Obětoval Jsem Vše Kvůli Málu// stein27

25

"princezno vztavame" řekl hlas který me probudil. Byl to Péťa:) "dobré, jakto že nespinkas?" Řekla jsem "abych tě mohl vzbudit a za druhé aby jsem tě odvezl" usmál se a podal mi ruce, pomohl mi se zvednou a vydali jsem se do kuchyně kde už bylo kafe a kroasant? "Děkuju" řekla jsem a obejmula ho. Je to Bobík.

Najedla jsem se a šla do pokoje. Oblekla jsem se a udělala hygienu. "Už budeš?" Zeptal se mě, protočila jsem očima "maluju se čekej" usmál se "proč? Však si hezka aj bez nej" "to tak" dodělala jsem si řasenku a šla za ním. "Můžem" usmála se a kývl. Otevřel mi dřevě od auta a následovně je i zavřel. "Jsme tu." Řekl a já kývla. Klepala jsem nohou, jsem nervózní, a to dost. "Všechno bude dobrý ju? Anyways jdeš tam na jednu hodinu potom pro tebe přijedu a budem spolu ju?" "Dobře." Řeknu a jdu z auta. Stojím před vchodem do školy. Naposled zamávam a vcházím do budovy školy.

Jdu do učebny číslo 27.. jak jinak zejo. Měla jsem to v mailu. Je tu docela dost lidí. Jdu za nějakou holkou do zadní lavice. Vypadá vpoho. "Ahoj, můžu?" Ukážu na místo vedle ní a kyvné "ahoj,jsem olivia" usměje se a poda mi ruku "Miriam" a úsměv ji objetuju.

Hodina utekla jako nic a já si to cupitala k černému autu. Petr byl opřený o stranu auta. Vrhla jsem se mu do náruče "jsem ti tak chyběl?" Zasměje se a já s ním.

"Joo a abych nezapomněl mam ještě 24 dní že?" Koukne na mě a dal se věnuje řízení. "Přesně,co plánuješ?" "Uvidíš" usměje se jako by něco chystal, zmešká odbočku kterou se jede domu. "Kam jedeme?" Zeptám si i když mi je jasny že odpověď nedostanu. Po zhruba 20 minutách cesty jsme dorazili na pole. Slunečnicové pole. "MILUJU SLUNEČNICE" vyjeknu a obejmu ho. "Neplakej" zasmeje se kdyz vidí jak mi stekla slza. Já ho miluju. "Pojď" řekne a zamkne auto. Jdeme ruku v ruce polem. Když dojdeme ke stromu. Dalo by se na nej dobře vylézt. "Co tu?" Zeptám se ho. "Vylez nahoru" usměje se a já tak udělám. Během chvíle tam je taky. Divný ale je mi sním fakt dobře i když mě před týdnem znásilnil..