Soulmates | minsung

Kapitola 23: Daejeon, vítání nováčků

Všichni jsme dorazili do jednací místnosti a posadili se na svá místa. Jenom já a Lee Know jsme nevěděli co se děje, a tak jsme jen nevědomě koukali po ostatních. Po chvíli se Felix postavil a pozvedl svoji sklenku.

„Všichni víme, proč tu jsme až na Hana a Lee Knowa. Dnes jsme se rozhodli vás oficiálně zařadit do našeho týmu. Takže jako zástupce nás všech, vás vítám v naší základně, jako nové členy." Všichni se postavili a my s Lee Knowem je napodobili. Tohle jsem nikdy nezažil, vždy jsem byl jen vedoucí a ostatní napojovali mě.

„Na nás," řekl Felix a pozvedl sklenku s rudým vínem.
„Na nás," všichni zopakovali a napili se vína. Potom jsme se všichni i s Felixem posadili s zase začalo ticho. Tentokrát když tu sedím jako člen týmu je to skvělí pocit.

„Nemyslete si, že je to všechno," promluvil Bangchan a podíval se směrem na mě a Lee Knowa.
„Ještě máme takový zvyk nebo je to spíš zábava. Každý se potřebuje někdy odreagovat a proto jsme uspořádali závody aut. Rozdělíme se do dvou týmů jeden bude Hanův a druhý Lee Knowův. Víc vám vysvětlíme na místě."

„Závody?" zopakoval jsem překvapeně a střelil pohledem po Lee Knowovi. V jeho očích jsem zahlédl náznak nadšení, ale také něco, co jsem si nedokázal přesně vysvětlit. Možná trochu nervozity? Na okamžik se naše pohledy střetly a já věděl, že i on chápe, že to nebude jen obyčejná hra.

„Takže... co teď?" zeptal jsem se a nervózně se zasmál, zatímco jsem se snažil zakrýt vzrušení i obavy, které mě pohlcovaly.

„Jdeme do Daejeonu." Bangchan se lehce pousmál a pokynul nám, abychom ho následovali ven. Celá skupina se zvedla a všichni jsme zamířili ven. Čekala tam dvě auta připravená na závod, jedno v sytě modré, druhé v matné černé, ale vpodstatě byli stejné. Moje srdce se rozbušilo rychleji. Bylo to vzrušující a děsivé zároveň.

„Vyberte si tým," řekl Bangchan.
„Tým Hana bude jezdit v černém. Lee Knowe, tvůj v modrém."

Pohledem jsem přejel ostatní a viděl jsem, jak každý z nich napjatě čeká, až se dozví, kam bude patřit. Felix se beze slova přidal ke mně a já si uvědomil, že v něm budu moct mít důležitou oporu. Potom se k nám připojili ještě Changbin a Hyunjin. Lee Know na druhé straně dostal do týmu Bangchana, Seungmina a I.Na.

„Dobře, teď, když máme týmy, můžeme jít na věc," řekl Bangchan a ukázal na mapu trasy, kterou rozložil na kapotě auta.
„Každý tým má svou vlastní trasu, ale cíl je stejný. Je na vás, jak se tam dostanete. První tým v cíli vyhrává."

Napětí v týmu stoupalo a já jsem vnímal každý drobný detail. Přestože jsem se snažil tvářit klidně, v nitru jsem byl rozrušený. Bylo to víc než jen hra. Každý v týmu na mě spoléhal a já jsem se snažil připravit na to, co nás čeká. Zároveň jsem cítil podivnou tíhu, která mě svazovala. Bylo to kvůli Lee Knowovi? Měl jsem pocit, že je v ohrožení, ačkoli jsme se měli jen "odreagovat".

Přistoupil jsem k němu a dal mu ruku na rameno.
„Buď opatrný," zašeptal jsem mu a snažil se skrýt své obavy.

„Ty taky," odpověděl klidně, ale v jeho pohledu bylo něco hlubšího. Možná věděl víc než já, nebo měl stejný zvláštní pocit jako já. Ale než jsem mohl říct cokoli dalšího, Felix mi poklepal na rameno a kývnul směrem k našemu autu.

„Pojď, Hane. Je čas vyrazit," řekl, a já věděl, že je čas přestat pochybovat a prostě jet.

Nasedli jsme, každý do svého auta. Motor vrněl pod námi, připravený vyrazit vpřed. Stiskl jsem volant a soustředil se. A když nám Bangchan kývl na znamení startu, šlápl jsem na plyn a nechal naše obavy i otázky za sebou.