Wolf Gang (Stray Kids ABO)

15. Potřebuju tě

🍒🐺🍒

Jakmile slunce zapadne, oba dva se usadí k jídlu. Začnou docela v tichosti, ale čím více se jejich žaludky naplní, tím více se rozmluví. Chan nedokáže pochopit jak někdo vezme náhodný výběr trvanlivého jídla a udělá z toho jedno z nejlepších jídel co kdy měl, a neváhá to říct.

,,Talent." zavtipkuje omega odpovědí na Chanův komentář. ,,S Felixem neumíme lovit a Yiseok toho přestal být schopný chvilku po tom, co se nás ujal, takže jsme museli být trochu kreativní."

,,Seungmine, tohle je tak strašně dobrý." řekne Chan po tom, co spolkne obrovské sousto.

Mladší muž se usměje, ,,Vidím že ti to chutná, podle toho jak si to házíš do pusy." zasměje se.

Alfa předstírá pobouření, ,,Já to neházím. Já vdechuju... nebo vysávám... ale nikdy nehážu." Chan vystrčí nos do stropu.

,,Ah, chápu. V tom případě se omlouvám. Obviňuj generační rozdíl za mé nedorozumění." poškádlí ho Seungmin.

Chan vyprskne, ,,Já- co pros- generační rozdíl?!"

Mladší muž vybuchne smíchy, upouštějíc svůj příbor na talířek, vytvářejíc malý úsměv na Chanově tváři. Toto škádlení mu přijde přirozené a on žije pro štěstí, které ze Seungmina vychází, miluje být důvodem veselí druhého.

,,Máš opravdu krásnej smích." prohlásí Chan, zírajíc na omegu se srdíčky v očích. Je unešený způsobem, kterým Seungmin září ve světle z krbu.

Seungminovo chichotání ustane, ale jeho úsměv setrvá. Na chvíli se podívá na alfu, poté něžně přizná, ,,A mě se vážně líbí když se usmíváš. Ty, um, máš hezkej úsměv."

Z Chanova malého úsměvu se postupně stane mnohem větší, a on shlédne ke svému jídlu, šťourajíc do toho svým příborem, ,,Díky." řekne jemně. Nadšení z toho jednoho komplimentu samo slouží jako další důkaz toho, jak se jeho city k Seungminovi liší od těch ke komukoliv koho dříve potkal. Není to první kompliment co kdy dostal na svůj úsměv, ale přijde mu to speciální vycházející z úst omegy naproti němu.

Když už se najedli, rozhodnou se začít uklízet. Chan umývá nádobí mezitím co Seungmin uklízí kuchyň. Domáckost toho všeho Chana silně uhodí do reality - skoro zapomíná kde jsou a proč tam jsou, šťastně si žijíc v okamžiku. Uvědomění mu připomene, že tohle skončí když se vrátí do města, že se pravděpodobně moc neuvidí. Položí poslední kus nádobí na odkapávač, aby uschlo a položí houbičku, poté se otočí na Seungmina, mladší právě dokončuje své vlastní úkoly. Chanovo srdce bolí. Chce být schopný ho vidět každý den, sche si ho ponechat nablízku. Chce, aby tato omega byla jeho.

Seungmin vezme houbičku, kterou Chan nechal na lince a jde ke konferenčnímu stolku aby ho utřel. Chan ho tiše následuje, ztracen ve svých myšlenkách když se opře o obložení krbu a prostě sleduje omegu pohybovat se okolo. Když se Seungmin zpátky narovná, přistihne alfu jak na něj hledí a nakloní hlavu na stranu, ,,Co je?" Hodí houbičku zpátky ke dřezu z místa kde stojí, slabě se usmívajíc když skončí v míse.

,,Nic moc," Chan se odrazí od obložení aby si pořádně stoupnul, ,,jenom jsem přemýšlel o tom jak se vrátíme domů."

Seungmin obejde stolek aby si stoupnul k ohni, překřižujíc ruce na hrudi a zírajíc do plamenů když promluví, ,,Ou? Co s tím?" zeptá se. Alfa si nevšímá pachu ohně když je druhý muž vedle něj, sladký magnoliový a mandarinkový základ omegy je to jediné na co se může soustředit když jsou tak blízko.

Chan v duchu zašátrá po nějaké odpovědi co ho nevyděsí k smrti, ,,Já- uh- přemýšlel jsem nad... svojí smečkou. Přemýtal jak se jim tam beze mě vede." Zachichotá se sám sobě.