Vlkodlačí Láska

Korunovace

Vlčí princezna a vévodkyně z půlnočního měsíčnímu svitu.Elizabeth, Anna, Montrose.

Beth, princezna Elizabeth Montrose, stála uprostřed svého komnatového křídla, kde ji neustále zaměstnávaly přípravy na korunovaci a ples. Byl to hektický týden, plný nekonečných schůzek s významnými osobami, a novináři ji pronásledovali na každém kroku. I přes všechny tyto povinnosti, její mysl byla stále někde jinde, zpátky u vzpomínek na dobu, kdy ještě neznala svou pravou identitu. V tu dobu, kdy byla známá pouze jako **Ani**, dcera alfy z Krvavé smečky.

Vzpomněla si na dobu, kdy byla pouze dívkou v cizím světě, bez vzpomínek na svou skutečnou rodinu. Tehdy tam byl jeden muž, který se v jejím životě objevil. Patrik Brown. Nevěděla tehdy, co je mezi nimi, ani jak moc se jejich osudy propletly. Pro ni byl Patrik alfa, který se objevil jako někdo, kdo jí chtěl pomoci, ale v hloubi duše vždy cítila, že mezi nimi bylo něco ví

Den korunovace se probudila brzy ráno, v hlavě měla stále chaotické myšlenky. Když pohlédla na nebe za okny své komnaty, kde byl výhled na celý královský palác, věděla, že tenhle den bude zásadní. Dnes se korunovala jako princezna Elizabeth, a poté bude následovat slavnostní ples, který by měl symbolizovat její návrat do královské rodiny. Modré šaty, které pro ni královna Sandra Montrose vybrala, už byly připravené na její posteli. Oblečení bylo jedním z mála úkolů, které toho dne měla. Zbytek dne patřil tradicím a povinnostem, které si královská role žádala.

Beth, obklopená svými služebnými, které ji připravovaly na korunovaci, si nemohla pomoci, aby její myšlenky neustále nezabíhaly zpět k Patrikovi. Byl jejím prvním skutečným přítelem, ještě dříve, než zjistila, že je princeznou. Když si to uvědomila, bylo to pro ni jako blesk z čistého nebe. Pamatovala si ho jako silného, ale tichého vůdce, který ji chránil v době, kdy si sama nebyla jistá svou budoucností.

Když jí služebné nakonec pomohly obléknout šaty, Beth se zadívala do zrcadla. Vypadala jako pravá princezna, ale uvnitř se stále cítila jako ta ztracená dívka, která se znovu pokoušela najít své místo v tomto světě. Její dlouhé vlasy byly spletené do elegantního účesu a modré šaty zářily v jemném světle, které procházelo okenními tabulemi. Tento okamžik ji zastihl ve vnitřním rozpolcení mezi tím, co se od ní očekávalo, a tím, co skutečně cítila.

---

Korunovace byla velkolepá. Královský dvůr zářil zlatem, všude kolem byly královské insignie a erb jejich rodu. Vše bylo připraveno do nejmenšího detailu. Princezna Elizabeth prošla ceremonií, kterou určoval protokol, a když se otočila k hostům, všichni povstali a tleskali. Král Peter, její otec, ji hrdě sledoval, a i když jejich vztah byl stále nový a křehký, Beth věděla, že se na něj může spolehnout. Byla nyní oficiálně součástí královské rodiny – princezna Elizabeth Montrose. Ale uvnitř se stále cítila jako Ani.

Po korunovaci následoval ples, který měl oslavit tuto důležitou událost. Všechno bylo perfektně zorganizované, královna Sandra Montrose se postarala o každý detail. Byla to však stará tradice, že první tanec na plese má princezna vždy se svým otcem. Beth tedy ani na chvíli nezaváhala, když král Peter přistoupil s nabídkou tance. S lehkým úsměvem přijala jeho ruku a nechala se vést k parketu.

Hudba začala hrát a oba tančili uprostřed sálu, všichni ostatní hosté je pozorovali. Byla to chvíle, která měla symbolizovat její návrat do královské rodiny, a i když se Beth snažila plně se soustředit na tanec, její myšlenky neustále zabíhaly k Patrikovi. Byla si vědoma jeho přítomnosti, cítila jeho pohled, i když stál mezi ostatními na okraji sálu.

Po tanci s králem ji postupně vyzývali další mladíci – šlechtici, princové a vévodové. Bylo to tradicí, že princezna musela tančit s každým významným hostem, ale pro ni to byla jen další povinnost. Každý tanečník se snažil být zdvořilý, elegantní.
Beth se v průběhu plesu cítila jako v nějakém snu. Hudba, tanec, šum šlechtických konverzací a vůně květin, které naplňovaly celý palác, ji obklopovaly jako závoj. Přestože tančila s princem a vévodou, její mysl se neustále vracela k Patrikovi. Byl to zvláštní pocit, protože i když byla obklopená tolika lidmi, cítila se osaměle. Všechny oči byly upřené na ni, ale ona v nich nenacházela pochopení. Veškerá sláva korunovace a tance s vybranými muži působila jen jako další zátěž, která na ní doléhala.