Tenhle díl bych chtěla věnovat jedné úžasné osůbce MimonZ
SCOTT
Onen rozcuchaný blonďák si tedy přisedl veldle mě. Mohlo mu být tak osmnáct. Byl opravdu dost pohledný. Na co to myslím. Mám svého Cornyho přeci. Svého andílka. Miluju ho moc.
Hleděl jsem si raději svého a do sluchátek si pustil písničky. Zadíval jsem se na display mobilu, na kterém byl puštěný klip k jedné písničce, když tu mě náhle vyrušilo, takové to zakašlání, když na sebe chce někdo upozornit. Vzhlédl jsem tím směrem. Blonďák na mě upíral své kaštanově hnědé oči a usmíval se od ucha k uchu. "Já jsem Christian, ale všichni mi říkaji Mix." představil se. Mix? Jako fakt dobře no.
Zamysel jsem se asi trošku dýl, jelikož mi luskl před obličejem. "Já jsem Sc-cott. Jo jmenu ju se Scott." vyjádřil jsem své jméno nečím, k čemu by se daly přirovnat slova. "Těší mě." rozjařeně ke mě vztáhl ruku. Já jsem se jen usmál. Musel jsem vypadat jak měsíček na hnoji.
Po cestě autobusem jsme si povídali. O Mixovi jsem se dost dozvěděl. Hlavně to že je to ukecaný člověk. A to ne zrovna nejmíň. Vystoupil dokonce i na té samé zastávce jako já. A důvod proč jsem ho do dneška nikdy nepotkal? Prý se přistěhoval až nedávno.
Teď už sedím u sebe v pokoji a čtu si mou oblíbenou knížku, která se jmenuje Kočičí gen. Příběh je rozdělen do dvou bychlí, ale když se začtu, mám je přečtené hned. (Knížku fakt doporučuji, ale najdete ji taky pod názvem Kočičí holka a je od Tomase Breziny. A oba díly jsou super.) najednou někdo zaklepe na dveře a aniž by čekal na vyzvání, k tomu aby mohl vejít, vtrhl dovnitř. Byla to Kass.
"Scottíku 'jak mne s oblibou nazívala' jedem s mamčou pryč, takže tu budeš sám. Tak za tři hodiny jsme doma." přikyvoval jsem na každé její slovu. Doširoka se usmála a rychlostí blesku opustila můj pokoj. Já se znovu ponořil do četby.
Probudil mně zvonící telefon. Vydedukoval jsem si že jsem při čtení usnul. Pohotově jsem chňap po mobilu na jehož obrazovce se zobrazovalo neznámé číslo. "Prosím?" tázal jsem se volajícího. "Scotte jsi to ty? Tady je Mix. Však víš. Potkali jsme se dneska v autobuse." vysypla ze sebe jako z rukávu. "Emm ahoj Mixi. Co potřebuješ?" opět jsem položil otázku. "No víš, napadlo mě, jestli by jsi nechtěl třeba zajít do kina?" přemýšlel jsem nad jeho otázkou, ale nakonec jsem uznal, že je fajn mít kamarády a taky je fajn, sem tam se podívat na nějaký ten film.
"Dobře. To by jsme mohly. V kolik a kde?" čekal jsem na odpověď. " V pět tě vyzvednu, ale teď musím jít, měj se." řekl,nečekajíc na mou odpověď a položil to.
Podíval jsem se na svítiví nápis na radiobudíku kdy svítilo 16:24. Dobřé, to dám. Musím si věřit. Stinhu to za půl hodiny určitě.
A také že stihl. Ještě s několika minutovím náskokem. A Mix je přesný jako hodinky. Jenco se domem rozezní zvuk odb8vaj8cí pátou hodinu, rozlehne se domem i zvuk zvonku a ua dveřmi stojí kdo jiný než Mix. "Jdem?" zeptal se a já jen mlčky přikývl a u toho jsem se celou dobu usmíval.
Tak další kapitolka je na světě ... Děkuju vá za všechno :3
Jinak příští díl, nebude zakončen tím nejlepším ... Někdo nějaké dedukce, co by se mohlo stát?
