Soulmates | minsung

Kapitola 25: Neviditelný ne/přítel

Noční ticho bylo rušeno jen zvukem našich kroků na prázdné cestě zarostlé tmavě zelenou trávou. Prostor kolem nás byl temný a nehostinný, ale Lee Know nás vedl bez váhání. Nepotřeboval mapu ani světlo, jeho kroky byly pevné, jako by šel zpátky na místo, kde byl už stokrát.

„Jsme tu správně?" prolomil jsem ticho, zatímco jsem se rozhlížel kolem. Vzduch byl zvláštně těžký a i když jsem nechtěl přiznat, že mě to děsí, v hrudi mi něco svíralo. Lee Know se na mě otočil a kývl. Jeho pohled byl prázdný, až vypadal jako vygumovaný. A to mě začalo znepokojovat snad ještě víc než tohle místo.

„Tady to je," prohlásil tiše, jako by ta, slova patřila spíš jemu než nám, Ukázal na tmavý les, který byl celý divně spletený. Každý z nás jsme si udělali názor a zmateně na sebe koukali. Lee Know, ale nic neřekl a dál nehybně koukal do lesa. Něco v něm mě doopravdy děsilo, i když se v něm celou dobu nic nepohnulo.

„Perfektní místo na strašidelný příběh. Jsi si jistý, že sis to nespletl," odhodil Changbin, ale odpověď nedostal.

„Tady jsem ho viděl. Stál tu a koukal nic víc." Všichni zase zmlkli a dál se koukali do lesa. Nejspíš tomu nechtěl nikdo věřit, ale já jsem si to dost dobře dokázal představit.

Atmosféra byla pořád napjatá. Všichni jsme stáli jako přilepení a nikdo neřekl ani slovo. Bylo to jako kdyby nikdo nevěděl, co říct. i já jsem jen mlčky sledoval, jak se Lee Know snaží vymanit z našich pohledů. Můj pohled ale neuhýbal.

„Měli bychom se vrátit na základnu," promluvil nakonec Felix, jako by se nic nestalo.  Ale nespíš tím chtěl jen prolomit ticho.

„Je to sice zvláštní, ale nemůžeme tu zůstat celou dobu," prozradil svůj názor.

Lee Know jen přikývl. Zdál se klidný, ale já věděl, že uvnitř něj zuří bouře. A to mě děsilo. Když se otočil, jeho pohled zůstal chvíli na mně. Bylo v něm něco, co jsem si nedokázal vysvětlit.

„Hana, jdeme," zamumlal Changbin, který stál vedle mě. Ani jsem si neuvědomil, že zůstávám stát jako přikovaný.

Na cestě do základny jsem nemohl dostat z hlavy jeho poslední slova. "Zase se mi ukázal. Taehyun." Co to má znamenat? A proč vypadal, jako by se to sám snažil pochopit?

 „Hej, Hane," ozval se Felix, když jsme projížděli poslední zatáčkou před základnou.

 „Ty víš, co to mohlo znamenat? Myslím, že vidět někoho, kdo by neměl být na živu... to není jen tak. Děje se to často?" zeptal se na něco na co ani já neumím odpovědět.

„Já nevím," řekl jsem, aniž bych se na něj otočil.

„Ale jestli to má něco společného s námi nebo s tou zatracenou organizací, nemůžeme to ignorovat," odpověděl jsem mu po pravdě.

„Pořád myslíš, že by to mohl být klam, že?" přidal se Changbin.

„Víš, že Lee Know není ten typ, co by si něco představoval a vymýšlel. A právě proto mě to děsí," zamumlal jsem a pohlédl do zpětného zrcátka. Můj odraz vypadal klidně, ale uvnitř jsem měl pocit, jako kdyby mi na hrudi ležel kámen.

Jakmile jsme dorazili na základnu bylo už pozdě večer. Všichni jsme byli unavení, ale nikdo se nerozešel, protože všichni chtěli odpovědi. V naší místnosti, která nahrazovala obývák, jsme se shromáždili kolem stolu a čekali, až Lee Know dorazí. Trvalo to déle, než jsme čekali, což jen přidala na napětí.

„Přísahám, že jestli sem nepřijde během pěti minut, jdu ho hledat," řekl Hyunjin, který už neměl trpělivost, jako všichni ostatní.

„Klid. Přijde, jen... potřebuje čas," ozval se Bang Chan, který seděl pohodlně na gauči. Jenže dřív než jsme se vůbec stačili rozhodnout, dveře se otevřely a Lee Know vešel dovnitř. Jeho pohled byl zamyšlený a vypadal, že ví něco co my ne.

„Měli bychom být ve střehu," pronesl bez jakéhokoli úvodu. Podíval se na mě, a pak na všechny ostatní, který na něj nevěřícně koukali.

„Nevím jak to popsat... ale myslím, že to nebyla náhoda. Už se my to několikrát stalo, že jsem ho viděl a vždy se něco stalo. Budete mi muset věřit. A pokud je to, co myslím, pravda, tak nás brzo najdou."

„Kdo? Ta organizace?" zeptal jsem se rychleji než ostatní. V mém hlase byl slyšet strach, ale snažil jsem se ho zahnat.

„Možná. Ale nečekají a já taky nebudu jen sedět," odpověděl Lee Know a jeho pohled potemněl. V tu chvíli se ozval hlasitý zvuk zvenčí. Něco, co připomínalo výbuch. Všichni jsme vyskočili na nohy a popadli zbraně.

„Tohle byla rychlá odpověď," poznamenal Bang Chan a zamířil ke dveřím. Podíval jsem se na Lee Knowa, který kývnul hlavou a přistoupil ke mě.

„Ať už si myslíme cokoliv, nespíš to brzy zjistíme," řekl tiše než se přidal k ostatním, který pospíchali ven, zjistit co se děje.