Duplicate {Tom Kaulitz}

Prolog

Sedla jsem si na okraj postele a hledala po zemi moje růžové papuče co jsem dostala od mamky k Vánocům.

Koukla jsem se pod postel kde samozřejmě byly. Rychle jsem si je nazula a vydala se z pokoje po schodech dolu do obýváku.

„Dobré ráno" řekla jsem dětským hláskem a usmála se, když jsem však zjistila že nikdo tu není, úsměv mi zmizel z tváře.

Začala jsem se ohlížet po obýváku, potom po kuchyni a dokonce i po jídelně. Nikde nikdo, žádná stopa po rodičích.

Kde je mamka? Kde je táta?

Už na mě přicházela panika. Vyběhla jsem schody zpátky nahoru a rozrazila dveře do jejich ložnice, tam však taky nebyli.

Podívala jsem se i do koupelny a pak jsem se odvážila i v té zimě se podívat na zasněženou zahradu.

Sníh byl uhlazený, žádné stopy v něm co by mi ukázaly kudy se rodiče vydali.

S brekem jsem se vrátila zpátky do obýváku. V rohu gauče jsem si přitáhla nohy k hrudi a jen cítila jak mi slzy tečou proudem po tváři.

Najednou jsem uslyšela klíče v zámku a následně jak se hlavní dveře otevírají. Otočila jsem hlavou tím směrem a pozorovala co se bude dít.

„Tati!" Vypískla jsem když jsem spatřila mého otce ve dveřích. Jemně se na mě usmál, ale já poznala že se něco děje.

Byl smutný. Vlasy měl rozcuchaný a oči unavený. V ruce držel flašku piva, ale to jsem zrovna neřešila.

Vrhla jsem se na něho a silně ho objala kolem pasu kam sem mojí výškou dosáhla.

„Zlatíčko?" Pohladil mě po hnědých vláskách stejně rozcuchaných jako měl on ještě ze spánku.

S úsměvem jsem se na něho podívala a malou rukou si utřela uslzené tváře. „Ano?" „Maminka teďka musela odjet, určitě se někdy vrátí" řekl s bolestí v hlase.

Co tím myslí že musela odjet? Proč se se mnou nerozloučila? Vůbec nic jsem nechápala...

Ahooj!
Kdo mě ještě nezná z minulých příběhů tak jsem Ally <3

Máme tady novou knížku a doufám že se vám bude líbit, máte se na co těšit.

Ještě jedna věc... všechno nejlepší Kaulitz Twins! Doufám že vám knížkou zpříjemním nový školní rok.

Přeju příjemné čtení, vaše Ally.