Wolf Gang (Stray Kids ABO)

29. Pořád moc daleko

🍒🐺🍒

Chan zabouchne dveře od svého bytu a skopne boty z nohou, utahaný jak pes že si ani nevšimne svého hrubého počínání.

Celou noc chodil po městě, mluvil snad s každým člověkem kterého potkal v pokusu o shromáždění aspoň toho nejtitěrnějšího množství nových informací o Mitchiko smečce. Zdá se, že většina lidí z téhle části města o nich v životě neslyšela, stejně jako Chan sám.

Jeho tělo svírá únava, oči ho pálí, ale jeho mysl jede na plné obrátky. I když je potulování okolo v tuto chvíli tak nebezpečné, vypadá to že se nemůže vyvarovat vykradení se z jejich teritoria aby získal co potřebuje. On, Minho a Changbin budou muset vyzkoušet další oblasti, ale budou moct jít jenom do těch přátelských území - potom co dostanou svolení od místních alfa vůdců, samozřejmě. Nechce někomu lézt do zelí, obzvláště teď když potřebují všechny přátele které mohou dostat. Smečka Strayů není ani náhodou slabá, ale nechce být příliš sebevědomý.

Chan začíná být frustrovaný, napětí v jeho těle vyskakuje nad všechny tabulky. Má náhlé nutkání potulit se ke své omeze a vdechnout jeho pach. Alfě by se vážně hodilo uklidnění, které mu přináší pouze Seungminova přítomnost. Zase cítí to podivné škubnutí, docela jistý že je to on který se snaží přivést Seungmina k sobě. Doufá že tím omegu nevzbudil - je příšerně brzo ráno.

Už vzdal nepřemýšlení o Seungminovi jako s svém. Řekl si, že dokud se nechová jako že je Seungmin jeho, tak komu to ublíží? I když, s tím jak jsou k sobě taženi, a s věcmi které už nechal před omegou uklouznout si Chan nemyslí že by to Seungminovi nějak extra vadilo.

Zrovna ve chvíli kdy se chystá sebou žuchnout na gauč se ozve bouchání na dveře. Jaká je šance že to není Seungmin? Jak ví kde je jeho byt je záhadou, ale Chanovi je to vlastně jedno - stejně si pospíší ke dveřím, doufajíc že má pravdu.

Alfa rozrazí dveře aby našla přesně toho, koho očekávala a oddychne si úlevou. Seungminovy vlasy jsou trochu rozčepýřené, jeho mikina a tepláky kapánek pomuchlané, ale stejně si Chan nemůže představit lepší pohled.

Seungmin se neobtěžuje nějakým čekáním než bude pozván dovnitř, a dokonce si poslouží a zavře za sebou dveře mezitím co jeho oči zkoumají každý centimetr Chana který může zahlédnout. ,,No, vypadáš v pohodě." Seungminův hlas je hluboký a chraplavý ze spánku, a to pohne něčím v Chanově nitru.

Chan si pobaveně odfrkne, ,,Tak dík no- ty taky vypadáš v pohodě."

,,Ne," zatřese Seungmin hlavou, a promne si spánky, ,,Přivolals mě tak naléhavě že jsem si myslel že se něco stalo."

Přivolal? pokrčí nad tím Chan obočím. ,,Nepřivolal jsem tě, Seungminnie... ale zase jsem cítil tu divnou věc..." Nepřítomně se pohladí po hrudi.

Omega vypadá stejně zmatená, pomalu promlouvajíc, ,,Bylo to... občas když se tohle stane, když je to takhle silný, je to jako bych si nemohl pomoct a musím tě najít, jít za tebou..." podívá se Chanovi do očí, ,,dokonce jsem tě viděl ve snu - tohohle tebe, přímo tady, přímo teď, přesně takhle - měls na sobě tyhle věci a stál tady ve svým bytě."

Chan na něj zírá bez mrknutí, vzpomínajíc si na svůj vlastní sen z chaty. Přesvědčil sám sebe že to byla jenom náhoda, že musel vidět co měl druhý muž na sobě a jenom si to nepamatoval. Seungmin teď říkajíc že měl podobný sen ho znovu uvrhne do zamyšlení.

,,Ty vole, já měl-" je jediné co zvládne říct, protože Seungmin si zívne - tím zívnutím ze kterého vám křupne v čelisti - a Chan se okamžitě cítí vinen. ,,Promiň. Přísahám, že to nedělám schválně."