Vlkodlačí Láska

Škola po úplňku

Ani Evans;
Najednou mi někdo sáhl na rameno, ten někdo byl Markus Bane. Můj nejlepší kamarád ve smečce. Lekla jsem se, otočila jsem se k němu.
A; Markusi co potřebuješ?
M; No chtěl jsem si pokecat s tebou.
A; Aha no, ale já nemám čas, zrovna teď jdu dom.
M; Tak tě doprovodím
A; Ne, v kavárně máš kamarády, jdi za nimi.
M; Dobře
Odběhl zpět do kavárny, já pokračovala v cestě domů. Tam jsem došla, tak za čtvrt hodiny. Hned jsem šla do mého pokoje, tam jem si vzala oblečen a šla do koupelny. Tam se omyla špínu po proměně. Převlékla jsem se, uvařila jsem si čaj a pustila do večeře. K večeři mám plánu udělat steak s americkými brambory. Měla jsem to hotové za asi půl hodiny. Okolo desáté přišel táta. Ohřála jsem mu večeři a připravila na stůl, zavolala jsem ho. Přišel, snědl to a poděkoval mi. Odešel, vzala jsem jeho nádobí, umyla jsem ho a šla do pokoje, kde jsem se převlékla do pyžama, šla udělat hygienu a spát. Odpoledne, co jsem byla už doma, tak jsem si zabalila věci do školy. Pak jsem si lehla do postele a vzala jsem si svoji knížku Rose. Přečetla jsem kapitolu, zavřela jsem ji a zhasla lampičku na nočním stolku, zavřela jsem oči a podala se do říše snů.

Sen

Byla jsem na plese před Vánocemi, ale vypadalo to jako vánoční ples. To místo, kde byl ples, tak mi bylo velmi povědomé, ale nevím odkud. Tancovala jsem s nějakým mladíkem, neviděla jsem mu do obličeje. Najednou jsem byla velmi malá, tak asi dva roky, to ani ne. Byla jsem v klíně u té ženy z minulého snu v zahradě. teď jsem měla zase ty plesové šaty, jako jak jsem tancovala s tím mladíkem, ale nebyla jsem ani na zahradě ani na plese. Byla jsem v té tajné zahradě z minulého snu. Bylo před mnou veliké zrcadlo, na hlavě mi někdo nasadil korunku a pošeptal mi.;
To si ty, otevři oči Ani.

Tu chvíli jsem se probrala , spadla jsem s postele. Zvedla jsem se, šla do koupelny, umýt obličej a zuby. Pak jsem vyšla z koupelny, šla jsem rovnou ke své skříni. Kde jsem si vzala obyč džíny s dírami na kolenou a bíle krátké tričko, modrou zapínací mikinu na zip. Sešla jsem schody, šla jsem do kuchyně. Tam jsem potkala naší služebnou Moniku.
Ani; Ahoj Moniko, uděláš mi snídani prosím.
Monika; Jo, jasně.
Monika mi udělala palačinky s nutelou a jahodami.

Den uběhl docela rychle a já jsem okolo čtvrté odjela do školy. Na pokoji jsem hned spadla do postele. To rozesmál Evelí, Bryana, Patrika. Já se rychle zvedla a otočila se na ně.
Ani; Ahoj, co je?
Evelí; Pobavil nás tvůj vstup a pád na postel.
Ani; Aha, tak díky.
Zvedla jsem se a přesunula jsem se ke své skříni, vyndala jsem si oblečení. Odešla jsem do koupelny, kde jsem se převlékla do tohodle.

Koukla jsem se na hodinku, bylo okolo sedmé, to bývá večeře.
Ani; Náhodou není večeře už?
Evelí; Jo jasně, kluci jdeme.
Zvedli se a šli za mnou ke dveří pokoje, vyšli jsme z našeho pokoje a šli na večeři. Stoly máme po čtyřech, kluci si sedli s námi, protože už nikde nebylo volno. K večeři jsme měli kuře na paprice. Po večeři jsem odnesla svůj tác s talířem a šla do našeho pokoje. Když jsem odešla z jídelny, tak na mě někdo začal něco volat. Byl/a to Ebi, chodí s klukama do třídy.
Ebi; Hej ty, stůj!
Ani; Proč bych měla?
Ebi; Protože ti říkám stůj!
Tak jsem zastavila, otočila jsem se k ní.
Ebi; Jen tě upozorním Patrik je můj, nikdo mi ho nesebere, tak se od něj drž dál nebo budeš mít se mnou problém.
Koukala jsem na ni jak na blázna. Najednou se za mnou ozval další hlas, byl/a to Patrik.
Patrik; Ebi, já se můžu bavit s kým chci a ty nikomu nebudeš vyhrožovat, co by na to řekl tvůj tatínek alfa Měsíční smečky.
Ebi byla rudá jako rajče, byla velmi vytočená. Já jsem se jen usmála na ni. Otočila se na podpatku a zmizela. Já se otočila k Patrikovi čelem, najednou jsem ho objala.
Ani; Děkuji, teď ti dlužím dvě laskavosti.
Patrik; Ale prosím tě, to nestojí za řeč, ale jestli ti to udělá dobře, tak já něco vymyslím.
Usmála jsem se na něj, najednou se za náma někdo zakašlal. Byl/a to Evelí a vedle ní byl Bryan. Odtáhli jsme se od sebe, koukli jsme na ně. Oni se začali smát, přidali jsme se k nim, smáli jsme se společně asi deset minut. Ty co okolo nás procházeli, na nás házeli pohledy magoři, blázni atd..
Kluci nás doprovodili k pokoji, není to tu tak hlídaný jak za starých časů. Je to ještě hlídaný, ale ne tak moc. Na pokoji jsme spolu byli asi půl hodiny, pak kluci odešli.
Uplynulo dva týdny od incidentu s Ebi.
Večeř, co jsem se vracela z večeře na pokoj jsem měla v hlavě moc myšlenek, potřebovala jsem na vzduch. Došla jsem na pokoj, z věšáku jsem si vzala kabát a šla ven. No je už docela chladno, no už je půlka listopadu. Vyšla jsem ven ze školy hlavním vchodem, procházela jsem se v parku, najednou jsem uslyšela vodu, šla jsem za zvukem. To mě dovedlo ke staré fontáně, sedla jsem si na okraj, byla jsem tam asi tak patnáct minut, tu chvíli jsem uslyšela nějaké kroky, zavrčela jsem, z křoví se objevil Patrik.
Ani; Na sebe dneska máme ale velké štěstí, po kolikátý jsme se teď potkali?
Patrik; Máš pravdu, velké štěstí.
Ani; Co tu děláš?
Patrik; Na to bych se mohl zeptat tebe taky.
Ani; Potřebovala jsem si vyčistit hlavu. Teď ty?
Patrik; No, taky jsem si potřeboval uspořádat myšleny. No a taky jsem se chtěl jedné holky zeptat na něco, ale utekla mi.
Ani; Na co ses chtěl té holky zeptat?
Patrik; Jestli by se mnou si nechtěla zaběhnout do lesa.
Ani; Tak jdi za ní.
Patrik; Ale já jsem u ní.
Ani; Aha já myslela, že je to Ebi.
Patrik; Tos nat né. Ebi je strašná, pořád se na mě lepí atd..
Ani; To mě mrzí.
Patrik; To nemusí, teda proběhneš se mnou v lese?
Ani; Já nevím, Ebi mi stačila, nepotřebuji mít s ní problém.
Patrik; Ani prosím tě, ta ti dá pokoj. No a dlužíš mi laskavost.
Ani; No tak dobře, zítra po škole tady.
Patrik; Dobře.
Spolu jsme se začali vracet, už mi byla docela zima. Cestou jsme si povídali, spíš jsme se smáli. S Patrikem jsme se docela sblížili ne úplně, ale pořád pokrok.