SCOTT
Když jsem se ráno vzbudil, už nepršelo. Byl jsem vzhůru jen já a pár dalších, samořejmě i všichni vedoucí. Při vzpomínce na včerejší bouřku, mi běhá mráz po zádech. Od malinka se jich bojím. Kdyby za mnou nepřišel Connor, asi bych na těch záchodech byl ještě teď. Connor je na mě hrozně hodný. Chtěl bych, abychom se vídali castěji a mohly spolu víc komunikovat. Connor neví co k němu cítím. A kéž by mi mé city opětoval. Cítím se sním, tak moc v bezpečí, nemusím se nikoho, ani ničeho bát. Mám ho rád. Moc rád. Já ho prostě miluju.
Šel jsem se podívat ven. Dnes už je to týden, co jsme tu. Ještě jeden a pak už Connora zřejmě nikdy neuvidím. Šel jsem na venkovní verandu a protáhl se. Bylo celkem pěkně. Svítilo slunce a na nebi jen pár neposlušných mráčků.
Šel jsem si odkrý stan, jakož to všichni, kdo byly vzhůru. Po několika nešikovných pádech a zamotáních se do lan, jsem byl hotov.
Vre stanu jsem si vzal čisté tričko, spodní prádlo a kraťasy. Skontroloval jsem čas. Do snídaně zbívala skoro hodina, a tak jsem se rozhodl že se půjdu projít. Šel jsem podél lesa, až k pařezům. Na jeden jsem si sedl do tureckého sedu, a zahleděl se do dálky.
Najednou jsem za mnou uslišel nějaký šramot. Otočil jsem se a uviďel Jacka a další tři starší kluky. "Ale, ale, ale. Kohopak to tu máme? Naší malo princezničku." vysmál se mi do očí Jack. "Nech mě na pokoji!" řekl jsem mu na rovinu. "Jo? A když nenechám, tak co? Zlechtáš mě? Seš nicka!" to jsem se docela naštval. Stoupl jsem si před něj a znovu mu zopakoval, ať mě nechá být. "Ale nutak slečinko. Aby jsi se tu nerozbrečela!" to už ve mě krev doslova bublala a dal jsem mu facku. Vzápětí jsem poznal, že jsem to dělat neměl.
Jeden z těch kluků mě zhodil na zem a ujali se do mě kopat. Trvalo to dobu, a já po chvylce už nemohl. "Ne, prosím už dost!" křičel jsem s pláčem. "Ses zcvoknul buzíku?" a oni ještě přitvrdili. Potom mě zdvihli a opřeli o strom. Nemohl jsem se hnout. Udělali si ze mě boxovací pytel. Mlátili mě hlava nehlava, až pak přišla ta nejhorší část. Opět mě shodili na zem. Sundaly mi kraťasi i boxerky těsně pod zadek a drželi mě abych se nemohl hnout. Jack vzal nějaký tlustý klacek, a .. A potom .. Asi si domyslíte co mi udělal. Potom kus ulomil a ten nechal ve mě. Oblíkl mě a znovu mě začali mlátit a kopat.
Po nějaké době, konečně přestli. Nechali mě tam jen válet. Chtěl jsem se zvednout, ale nešloto. Celé tělo mě nehorázně bolelo. Tak jsem tam jen ležel a brečel.
Když už jsem se snad po dvacáté pokoušel vstát, uslišel jsem svoje jméno. "Scotte!" .. A znovu.. "Scotte!!!" ... "Scotte, kde jsi?" křičel mě povědomý hlas. Patřil Connorovy. Jeho hlasitost sílila, až byl téměř u mě."
"Scotty!! Co se ti stalo? Si v pořádku?" křičel Connor, když ke mě běžel. Klekl si vedle mě a zaćal mě prohlížet. "Já-j-já spadl ze st-stom-u." vykoktal jsem. Bolelo mě i mluvit. Connor ale poznal že lžu. "Co se stalo doopravdy Scotty?" podíval se na mě vážně. Já jsem mu to nechtěl říct, ale nikdy jsem nedokázal nic udrtžet. Podíval jsem se na ostatní, kteří mezitím přišli. Pohledem jsem prosil, aby odešli. Connor to pochopil a poslal je pryč. Zůstal jsem tam jen já a on. Celé jsem mu to povyprávěl. Teda, vynechal jsem tu část, kdy mě v podstatě znásilnili. Styděl jsem se za to.
Connor se rozčílil. Vzal mě do náruče a odneal do stanu. Tam mě ošetřil a odšel.
Moc děkuji, za téměř 100 přečtení a 25 vote :3 jste moc super.
Jinak tohle je trochu drastyckej díl :D .. Mám trochu divokou představovost no.. :)
