Obětoval Jsem Vše Kvůli Málu// stein27

7

Lekla jsem se takže jsem se schoulela do klubíčka. Už mi chtěl jednu dát ale zastavil ho calin "co děláš dopici?!" Vykřikl na něj "co bych dělal však se řeže!" Vykřikne nazpátek "noaco takhle se to nevyřeší" řekne calin a já se kouknu markovi do očí..má rozšířené vzornicky.. jak jinak. Začnou mi slzet oči a uteču do obýváku kde sedi petr a Willy. "Co se děje?" Zeptali se oba nechápavě. "Marek přišel na ty jizvy a-" dál už sem nedokázala popadnout dech. Přišel ke mě Péťa a obejmul mě. Bylo to hezký gesto od něj. Mezitím willy šel za nima "měl rozšířený vzornicky.." řeknu skoro neslyšně. "To bude dobrý.. a ještě něco? Neublížil ti?" Stiskne objetí. "Chtěl ale neudělal to" vydechnu a cítím jak mi da pusu do vlasu.

Jdeme na balkón,sedneme si na gauč a ja si opru hlavu o jeho rameno"Peťo?" Jde vidět že ho zaskočilo to jak jsem ho nazvala"ano?" Řekne tazave"nemohla bych spat dneska u tebe nebo tak boj-" ani to nedořeknu "to je samozřejmost" usměje se na mě

Ležíme v přítuleny v posteli. Je to divny ale krásný. V objetí oba usneme.

Ráno se vzbudim už sama. Nikdo vedle mě neleží. Trošku mě to zamrzelo ale nevadí. Bojim se jít dolu ale jdu to rysknout. Sejdu schody a vidím všechny sedět u stolu jíst míchaná vajíčka. Všichni zvednou pohled když přijdu "dobre ráno" pozdravim a všichni jednohlasně řeknou to samé. Když si vyndavam jogurt z lednice přijde ke mě Marek. Lekla jsem se ho."promiň za ten včerejšek ja-" ani to nestihne dopovědět a už na něj vyjedu "reálně ty si mě chtěl uhodit! Přijde ti to normální? Jo a ještě ty vzornicky?"řeknu naštvaně. "Chci ti to vysvětlit" řekne už taky mírně naštvaně "me to nezajímá" odfrknu si a odejdu do pokoje.