Soulmates | minsung

Kapitola 12: V pasti loajality

„Hane, Hane, tady nahoře. To jsem já, Lee Know," zašeptal někdo z větrací šachty.

„Ne, počkej. Nemůžu jen tak zmizet. Jsou to moji přátelé. Co by si o mě mysleli?" odpovídám tiše, téměř hystericky.

„Jsem rád, že sis našel přátele, ale nezapomeň na naši smlouvu. Četl jsi ji snad celou?"

Ta smlouva mi už vážně leze na nervy. Proč jsem ji vůbec podepisoval? Mohl jsem mu utéct.

„Hane, víš, co se stane, když neposlechneš? Budeš mi patřit. Doufám, že jsi jim o ní neřekl."

„Ne, nic jsem jim neřekl. Ale nemůžeme se na něčem dohodnout?" Doufám, že si to rozmyslí. Nechci zradit své přátele, hlavně když jsem jim teď řekl, že nic neudělám.

Vtom do místnosti vtrhne Bang Chan a rozrazí dveře tak, že se rozletí na kusy.

„Já věděl, že něco chystáš, Hane."

„Ne, tak to není. Prosím, věřte mi. Proč bych to dělal?"

„Vezměte ho a chyťte toho v šachtě!" zařval na strážné, kteří okamžitě poslechli.

Zase mě svázali. I když jsem se mrskal, moc to nepomohlo.

Odvedli mě do jednací místnosti, kde už všichni byli. Dokonce i Lee Know. V jeho očích jsem viděl strach, který se mi zdál povědomý.

„Hane, myslel jsem, že nás nezradíš."

„Ale já vás nechtěl zradit. Lee Know si myslel, že jste mě chytli, a chtěl mě vysvobodit. Jsme přátelé, chtěl mi pomoc. Nic víc," odpovídám mu. O smlouvě jsem snad nic neprozradil. Kromě toho, že jsme přátelé, byla všechna slova pravdivá.

„Jo, je to tak. Chtěl jsem mu pomoc. Když byl u mě na základně, spřátelili jsme se. Když jsem zjistil, že jste ho chytli, musel jsem jednat," pokračoval ve lži.

„Felixi, vždyť jsem ti slíbil, že nic neudělám. Proč bych tě teď chtěl zradit?" snažím se navázat na Lee Knowa, abychom z této nepříjemné situace vyvázli bez potíží.

Bang Chan mě probodával pohledem tak intenzivně, že jsem měl pocit, že nemohu ani dýchat. Vyzařoval z něj hrozný strach, a to jsem si myslel, že jsem vůči strachu imunní.

Rozhostilo se ticho, všichni si vyměňovali pohledy, ale já jsem se soustředil pouze na Lee Knowa. V jeho očích se zablesklo. Usmál se a otočil se na Seungmina.

„Ty jsi Seungmin, že? Slyšel jsem o tobě málo, ale takhle v přítomnosti jsi snad ještě horší," zasmál se a já jsem si uvědomil, že se pokouší ho rozhádat. Pomohl bych mu, ale teď jsem měl v hlavě chaos.

„Z toho, co mi říkali moji lidé, jsi byl aspoň trochu svalnatější. Prý i Han je silnější. Promiň, ale měl bych na sobě zapracovat," pokračoval.

„Že by byl silnější? Ha. Tak určitě, ten slaboch?" Seungmin očividně nepochopil, kam Lee Know míří.

„Zatímco jsi byl s Lee Knowem, my jsme se snažili tě chránit, a teď máš tu drzost nás zradit? Mám dobrý důvod ti ukázat, že jsi jen lhář a slaboch!"

Seungminův hněv mě zasáhl. Z jeho očí vyzařovala touha po spravedlnosti za to, co se stalo mým přátelům.

„Slaboch? Ty asi nevíš, s kým mluvíš. Tebe bych porazil raz dva, ale ty jsi takový srab, že se bojíš prokázat svou sílu," zkusil jsem také trochu provokovat.

„Že se bojím? Tak pojď, dáme si souboj. Když vyhraješ, necháme tě s Lee Knowem odejít, ale když prohraješ, pěkně tu zůstaneš."

Plán šel jak měl. Všichni jen koukali a mlčeli, zjevně měli z Seungmina respekt. Tahle nabídka by nás mohla dostat ven, ale nejsem si jistý, jestli vyhraju. Lee Know čekal na mé rozhodnutí stejně jako já.

„Když si tak věříš, tak proč ne? Ale budeme bojovat bez zbraní, jen ty a já, nic víc."

„Souhlasím. Rozvažte ho!" I.N a Changbin se zvedli a rozvázali mě. Jakmile jsem měl provaz dole, na těle se mi objevily rudé obrazce. Mapa na mém těle bolela, ale snažil jsem se to nedat najevo.

Odložil si zbraně a postavil se naproti mně. Napodobil jsem ho a ostatní ustoupili. Seungmin si začal svlékat bundu a pak ji odhodil na Felixe.

„Hodláš se tady svlékat celý, nebo začneš něco dělat?" zkusil jsem ho ještě vyprovokovat. Hrdě jsem se podíval na Lee Knowa, který na mě spokojeně kývnul.

Seungmin se otočil a vyběhl proti mně. Možná to nebyl tak dobrý nápad...