SCOTT
Vzbudil mě nějaký křik. Rychle jsem se rozkoukal a šel se podívat, odkud to vychází. Bylo to ze zahrady. Zrychlil jsem a vyběhl ven. Uviděl jsem to. Max, James, a Jason zase někoho mlátili. Byli tu nejstarší a já byla jejich nejčastější oběť. Teď to ale byla dvanáctiletá Malie a byla to moje skoro jediná kamarádka. Ležela na zemi schoulená v klubíčku a nechala do sebe kopat. Ani jí nic jiného nezbývalo, protože by se jim neubránila. Byl kolem nich už hlouček dalších děcek. Neváhal jsem a verval se mezi ně a přímo před Maxe. Byl to on, kdo tomu všemu velel. Strčil jsem do něj. Věděl jsem, že mě za to zmlátí, ale alespoň nechají Mal. Dnes už naposledy a pak dva týdny pokoj. Jedu totiž na tábor. Naši vychovávatelé uspořádali totiž soutěž o dvě místa na tábor. Byly jsme na dvojice a já s Malií jsme vyhráli.
„ Co si jako myslíš, že děláš, buzerante?" křikl po mě Jason. „Hraje si na velkýho kluka." Prsknul Max a začali se smát. Někdo pomohl Malii vstát a rychle ji odvedli. Zůstal jsem tam jen já. Shodili mě a začalo to nanovo. Kopali do mě, dokud nepřišli vychovatelé a uzemnili je. Přibylo mi dalších pár modřin na těle.
Rychle jsem běžel za Malií. Byla schoulená na posteli a brečela. Okamžitě jsem k ní přiběhl a objal ji. Ona jen sykla bolestí.
„Promiň, moc mě to mrzí." Začal jsem se omlouvat. „Ale ty za to nemůžeš." Řekla a dál se jí po tvářích řinuli slzy. „ Ale ano, měl jsem přijít daleko dřív a ochránit tě." Ona mi jen stiskla ruku a pokusila se usmát. Za chvilku přišla ošetřovatelka. Děcka jí asi všechno řekly.
„Malie, bolí tě to hodně? A co přesně? Neboj jen tak jim to tentokrát neprojde. A ty okamžitě vypadni, Scotte. Beztak v tom máš taky prsty." Sykla po mně. Malie jí chtěla říct, že já ji zachránil, ale ona ji to nevěřila a vlastně ji ani neposlouchala, jelikož si všimla její nohy. Byla oteklá a celá fialová. Měla ji zlomenou. Okamžitě volala záchranku a ta si Mal odvezla.
Byl jsem smutný a trochu zklamaný, jelikož mi oznámili že semnou na ten tábor nepojede. Místo ní pojede Lucy. Celkem milá holka. Je jí deset let. S nikým se tu moc nebaví a ze všeho je hned vystrašená.
Zbytek dne jsem nějak přežil a večer se začal balit. Vzpomněl jsem si přitom na svoje rodiče. Naposledy jsem je totiž viděl, když se balili na dovolenou. Ještě ten večer mi z nemocnice volali domů, že jsou tam moji rodiče. Jeli autobusem a ten sjel ze skály. Byly ve vážném stavu a nedožili se rána. Při tom mi ukápla slza. Byli pro mě vším a z ničeho nic jsem neměl nic. Jelikož jsem se strašně uzavřel do sebe a odtáhl se od reality. Kvůli tomu se semnou rozešel i můj první a zřejmě poslední přítel. Lidi si mě začali dobírat a šikanovat. Byl jsem v okolí už asi na pěti školách.
CONNOR
Konečně zabaleno. Už jsem byl i po obědě a uklízel dům. Koukl jsem na digitální hodiny a ty ukazovaly 15:37. Je čas zajet pro prcka.
Za necelou půl hodinku už tu běhala po domě a smála se. Hráli jsme na babu. Když tu jsem ale uslyšel výkřik a dětský pláč. Min zakopla a sedřela si koleno. Hned jsem ji začal utěšovat. Houpal jsem ji na rukách, ale ona mezitím usnula. Opatrně jsem jí oblíkl pyžamo, položil do postele a nechal spokojeně oddychovat. Za nedlouho jsem šel do postele i já.
