Obětoval Jsem Vše Kvůli Málu// stein27

27

Petrův pohled:
Je kolem jedny ráno. Všichni už spí. Aspoň si to teda myslím ale bude tomu nejspíš tak. Jdu do temných ulic Brna. Jdu si pro osvobození od tohoto světa, jestli víte co myslím.

Mam a sobě černé tepláky a mikinu stejně barvy. Vansky a v kapse mobil s peněženkou. Vycházím z domu. Zavřu za sebou dveře a jdu. Po 10 minutách cesty jsem tu. Tady to většina znas poprvé skusila. Tady na tom záchodě nechal jsem svůj poslední tag. už nikdy zpět.

"Co to bude?" Zeptá e muž se zahaleným obličejem. "Jednu dávku krystalu" řeknu. Ani nevím c mě k tomu vede. "Tady" poda mi pytlík s již jmenovaným obsahem. Dam mu peníze a mizim odsud.

Vratim se domů. Svleknu si boty a jdu do kuchyně kde vezmu lžičku a jdu k sobě. Sednu si na zem. Vytahnu stříkačku. Na lžíci vysypu obsah sáčku a začnu rozžhavovat lžíci s krystalem. Mam to udělat? Nebo bejt čistěj? Pro ní.. jebu to nedozví se to.  Roztopenej krystal naliju do stříkačky a nahmatám si žílu. Vpíchnu jehlu a vypustím si to svinstvo do těla.

Po pár minutách to začne zabírat. Všechny myšlenky jako by odvál vítr. Ale jedna myšlenka tu stále je. "Jsem zbabělec, řeším problémy fetem" řeknu si skoro neslyšně a cítím jak mi slza ukápla. Chci se vůbec někdy ještě vzbudit? Jo, chci ji vidět ale zároveň je to proti me vůli. Jediná ona me tu tak nějak drží. Nechci ji zklamat.

Po stavu euforie usnu. Usnu s myšlenkama že se nechci probudit...