Duplicate {Tom Kaulitz}

8

Areálem kampusu jsem po kamenné cestičce došla až k budově D. Je to spíš fakulta inženýrství ale nachází se tu knihovna kam jsem měla namířeno.

Vešla jsem dovnitř a chodbami které vypadaly ve všech budovách stejně se dostala až ke knihovně.

Skleněnými dveřmi jsem vešla dovnitř. Pozdravila jsem knihovnici co seděla za stolem hned u vstupu a opravovala nějaké knihy.

Najít Vivi mezi regály s knížkami nebylo vůbec těžké. Vždycky si sedáme ke stolu s dvěmi židlemi hned u okna s krásným výhledem na kampus.

Z knihovny jdou vidět všechny budovy a dokonce i moje oblíbená fontána uprostřed areálu.

Už se tu tolik lidí nepohybovalo. V knihovně jsem taky zahlédla tak čtyři žáky co něco hledali, takže to tu naštěstí nebylo přeplněné.

„Ahoj Vivi" řekla jsem potichu abych dodržela pravidlo v knihovně a to mluvit potichu abych nikoho nerušila.

Vivi něco zaujatě zkoumala a když si mě všimnula tak vypadala překvapeně. „Ahoj" hřejivě se na mě usmála a já si sedla naproti ní.

Tašku jsem si hodila vedle stolu a vytáhla si z ní svůj notebook a poznámkový sešit.

„Co máš v plánu dělat?" Zeptala se a zavřela nějakou učebnici co měla vytáhlou na stole. „Zatím musím dodělat ten referát na mezinárodní vztahy a pak chci ještě mrknout na tu psychologii ze které máme za dva týdny zkoušku" semkla jsem rty v tenkou čáru.

Jen kývnula na pochopení. „Já teď dodělala ten úkol ohledně politiky" zdvihnula učebnici do vzduchu a já si mohla prohlédnout o jakou se jedná.

„Asi jdu pracovat na tom článku" mykla rameny a já na ni vykulila oči. „Ty už máš téma?" Nevěřícně jsem se jí zeptala a ona s úsměvem přikývla.

„Nějak jsem nad tím přemýšlela a myslím si že bych mohla psát o významu městských zahrad!" Řekla nadšeně a já jen na ní koukala.

Když spatřila můj výraz který jasně mluvil za to, že tomu nerozumím protočila očima.

„Prostě jak městské zahrady přispívají k udržitelnému životu, zlepšení kvality ovzduší a duševnímu zdraví obyvatel" vysvětlila mi a já to konečně pochopila.

„To zní dost zajímavě. Rozhodně článek co bych si přečetla" uznala jsem a ona se opět usmála.

„Hádám že ty nic nemáš co?" Zasmála se jako by to čekala. Vivi znám krátce, ale ona už prostě poznala že jsem člověk co se rozhoduje neskutečně dlouhou dobu.

Záporně jsem zatřásla hlavou a ona mi dala lítostný úsměv. „Tak co tě teď zajímá?" Opřela se o židli a založila si ruce na prsou.

„Nevím... upřímně jen škola a kavárna" mykla jsem rameny. „Tak jinak" znovu si povzdechla.

„Co si myslíš že by zajímalo obyvatele Londýna?" Znovu se zeptala jak na nějakém výslechu.

Musela jsem se na chvilku zamyslet, připadalo mi jako bych měla najednou v hlavě úplně prázdno. Ani jeden nápad.

„Nevím" položila jsem si hlavu do rukou a mezi námi nastalo ticho. „Možná něco se slavnými co já vím" vypadlo ze mě a podívala se zpátky na zrzku.

„To je ono!" „Co?" Nechápala jsem ale pak mi to došlo. Něco se slavnými. Ale co? Možná nějaké akce? Nebo kdo s kým pracuje na filmu...

„Mohla by si psát o vlivu celebrit na lidi! To je zajímavé ne?" Vyhrkla a já se usmála. „To zní zajímavě" radovala jsem se.

„Ale musím si to ještě nechat proležet v hlavě... no nic, musím se vrhnout na ten referát" usmála jsem se na ní.

Sehnula jsem se pro tašku a z ní vytáhla poznámkový sešit s tužkou. Na volnou stránku jsem krasopisným písmem napsala "vliv slavných na lidi" a potom přetočila na stránku kde jsem měla veškeré poznámky k referátu.

Vivi už radši nic neříkala. Mezitím co jsem si pročítala svoje poznámky ohledně mezinárodních vztahů jsem slyšela jak jen ťuká do klávesnice notebooku.

Když se na to zpětně dívám tak vůbec nechápu že jsem byla překvapená když mi Vivi oznámila že už má vybrané téma na článek.

Zrovna ona je ten typ člověka co se rozhodne rychle. Je schopná dostat nápad na o čem by mohla dělat prezentaci hned po tom, co to učitel napíše na tabuli.

Prostě ji to oproti mně v hlavě myslí...

Na notebooku jsem si otevřela dokument s rozepsaným textem. Zbývá mi už pouhých 279 slov, a budu to moct považovat za hotový.

V poznámkách jsem se dostala k bodu co se věnuje globálním problémům, zrovna téma které moc nemusím.

Hledala jsem informace jak v učebnicích tak i na internetu. Sice jsem už nějaké informace měla napsané v poznámkách ale zrovna globálním problémům jsem se s přípravou moc nevěnovala.

Po dlouhé době jsem dopisovala poslední slova referátu. 1103 slov, to je dost dobrý. Dokument jsem pojmenovala a bez jakýchkoliv úvah ho rovnou poslala profesorce na email.

Podívala jsem se z okna a spatřila že už svítí pouliční lampy. Tipuju že do půl hodiny tam už bude neskutečná tma, jak to v zimě bývá.

Měla jsem v plánu se ještě učit na tu psychologii, ale ten referát a řešení téma článku s Vivi zabralo asi více času než jsem čekala.

„Měla bych jít" prolomila jsem ticho mezi námi a Vivi se na mě podívala. „Půjdu taky" notebook zaklapla a zívla si.

Společně jsme si každá zabalila svoje věci a zvedli se od našeho oblíbeného stolu. „Dokončila si ten referát?" Zeptala se mě když jsme prošly dveřmi knihovny ven.

Přikývla jsem. „Chtěla jsem ještě stihnout trochu tu psychologii ale radši se budu učit doma než jít po Londýně ve tmě" trochu jsem se zasmála a ona se mnou.

Vyšly jsme ven a do obličeje nám profouknul studený večerní vítr. „Neboj to nějak zvládneš" položila mi ruku na rameno a já se znovu zasmála.

„Budu muset" povzdechla jsem si. „Jo to já taky" semkla rty v tenkou čáru a ruku z mého ramena sundala.

„Tak zítra" usmála jsem se na ni „zítra" přikývla hlavou na souhlas a já už jen pozorovala jak jde po cestičce směrem na Kolej.

Čaukyy
Jak si myslíte že to bude dál, jaký bude mít Bella téma?

Budu moc ráda za komentář a hvězdičku. Mějte krásný zbytek týdne, vaše Ally.