Soulmates | minsung

Kapitola 18: S úsměvem do akce

„Není čas ztrácet čas." Probudil jsem se dnes ráno s neuvěřitelně dobrou náladou. Vstal jsem kolem půl páté a už jsem byl připravený na dnešní misi. Včera večer jsem promyslel každý detail, takže všechno bylo připravené. Šel jsem vzbudit svoje spolupracovníky s touto povzbuzující větou. Hyunjin už byl vzhůru, Seungmin byl v polospánku a Changbin se zdál být ještě v hlubinách snu.

„Vážně sis musel vybrat zrovna tenhle den? Vždyť jsme ten plán vymysleli včera večer," zeptal se Seungmin s rozmrzelým tónem.

„Vím, je to brzy, ale mám všechno domyšlené. Nemáme čas na zbytečné prodlevy."

„Skvělí. Doufám, že nám všechno vysvětlíš. Nerad bych tam zůstal," pokračoval Seungmin.

„Všechno vysvětlím během cesty. V devět vyrážíme, tak se připravte." Byl jsem na svůj plán hrdý a pokud se něco pokazí, jsem na to připravený. Vím, že bych tomu neměl říkat jen můj plán, když jsme ho vymysleli ve čtyřech, ale nikdo nic nenamítal.

Na cestě do svého pokoje jsem si prozpěvoval. Melodie mi zvedala náladu, i když to byla jen náhodná melodie.

Podle plánu by měl Lee Know teď krmit svoje kočky. I takové detaily jsem prozkoumal. Seungmin mi pomohl s časovým rozvrhem: na jeho základnu bychom měli dorazit ve 13 hodin. To by měl být po obědě ve své kanceláři. Nahrajeme falešnou scénku, abychom ho dostali co nejvýš. Převlékneme se za jeho strážné a nahoře něco provedeme. Mě by samozřejmě Lee Know poznal, takže musím jít ve větrací šachtě. Není to příjemné, ale to mě nezastaví. Zbytek plánu vysvětlím později.

Felix a ostatní mi poskytli pokoj. Ten den, kdy jsem byl svázaný na židli, se rozhodli mi poskytnout jednu místnost. Je pravda, že na své základně mám lepší, ale tady mám všechno, co potřebuji. Dokonce mi sem přinesli i můj počítač. Jedna postel, stůl, skříň, světlo a zbraně. Byl jsem trochu překvapený, že mi dali pistoli, ale vzal jsem to jako příležitost. Už tak jsem je dost podrazil.

Během mého pobytu jsem se seznámil s ostatními. Zjistil jsem, že Felix a Hyunjin se znají dlouho. Bang Chan se se mnou začal hodně bavit, takže jsem od něj získal nějaké informace. Všechny tyto drby jsou skvělé, ale momentálně mě zajímá jen plán.

Až se Lee Know dostane na nejvyšší bod základny, začne něco hořet a on nebude mít jak se dostat dolů. Očekávám, že nebude vědět, co má dělat. Pak se tam kouzelně objeví já s padákem. Skočím k němu a nabídnu mu pomoc. Pak s ním skočím padákem na zem. A kdyby se zeptal, tak mu řeknu, že jsem „náhodou" letěl kolem. Samozřejmě jsem nezmínil všechny detaily, ale to se bude muset dořešit na místě.

Za deset minut už bude devět. Musím tam být dřív než ostatní, takže se sbalím a vyběhnu k autu. Příliš jsem si toho nezabalil, protože Changbin nese všechny zbraně a vybavení.

Naše auto bylo černé, podobné tomu, co jsme měli s Lee Knowem. Vybral jsem větší model, protože máme celkem dost věcí a lidí.

Na sobě mám černý oblek, který vypadá jako na běžné nošení. Doufám, že i ostatní zvolí podobně, i když většina bude mít uniformy.

Přesně v 9:00 jsme se sešli:
„Máte vše, co jsme si domluvili?" zeptal jsem se. Hyunjin měl nést padáky, Changbin zbraně a Seungmin si vzal jen svoje věci. Čekal jsem na jejich jednohlasné:
„Ano."

Nastoupili jsme do auta. Já jsem řídil, vedle mě si sedl Changbin. Nastavil jsem cíl cesty a mohli jsme vyrazit. Neplánoval jsem žádné zastávky, takže jsem jim to rovnou řekl.

„Hane, řekneš nám teda, jak to bude probíhat?" zeptal se Seungmin. Byla to logická otázka a slíbil jsem jim to. Takže během cesty jsem jim vysvětloval, co po nich chci. Odpovídal jsem na všechny dotazy, které měli.

Cesta nám trvala přesně 2 hodiny a 13 minut, takže jsme všechno stihli. Changbin nám řekl, kdo jde a jak se máme chovat. Ukázal mi místo, kde se vstupuje do šachty, a ostatním, kudy mají vejít, aby neupoutali pozornost. Hyunjin rozdal falešná jména a mohli jsme vyrazit.

Auto jsme nechali na nedalekém parkovišti, vypadalo naprosto normálně. Vrtulníkem má pak přiletět I.N a Felix, aby pak vyzvedli ostatní. Bang Chan zůstává na základně, aby ji někdo hlídal. Využil jsem všechno, co jsem mohl, takže jsem si jistý, že to dopadne dobře.