Duplicate {Tom Kaulitz}

3

„A kam chceš jít?" Nervózně jsem se napila kávy z kelímku a podívala se na něho.

Na tváři mu hrál spokojený úsměv. No jo no, musím uznat že mě překvapil a asi se mu to líbilo.

„Nevím, někam ven, já nejsem místní" pokrčil rameny a otevřel mi dveře. Bez toho abych se na něho podívala tak jsem prošla kolem něho.

Ucítila jsem silný pánský parfém když jsem byla pár centimetrů od jeho hrudi.

„Můžeme do parku" ukázala jsem na park obklopený stromy kde jsem před pár minutami byla s Ann.

Jen přikývnul a furt se usmíval. Co je tak vtipného? Vidět 17-ti letou britku nervózní?

Nevím jak vy, ale mě každý den nepozve nějaký slavný člen německé kapely na kafe.

Nahlas jsem si povzdechla a vydala se přes přechod směr park. Ulice se už pomalu začaly zalidňovat.

Mlčky jsme šli chvíli po chodníku a když jsem došli do parku, hned jsem Toma zavedla k rybníku.

„Tamhleta kachna je agresivní" ukázala jsem na hnědou kachnu která opět najížděla na ostatní. Vždycky když tady jsem tak provokuje.

„To sem chodíš tak často že pozoruješ ze zoufalosti kachny?" Zmateně se na mě podíval a pak zpátky na kachnu.

„No co... je agresivní!" Obhájila jsem se a on se tomu zasmál. „Tahle část Londýna je nádherná" podíval se kolem sebe na park.

„Greenwich? Asi jo" zaváhala jsem. Měl pravdu, je to tu krásný ale i tak mám radši Notting Hill.

Miluju ty pastelový domy a kavárny, ale nejraději tam mám Portobello Road. Přijde mi to tam dost... romantický.

„Bydlíš tady?" Zeptal se a pořád obdivoval krásu parku. „4 roky" přikývla jsem.

„No tak to tu máš už okoukaný... ale pro turisty jako jsem já, je to nádhera" konečně se na mě ty jeho čokoládový oči podívali.

„Nechceš si jít sednout?" Zeptal se po chvilce ticha. Souhlasila jsem, a tak jsme se vydali na nejbližší volnou lavičku hned pod stromem.

„Co to máte za tu kapelu?" Hrála jsem blbou, spíš jsem chtěla navázat normální konverzaci která nezahrnuje kachny a Londýnské čtvrti.

„Prostě kapela" mykl rameny a já protočila očima. On moc dobře věděl že tuhle odpověď jsem nechtěla.

„Začal jsem jí já se svým bratrem, Billem. Nejdřív jsme se jmenovali 'Schwarzes Fragezeichen' když jsme byli jen my dva"

„Co znamená to Schwarz... eh" snažila jsem se vyslovit to německé zaklínadlo. „Black Question Mark" přeložil to do mého jazyka.

„Dost dlouhý" posoudila jsem „Jo, to byl ten důvod proč jsme to změnili když se k nám přidali další dva členi" povzdechnul si.

„Na co?" „Devilish" zasmál se a já s ním. „Bylo nám asi tak 13, mysleli jsme si jak jsme s tímhle názvem tak hustí" řekl během smíchu.

„Do teď si pamatuju jak jsem si připadal jako Rammsteini" dodal. Přece jenom 'Devilish' zní dost komicky, ale je to roztomilý.

„A v roce 2003 jsme se stali oficiálně Tokio Hotel" semkl rty do tenké čáry a přikývnul hlavou.

„Tokio s 'y' nebo 'i'?" Provokativně jsem se zeptala. „Měkký i, je to německy" řekl vážně.

„Německy" zopakovala jsem jeho slova a napila se znovu z kelímku. Káva mi začíná trošku stydnout.

„To jste v německu tak slavní že máte... turné?" Znovu jsem se zeptala. Připadám si jako reportérka která s ním dělá rozhovor.

„Hele dost o mně" zvedl ruce do vzduchu aby mě uklidnil. „Ty už toho víš a já ještě ani nevím tvoje jméno" zněl podrážděně.

„Hádej" usmála jsem se „Co?" „No moje jméno, hádej" protočil očima a zamyslel se.

„Olivia" řekl po minutě přemýšlení. „Vážně si vybral nejvíc obyčejný jméno?" Řekla jsem uraženě a on se zasmál.

Měl krásný úsměv, a ten piercing co mu ho zdobil... „Ava" vykřikl další jméno. Jen jsem záporně zatřásla hlavou.

„Isla? Amelia?... já nevím" dal si zoufale obličej do dlaní a já se smála ještě víc.

„Samá voda" smála jsem se. „Isabella se jmenuju" už jsem ho nechtěla trápit. „Isa" řekl.

„Žádná Isa, když už tak Bella" hrála jsem naštvanou. „Isa zní líp" odtrhl ode mě oči a sebevědomě se usmál.

Tak mi říkal táta... Isa. Vždycky to bylo samí "Iso přines mi tohle" "Iso ukliď tamhleto" "Iso běž do pokoje"

„Iso si jako tvoje matka".

„Kolik je?" Protrhl ticho mezi námi. „Bude půl druhý" podívala jsem se na hodinky a pak zpátky na něho.

„Už budu muset na zkoušku... zítra máme koncert" vzal si do rukou plato káv a pytlík s koláči. Myslím že už z teplých káv budou ledové.

„Já vím" ulétlo mi z pusy. „Ty sis to zjišťovala?" Zastavil se v pohybu a na tváři se mu vytvořil úsměv naděje.

„Pff... ne" odfrkla jsem si. To kdy mají koncert jsem si rozhodně nezjišťovala. Úsměv mu trochu spadnul a podíval se na mě zmateně. „Tak jak to víš?"

„Jde tam moje kamarádka s její sestrou, hned mi to musela říct" pokrčila jsem rameny a on kývnul na pochopení.

Postavila jsem se taky z lavičky a radši se na ní ještě podívala jestli jsem tam něco nenechala. To by nebylo moc dobré.

„Její sestra dostala lístky k narozeninám" doplnila jsem se a rozešla se po kamenné cestě.

Ucítila jsem Tomovi kroky hned za mnou. „Čtyři roky tu bydlíš že jo?" Doběhnul mě. Jen jsem přikývla a rychle se ještě podívala na tu agresivní kachnu.

Samozřejmě že zase naháněla ostatní kachny v rybníčku.

„To jste se sem přestěhovali nebo..." dál se ptal. „Já jsem se přestěhovala, k tetě" stručně jsem mu odpověděla.

Nerada se bavím o rodině a rozhodně ne o našich vztazích, ale to Tom samozřejmě vědět nemůže.

Mamka nás s tátou opustila když mi bylo pouhých šest let. Podle fotek na jejím Facebooku co jsem objevila pár let potom se odstěhovala do Francie a žije si tam život s novým přítelem.

Myslím že na mě skoro zapomněla. Nezavolala mi už pět let, ani nenapsala. Nevím jestli mě má furt ráda a bere mě jako svojí dceru... jsem prostě dítě co porodila.

Táta od té doby začal bojovat s alkoholem. Samozřejmě nestíhal ani chodit do práce a tak měl co dělat aby uživil sebe a svojí dceru.

Vždycky se jeho agrese převrhla na mě. Mohla jsem za to že se mu rozlilo čerstvě otevřené pivo nebo za to, že nám vypli elektřinu kterou on neplatil.

Bylo to pro mě složité. Pro malou holku to bylo složité.

Další kapitolka venku!

Doufám že se vám příběh zatím líbí a budu moc ráda za hvězdičku nebo komentář.

Užívejte školu, vaše Ally.