" Uslyšela jsem moje jméno za mými zády. Prudce jsem se otočila "ano?" Podívala jsem se na ženu která moje jméno volala, ta se hned vydala za mnou.

„Jsem Agath, pomáhám organizovat akci" v rychlosti se mi představila. To jsem si Agath podle jmenovky fakt neuvědomila.

„Jdu vám jenom rozdat instrukce. Je tu více novinářů než jsme čekali, musíme proto každému určit limit času pro rozhovory"

Znovu jsem přikývla, doufám že to nebude až moc striktní. Chci mít co nejvíce dokonalý rozhovory, nechci ostatní zklamat v mých začátcích.

„Vy budete v segmentu A, hned u červeného koberce. Na každou osobnost máte 7 minut, víc ne. Vždy vám někdo řekne kdy je konec. Je to jasný?" Vysvětlila mi svojí myšlenku.

„Ano, děkuju moc" souhlasně jsem přikývla a ona mi na konec předala nějaký papír kde bylo napsaný vše co mi právě řekla.

„Za deset minut začínáme!" Uslyšela jsem volajícího Olivera. Paní se mezitím rozešla k jiné novinářce a tak jsem se vrátila zpátky ke svému týmu.

Rychle jsme ještě všechno přichystávali. Kamery, mikrofony, foťáky, všechno.

Z auta kterým jsme přijeli jsem popadla desky ze své kabelky a ještě si rychle v zrcátku upravila líčení a znovu si nanesla tmavě červenou rtěnku která vynikala na mém obličeji.

Nechtěla jsem se oblékat moc výrazně, a tak tmavě modré šaty s menšími detaily, černý podpatky a stříbrné šperky to jistily.

Na vlasech jsem si ale dala záležet. I přes to že je často nechávám přirozeně rovný tak jsem si je dneska s velkou prací natočila. A musím se za ten výsledek pochválit.

„Jsi připravená Bello?" Přešel ke mně Oliver když jsem vylezla z auta. „Snad jo" povzdechla jsem si.

„Ale jsi nervózní že?" Pousmál se a mně se začervenaly tváře jak jsem se styděla.

„Chápu že začátky jsou těžký, ale neposlal jsem tě na tuhle akci, jako na první, jen tak. Máš talent Bell" Položil mi ruku na rameno.

„To můžu mít, ale taky mám talent na neštěstí" zasmála jsme se a on se mnou. „Tak musíš jen doufat že dnešek bude pro tebe dokonalý" mykl rameny a dal mi menší úsměv než odešel.

Neboj Olivere, budu doufat že dnešek bude pro mě dokonalý.

Čusky busky.
Jako vždy budu moc ráda za hvězdičku a i nějaký komentář jakéhokoliv názoru.

Vždy to ocením jelikož i přes hromadu úkolů, učení a práce si najdu na vás čas a tak hvězdička je pro vás maličkost, ale pro mě hodně.

Mějte se krásně, vaše Ally.