Soulmates || Minsung

Kapitola 8: Cena za svobodu

„Kde to sakra jsem?"

Otevřu oči a okamžitě poznám, že už nejsem tam, kde jsem byl předtím. Místnost kolem mě je jiná. Stěny bílé, čisté, nábytek jednoduchý, ale útulný. Ležím na posteli, tělo mě bolí, jako by mě někdo přejel parním válcem. Pomalu se rozhlížím. Vedle postele stojí stolek s miskou polévky. Natáhnu se pro ni, ale ruce mám tak slabé, že sotva udržím lžíci. Přesto polévku opatrně ustrkávám. Přemýšlím. Kde to jsem? Možná je to jen sen. 3típnu se do ruky, ale bolest je skutečná.

Dveře se najednou otevřou. V nich stojí Lee Know, s podivným úsměvem na tváři. Na pravém stehnu má zkrvavený obvaz.

„Ta rána nevypadá dobře. Co sis to udělal?" řeknu se sotva potlačeným úsměvem.

„Být tebou se moc nesměju," odpoví klidně a vytáhne pistoli. Na vteřinu ji namíří na mě, jen aby ukázal, že to myslí vážně a pak ji zase uklidí do pouzdra.

„Vážně ji musíš mít pořád u sebe? Bojíš se, že tě přeperu?" rýpnu si.

„Poté, co jsi mě střelil, bych se nedivil. Ale teď vážně. Jak se cítíš?" zeptá se a mnou projede pocit překvapení.

„Kde to jsem? A proč nejsem v cele?" zeptám se přímo, dřív než mu odpovím na jeho otázku.

„Pokud se tam chceš vrátit, můžu to zařídit," odpoví chladně.

„Ne, díky," zavrtím hlavou a trochu mu skočím do řeči.

„Byl jsi na tom dost zle, tak jsem tě nechal přesunout sem. Potřebuju, abys byl ve formě. Mám pro tebe práci." Jeho hlas zůstal klidný, jako by se bavil o něčem nepodstatným.

„Takže žádné slitovaní?" povzdechnu si.

„Slitování? To slovo neznám." Otočí se k odchodu, ale ještě mezi dveřmi dodá.

„Ráno se sama nezahojí. Radím ti, abys odpočíval. Budeš to potřebovat."

Sotva za ním zaklapnou dveře, propadnu vlně vzpomínek. Jeho slova ve mně cosi probouzejí. Připomínají mi staré časy, kdy jsme byli přátelé. Je to podivné, ale cítím, že mezi námi stále existuje nějaké pouto. Jenže jsem příliš unavený, než abych se tím zabýval. Po chvíli znovu usnu.

Když se probudím, Lee Know už zase stojí vedle mé postele.

„Zase jsi usnul? Byl jsem pryč sotva pár minut," řekne pobaveně. Jeho smích je nakažlivý tak se k němu přidám. Přátelský okamžik v nepřátelským světě.

„Proč ses vrátil tak brzo? Chceš mi vrátit tu ránu?" zeptám se, i když mě odpověď trochu děsí. Jeho obličej zvážní.

„Ne. Mám pro tebe nabídku."

„Nabídku?" zopakuji podezíravě, až nevěřícně.

„Ano. Potřebuju se dostat do jedné základny a myslím, že ty k ní budeš mít přístup. Pomůžeš mi a já tě nechám jít." Překvapení je slabé slovo. Vidím před sebou šanci, jak se odsud dostat. Jenže musím jednat opatrně.

„Dobře, ale mám podmínky. Propustíš moje přátele a po misi mě necháš na pokoji. Jestli to porušíš, chci tě zabít." Chvíli mlčí, zvažuje moje slova. Pak přikývne.

„Už jsem to měl v plánu, že to po mě budeš chtít." Zavolá strážného, který po mě hodí tužku a papír. Podívám se na dokument. Je to smlouva.

-------------------------

STRANY: Lee Know ("velitel") a Han Jisung ("pomocník")

PŘEDMĚT DOHODY: Společná mise s cílem proniknout do základny a získat klíčovou informaci.

PODMÍNKY: 1. Rovnost: Oba zúčastnění budou během mise spolupracovat jako rovní partneři. Zrada či násilí mezi stranami je zakázáno. 2. Ochrana: Pokud dojde k ohrožení musí každý vynést pokus o záchranu života druhého, i kdyby to znamenalo ohrožení vlastního cíle. 3. Po misi: Po úspěšném splnění mise se cesty obou stran rozejdou. Nebude následovat žádný  vzájemný konflikt.

DÚSLEDKY PORUŠENÍ: Smrt za zradu a sabotáž. Trvalá podřízenost druhé straně za jakékoliv narušení spolupráce.

POZNÁMKA: Tato dohoda j písně tajná.

-------------------------

Je to jasný a stručný. Bez váhání ji podepíšu.

„Tak fajn," zamumlám, když mi strážný podá další instrukce. Doufám, že to za mé vykoupení bude stát.