Duplicate {Tom Kaulitz}

9

Znovu jsem šla po chodníku domu. Dost jsem litovala toho že zrovna dneska jsem si zapomněla deštník.

Moje oblečení bylo natolik promoklé že bych z něj vyždímala minimálně dvě naplněné skleničky vody.

Byla mi dost velká zima a tak jsem přidala do kroku ať jsem doma co nejdříve.

Budu muset začít pracovat na tom článku když už vím téma. Termín odevzdání je příští pátek takže mám jeden a půl týdne, ale i tak už musím na tom dělat.

Sama nevím jestli chci mít ten článek v novinách. Samozřejmě že chci, to je priorita každého novináře, ale věřím si na to?

Celý ročník má tuhle nabídku, musela bych být v něčem výjimečná aby mě vybrali do novin.

Nebo musím mít velké štěstí, jedno z toho...

Když jsem se dostala za dveře dávno zavřené kavárny pro veřejnost musela jsem si oddychnout.

Konečně nemoknu venku a jsem krásně v suchu. Vyšla jsem schody do bytu kde jsem si z nohou sundala mokré boty a ještě víc mokrý kabát přehodila přes židli v jídelně.

„Teto?" Zavolala jsem na byt a čekala jedinou odezvu. „V obýváku!" Ozval se její hlas nazpět.

Vydala jsem se za ní. Seděla, spíš rozvalovala, se na gauči a pozorovala nějaký typický britský seriál o zahradničení.

„Ahoj" s úsměvem jsem ji pozdravila a ona se na mě podívala „Dobře si schytala ten déšť" zasmála se a já protočila oči.

„Co nového?" Změnila téma. „Musíme napsat do příštího týdne článek, kdo ho bude mít nejlepší, tomu ho škola dá do Londýnských novin" povzdechla jsem si.

„To zní zajímavě" nadzvedla obočí „Jo, a taky dost náročně" řekla jsem a ona nad tím mávla rukou ať si nedělám takové starosti.

Nechala jsem ji dál pozorovat seriál a přešla do pokoje. Rychle jsem ze sebe sundala mokré oblečení a v pouhým županu se vydala do koupelny si dát osvěžující sprchu.

Když jsem z ní vylezla tak vlasy jsem si dala do turbanu a místo županu jsem na sebe hodila tepláky a volnější tričko s velkým nápisem "peace out".

Na cestě z koupelny do pokoje jsem narazila na tetu. „Jdu si dělat těstovinový salát, chceš taky udělat?" Zeptala se mě.

„To bys byla hodná" usmála jsem se na ní. „Tak nějak za třicet minut bych to mohla mít" vydala se do kuchyně.

V pokoji jsem s notebookem skočila do postele. Z mokré tašky jsem vytáhla svůj poznámkový blok.

Byl navlhlý, sakra. Nějaké písmena se na mokrých stránkách roztekla ale pořád jsem díky bohu mohla svoje poznámky přečíst.

Na chvilku jsem se rozhodla podívat se na tu psychologii. V emailu jsem si otevřela soubor který nám profesorka poslala ohledně testu.

Byly tam všechny potřebné informace o tom, co by jsme se měli naučit abychom alespoň nějak prospěli.

***

S plnou miskou těstovinového salátu jsem si zalezla zpátky do postele. Notebook jsem si položila opět na klín a dala si první sousto.

Miluju těstovinový salát!

Na nočním stolku jsem si zapálila svíčku s vůní jablka a skořice, a pustila se do učení.

Času do testu mám více méně dost, ale když se jedná o náročný test tak se začnu vždycky s učením trápit co nejdříve co to jde.

S posledním soustem jsem notebook zavřela a se sešitem a učebnicí ho uklidila do tašky.

Vylezla jsem z postele a vydala se do obýváku. Teta šla asi do ložnice. Televize byla vypnutá a gauč prázdný.

Sednula jsem si do volného křesla a natáhla se po ovladači. Jedním stiskem jsem televizi zapnula a snažila se najít kanál, který mě bude zajímat.

„Příští týden, 20. února, začíná předávání ceny Brit Awards" řekl ženský hlas když jsem přepínala programy.

Ovladač jsem položila vedle sebe a poslouchala dál. „Bylo nominovaných několik interpretů kteří se pomalu sjíždějí z různých částí světa do Londýna"

Mluvila dál reportérka která stála před Londýnskou O2 arénou kde se předávání ceny vždycky koná.

„Letos navštíví každoroční akci interpreti jako Artic Monkeys, Foo Fighters, Amy Winehouse, Kanye West, a další" Na obrazovce se přepnul obraz na loňský předávání.

„Jako minulý rok můžeme letos očekávat i několik vystoupení. Počítáme s "Umbrella" od zpěvačky Rihanny s Klaxons nebo Tokio Hotel s písničkou "Monsoon" z alba "Scream"".

Dopověděla a já jen zírala na televizi kde ukazovali různý ústřižky těch kapel. Znovu jsem měla pohled na Toma a jeho kapelu.

Neviděla jsem je skoro dva roky, vlastně jsem o nich ani pořádně neslyšela.

Možná něco málo od Zoe která se o nich zmiňovala když jsem zrovna telefonovala s Ann a ona ji vlezla do pokoje...

Počkat, to ale znamená že přijedou do Londýna. Vzpomene si Tom na mě? Možná potkal někoho lepšího než jsem já... možná ale ne.

Dál jsem poslouchala reportáž o Brit Awards. Žena tam mluvila o všem možným než předala slovo zpátky do studia a pak už jen mluvili o počasí.

Místo sněhu má pršet, ve středu bude slunečno a v sobotu máme počítat s mírným větrem a možnými přeháňky.

Nahlas jsem si povzdechla a televizi vypnula. Zvedla jsem se z křesla a dala krátký pohled hodinám, asi bych už měla jít spát.

Celkem krátká kapitolka ale to nevadí. Snad se vám líbila, pokud jo, můžete napsat nějaký komentář a dát mi hvězdičku.

Mějte se krásně, vaše Ally.