Soulmates || Minsung

- Prolog -

Probudil jsem se uprostřed polozřícené budovy. Ve vzduchu byl cítit prach a spálenina, kusy betonu a rozbité trámy se válely všude kolem. Připadalo mi, jako bych se ocitl uprostřed bitevního pole. Ale v životě jsem tu nebyl.

Lee Know stál naproti mně. Jeho pohled mířil přesně na mě, ale v jeho očích bylo něco zvláštního. Jako by se díval skrz mě. Nebo za mě.

„Hane, musíš si vzpomenout. Je to otázka života a smrti." Jeho hlas byl naléhavý, téměř zoufalý. Oči se mi zarývaly do duše, jako by mě mohly přimět si vzpomenout silou vůle. Už nebyly černé, naopak sytě barevné, v duhovkách se třpytil záblesk něčeho, co sem nedokázal pojmenovat.

„Nevím, co se děje, Lee Knowe. Na co si mám vzpomenout?" zamračil jsem se.

„Jsem si jistý, že jsem ti to někdy řekl, ale nevzpomínám si kde. Je to důležitá informace. Pamatuješ když jsem tě opustil? Tak tam jsem ji zjistil. Přesně na tomhle místě." Povídal to s takovým přesvědčením, že tu informaci znám, ale já nemám ani ponětí o čem to mluví. Musel jsem začít přemýšlet.

„Tak tys tu byl když jsi mě opustil. To znamená, že... " říkal jsem si potichu. Když v tom jsme se ocitli úplně jinde. V mojí základně.

Lee Know měl zavřené oči asi se taky zkoušel najít tu ztracenou vzpomínku. Ale po chvilce otevřel oči a konečně promluvil.

„Tady ses jí dozvěděl. Jsem si tím jistý. Teď už není čas na pochybnosti. Vzpomínky bolí, ale musíš si vzpomenut. Vím, že můžeš. Teď nebo nikdy."

Jak to dořekl tak jsem si něco uvědomil. Musím se podívat na celou naši minulost. Jediný způsob, jak zjistit pravdu, byl vrátit se zpátky.

A tak jsem nechal své mladší já vyprávět náš příběh.

(Funguje jako před kapitola pro celý příběh. Má málo přečtení, protože jsem ji vydala až později než první kapitolu. Takže se nedejte odradit.)