Duplicate {Tom Kaulitz}

5

Do výlohy jsem kleštěmi doplnila zákusky a další různé moučníky. Teta mezitím obsluhovala zákazníky a Eric s Amelii dělali ostatní věci.

Amelie se konečně vrátila po její týdenní dovolené v Řecku, ale zase má dneska den volna Cass.

Znovu zazněl zvonek od dveří a já se tentokrát podívala o koho jde. Barb! Kdo jiný po ránu.

Hned jsem se natáhla pro pytlík na koláč a mezi tím něžně bouchla do Erica aby začal připravovat kávu.

Kleštěmi jsem nabrala jeden třešňový koláč a hodila ho do pytlíku. Podívala jsem se na zbylý koláče ve sloupci.

Přijde si pro ně dneska Tom?

S pytlíkem jsem přešla k pokladně kde se mezitím teta s Barb o něčem bavily. Když jim už přinesl i Eric vanilkové cappucino tak se konečně začaly věnovat platbě.

„Měj se Barb!" Zamávala jsem na ní s úsměvem který mi ona před odchodem stihla oplatit.

„Sakra!" Uslyšela jsem menší zanadávání z pekárny, spíš z kuchyňky. Ihned jsem se tam šla podívat.

Uviděla jsem Erica jak stojí u velké mísy která stála na váze a v ruce drží prázdný pytlík vanilkového cukru.

„Co se děje?" Zeptala jsem se zmateně a snažila se najít jediný důvod proč tak nahlas nadával.

„To byl poslední vanilkový cukr..." mrsknul s pytlíkem o stůl a já se uchechtla.

„Co se tady děje?" Vedle mě ve dveřích se objevila teta a vypadala taky zmateně. „Došel vanilkový cukr" řekli jsem s Ericem naráz a jí se ulevilo že to není něco víc závažného.

„Sklad se doplňuje až za dva dny... Bell běž doběhnout do krámu pro tak dalších dvacet pytlíků" mávla rukou a odešla zpátky do kavárny za pult.

„Proč zase já" povzdechla jsem si a na patě se otočila abych vyšla ven z kuchyňky.

Začala jsem si rozvazovat modrou zástěru kterou jsem následně pověsila v komodě na věšák.

Vzala jsem si nějakou tašku co jsem našla se vzory hvězd a ještě si u tety vyžádala dostatek peněz na ten malý nákup.

Ve dveří jsem se minula s nějakým zákazníkem a už se objevila na londýnské ulici.

Ohlédla jsem se za sebe na hotel který stál na konci ulice. Zase před nim bylo hejno lidí... že je to vůbec baví tam tak stát.

Bankovku dvaceti liber jsem si strčila do zadní kapsy u džínů a plátěnou tašku pevně sevřela v ruce.

Cestou jsem potkávala několik lidí. Nějací šli do práce, nějací zase jen na ranní procházku se psem a nějací-

„Iso?" Promluvil na mě Tom za mými zády který zrovna kolem mě prošel s dalšími třemi kluky a dvěma bodyguardy.

„Jéé, ahoj Tome" usmála jsem se na kluka s dredy a on mi úsměv oplatil. „Tebe bych tu takhle po ránu nečekala" řekla jsem furt s úsměvem.

Zbytek jeho skupiny taky zastavil a jen se na mě díval. „Tome kdo je to?" Zeptal se jeden kluk s černými vlasy a čepicí přes ně.

Je léto, proč má sakra čepici? „Isa, Iso tohle je můj bratr Bill a tohle Gustav s Georgem" ukázal za sebe nejdřív na kluka s čepicí a pak na další dva rozespalý chlapce za nim.

No jasně, to jsou ti z té fotky co jsem si jako magor googlila v kavárně. Jen jsem jim zamávala a podívala se zpátky na Toma.

„Kam máte namířeno?" Ohlédla jsem se kolem sebe a snažila se přijít na to kam. „Jdeme ze zkoušky" ozval se za nim hnědovlasý kluk, Georg myslím.

„Aha" semkla jsem rty v tenkou čáru. „Já jdu zase nakoupit" zvedla jsem plátěnou tašku do vzduchu a on se tomu zasmál.

„Budu muset, užijte si dnešní koncert" řekla jsem a Tom se mi podíval do očí. Měl opravdu krásně oči a hlavně úplně odlišný než mám já.

„Jo díky, měj se" ozval se Tom a já se na to rozešla po ulici dál. V obchodě jsem u regálu s cukry vzala co nejvíce vanilkového cukru, co jsem pobrala a vydala se k pokladnám.

Furt nechápu proč se tak rychle ty cukry zpracovali. Vždy se jich objednávalo kolem stovky a vždy nám dostatečně vystačili.

***

Utřený hrníček jsem položila do police a vzala si další do rukou. Pomalu už bylo šest hodin odpoledne a to znamenalo konec práce.

Už chodili opravdu jen poslední zákazníci které Eric obsluhoval. Já jsem se vrhla na pomalý úklid aby jsme mohli všichni po zavíračce co nejdříve domu a nemuseli se zdržovat uklízením.

Po kavárně se rozezněl zvuk zvonku jen jsem se podívala kolik je. Jaký magor chodí pět minut před zavřením?

Jen jsem si povzdechla a utřený hrníček položila do poličky. Když jsem utřela i ten poslední tak jsem si hadru přehodila přes ruku a zůstala stát když jsem spatřila Ann s její sestrou jak si objednávají u Erica.

Tak to jsou ti magoři.

Jen jsem se na ně usmála a Ann mi úsměv oplatila. „Ahoj, co tu tak pozdě děláte?" Stoupla jsem si za Erica a promluvila na naše zákaznice.

„Stavujeme se ještě pro rychlé jídlo než půjdeme do arény, viď Zoe" stiskla její sestře ruku a ta jen nadšeně přikývla.

„To už jdete na ten koncert?" Nadzvedla jsem obočí a ruce si založila na prsou. „Hm" obě přikývly.

„Začíná až za hodinu ale radši tam budeme dřív" objasnila Ann a já s pochopením přikývla.

Eric jim podal sáček s dvěma muffiny a Ann mu na oplátku dala peníze. Hned jak jsme se rozloučili tak se vydaly z kavárny pryč.

Poslední zákazníci dne. Nadšeně jsem přeběhla ke dveřím a dřevěnou cedulku teď přetočila aby všem bylo jasno že máme zavřeno.

Ještě jsme doklidili potřebné věci a konečně jsem si mohla sundat tu modrou zástěru a vydat se na byt.

Čusík, další úterý, další kapitola.

Trochu jsem přemýšlela o vydávání kapitol dvakrát týdně, samozřejmě uvidím na situaci ale asi bych vydávala ještě ve čtvrtek.

Budu moc ráda za hvězdičku a komentář. Vaše Ally.